Podle vědců je opravdu možné poruchy příjmu potravy zdědit. Mentální anorexie je nemoc, která spočívá v poruše přijímání potravy s výrazným pozadím v psychice. "Dá se říct, že když má anorexii babička i matka, je vyšší pravděpodobnost, že onemocní i dcera," potvrzuje Filip Buďák, vedoucí centra pro léčbu poruch příjmu potravy Anabelle.

"Babičku si nepamatuju, ale matka často vyprávěla, že měla nejútlejší pas v celé vesnici a v době svatby ji dědeček dokázal obejmout jen oběma dlaněmi," vzpomíná Adéla. Dnes už je těžké hádat, jestli byla štíhlá od přírody, nebo se v ženské linii rodiny už tehdy projevil sklon k poruchám příjmu potravy.

Já na sestru, sestra na mě

Anorexie a další poruchy se navíc přenášejí i mezi sourozenci. "Jejich výskyt mezi nejbližšími příbuznými v rodině je sám o sobě významný rizikový faktor," souhlasí psycholog František Krch, uznávaný český odborník na léčbu poruch příjmu potravy. "Některé výzkumy zjistily, že je pravděpodobný výskyt onemocnění v rodinách anorektiček a bulimiček až pětkrát častější než v běžné populaci," dodává.

Jeho slova potvrzují i mnohé případy ze showbyznysu. Anorexii podlehly např. sestry Ramosovy, úspěšné uruguayské modelky. Starší Luisel (22) zemřela během módní přehlídky. „Držela tvrdou dietu. Poslední měsíc před smrtí jedla pouze pár listů salátu denně,“ vzpomíná Luiselin otec a dodává: „Aby měla trochu energie, zapíjela salát dietní CocaColou.“

Její mladší sestra Eliana se rozhodla, že úspěchu v modelingu dosáhne za obě. Krutý režim, který dívka odkoukala u starší sestry, ale měl stejné následky. Jen dva měsíce po smrti Luisel našla babička Ellie mrtvou. „Našli jsme ji ležet na posteli. Hubenou a bez života.“ Důvod byl stejný: selhání srdce vlivem extrémního podvyživení.

Neblahé dědictví

To, že anorexii a dalším poruchám příjmu potravy podléhají často ženy z jedné rodiny, má podle průzkumů z poslední doby na svědomí i genetika.

"Genetický faktor je jednou z příčin dědičnosti anorexie. Dědí se nižší hladina serotoninu, tzv. hormonu štěstí. Člověk je náchylnější k depresím a také k poruchám příjmu potravy," vysvětluje Patricie Arlethová z centra Anabelle.

Z rodiny si dívky navíc odnášejí i stravovací návyky. Pokud pocházejí z prostředí, kde jsou na děti kladena nadměrná očekávání, případně se přidá nedostatek péče a nedostatky v rodičovské výchově, riziko propuknutí poruchy příjmu potravy se zvyšuje.

"Z hlediska vzniku poruch příjmu potravy je zvláště významná role rodiny při formování konceptu úspěchu, krásy a představy o vlastním těle, při vytváření jídelních a pohybových návyků a životního stylu," vysvětluje psycholog František Krch, který se anorexií a souvisejícími poruchami dlouhodobě zabývá.

Jak anorexii u dětí předcházet?

Od útlého dětství je nutné dbát na vytvoření správných stravovacích návyků, tedy respektovat osobnost dítěte a neuplácet ani netrestat, pokud se u jídla loudají nebo nedojídají. Důležité je i vybudovat u dítěte zdravý vztah k pohybu a sportu. Rodiče by měli taky povzbuzovat rozvoj přirozeného sebevědomí, rozumného vztahu k vlastnímu tělu a kritického přístupu k tomu, co nám dnes média prezentují jako ideál krásy.

Ptejte se na otázky související s anorexií, poruchami příjmu potravy a výživou obecně. V úterý v 11 hodin vám na ně odpoví výživový odborník RNDr. Petr Fořt.