Bylo mi tenkrát dvacet. Bydlela jsem na ubytovně a pracovala ve směnném provoze v pekárně. S rodiči jsem moc dobrý vztah neměla. Byla jsem čtvrté, nechtěné dítě. Vždycky jsem pro ně byla až na posledním místě.

Dost dlouho mě to trápilo, ale hned jak mi bylo osmnáct let, osamostatnila jsem se a odešla. Přestala jsem rodinu vyhledávat, stejně jsem měla pocit, že mi nic dobrého setkání nepřináší. V té době jsem už rok chodila s Honzou.

Potkali jsme se jednou v autobuse cestou do práce. Nevím, jestli to byla láska na první pohled, protože se mi moc nelíbil, ale fascinovalo mě, jak o mě pečuje. Tohle jsem totiž nikdy nezažila ani jako malé dítě. Moc ráda jsem se proto od něj nechávala hýčkat.

Napřed mi s ním bylo dobře

Jeho rodiče mě přijali s otevřenou náručí. Před pár lety jim totiž tragicky zahynula Honzova sestra a byli rádi, že mají zase dceru. Bylo mi u nich moc dobře, konečně mi někdo dával najevo, že mu na mě záleží.

Jejich starostlivost a péče mi začaly vadit až ve chvíli, kdy nám začali mluvit do toho, že bychom se už měli vzít, mít děti, že se už nemůžou dočkat vnoučat. Jenže na tohle jsem zatím neměla ani pomyšlení.

Byla jsem mladá, chtěla jsem si užívat život, toužila jsem po cestě do Paříže, chtěla se oblékat podle trendů. Uvažovala jsem také, že bych si dálkově dodělala maturitu.

Ušili na mě boudu

Honza byl však na jejich straně, prý nač čekat, že všechno si přece můžu dopřát i jako vdaná paní a maminka dětí. Dobře věděl, že jsem proti, a tak na mě jednou „ušil boudu“.

Věděl, že antikoncepci neberu, že má všechno ve svých rukou on. Přesto si, aniž to konzultoval se mnou, jednou pozor zkrátka nedal…

A napoprvé to vyšlo. Zlobila jsem se na něj, dokonce jsem se na pár týdnů odstěhovala ke kamarádce. Měla jsem pocit, že mě zradil, podvedl, využil ke svému plánu.

Dítě jsem s tímhle člověkem nechtěla

Když jsem mu řekla, že uvažuji o interrupci, křičel na mě, že to nemůžu udělat, protože jde přece i o jeho dítě, a dokonce mě i párkrát uhodil.

V tu chvíli mi došlo, že s tímhle člověkem nechci mít nic společného, že jsem ho vlastně do této chvíle vůbec neznala. Na potrat jsem šla, i když jsem měla rozporuplné pocity.

Jistě jsem však věděla to, že s Honzou být nemůžu a sama péči o dítě nezvládnu. Dlouho mě pronásledoval, prosil, chtěl, abych se vrátila, sliboval, že už mě nikdy neuhodí, v ničem nepodvede. Já mu ale nevěřila.

Svého rozhodnutí nelutuji

Za pár měsíců jsem si našla Otu, kterého jsem si za rok vzala. Dnes jsme spolu devátým rokem. Máme dvě děti a uvažujeme o třetím.

Jsem šťastná. Sice si občas vzpomenu, že jsem mohla mít už další, desetileté dítě, ale říkám si, že jsem tenkrát udělala dobře.

Možná by mě za moje slova hodně lidí ukamenovalo, ale já vím dobře, že bych to tenkrát jednoduše nezvládla.     

Čtenářka Kamila

Těhotná po čtyřicítce: Byl to šok, zvažovala jsem i potrat