Se svým přítelem Sergem prožila Radka Dlouhá snad své nejtěžší životní období. Vážná autonehoda jí ho málem vzala. Přežil, ale tím problémy neskončily. Nyní o osudném zážitku vypráví, aby se každý dozvěděl, co všechno se dá překonat.

„Se Segrem se známe už dvacet let. Začali jsme spolu chodit, když jsem studovala střední zdravotní školu. Během celého vztahu jezdil pravidelně aspoň na měsíc do Beninu v západní Africe, kde vyřizoval pracovní záležitosti a po dlouhém odloučení trávil čas se svými rodiči.

Když odjížděl na podzim roku 2005, ani jsem s ním nejela na letiště, jako obvykle si vzal taxi. Našemu synovi bylo tehdy osm měsíců, a tak jsme byli oba docela unavení. Nevěděla jsem, že se mi vrátí úplně jiný člověk,“ říká Radka.

Srážka

Osudné noci 6. listopadu 2005 jel Serge sběrným taxíkem z jednoho města do druhého. V autě bylo napěchováno sedm lidí. Serge seděl se svým kamarádem na sedadle spolujezdce, vzadu byli další čtyři muži.
„Serge mi pak vyprávěl, že jeden z nich stále nabádal řidiče, aby zrychlil, protože spěchá na schůzku. Bylo hodně pozdě, a tak posádka vozu klimbala. Jen Serge byl vzhůru – zvyklý dávat pozor, i když neřídí. Auto se řítilo noční silnicí a náhle stál přes cestu zaparkovaný kamion. Řidič sice brzdil, ale bylo pozdě – auto podjelo kamion a vyjedlo jako ‚kabriolet‘,“ říká se smutným úsměvem Radka.

„Serge se stihl na poslední chvíli skrčit a sklonit i vedle podřimujícího kamaráda. Tím mu zachránil život. Muž, který seděl za ním – byl to ten, co tak spěchal – doslova přišel o hlavu. Serge měl strašně poraněnou ruku, přesto v šoku vytáhl svého kamaráda z auta, začal ho oživovat a zavolal svému bratrovi – lékaři. Během chvíle přijela sanitka. Po řidiči nebylo ani stopy, utekl,“ říká Radka.

Smutný i šťastný Štědrý den

Serge se dostal do nejbližší nemocnice a pak na kliniku, kde mu ruku zachránili. Bez jejich včasného zásahu by o ni zcela určitě přišel.
„Když jsem Sergovi volala do Beninu, vymluvil se, že má ještě nějaké pracovní povinnosti a musí se zdržet na místě. Věděl, že kdyby mi řekl pravdu, okamžitě přiletím nebo umřu hrůzou, než přiletí on. Měsíc a půl strávil v nemocnici. Domů přijel až na Štědrý den v poledne. Šla jsem mu otevřít se synem v náručí, a když jsem ho uviděla, málem jsem malého upustila. Zhubl 15 kilogramů, v ruce měl velkou ocelovou konstrukci, všude po obličeji šrámy a zranění. ‚Panebože!‘ vyhrkla jsem několikrát, neschopná se vůbec vzpamatovat. ‚Jsem tu a jsem živý, a to je nejdůležitější,‘ opakoval mi. ‚Všechno je v pořádku!‘“

Adele: Narodila se jako muž, teď chce dítě!

Na hraně

„Nastal nám hrozně těžký rok, který nás oba vyčerpával. Segre podstoupil v Praze několik zákroků, do rány se mu dostala infekce, třikrát týdně musel do nemocnice na převazy a infuze antibiotik. Protože nebyl v Beninu pojištěný, padly na jeho léčbu naše kompletní úspory. V Česku zase neměl práci a nedostával žádnou nemocenskou. Žili jsme jen z mé mateřské a z toho, čím nás podpořila rodina nebo kamarádi – kamarádky holt místo kafe na návštěvu přinesly pleny.

Co se mohlo stát, mi došlo, až když bylo nejhorší za námi. Prošla jsem si velmi špatné období, ale zvládla jsem to. Jsem typ člověka, který jde dál, řeší, co je třeba, a nevytváří tragické scénáře.“

Strážní andělé

Je skoro zázrak, že partner Radky nehodu přežil a že v Beninu se mu dostalo skvělé lékařské péče. Nakonec se uzdravil bez plastické operace, se kterou všichni počítali.

Radka dnes jezdí s projektem (Ne)zvratné osudy po České republice a vypráví dětem ve školách, co její rodina zažila. Jaké je její poselství? „Jsem jedna z těch, kteří si mysleli, že se nic takového nemůže stát. Během pár sekund ale můj partner málem přišel o život. Kdokoli sedá za volant, měl by řídit s rozmyslem a bezpečně.“

Díky (Ne)zvratným osudům se Radka sblížila s novými lidmi, kteří se projektu účastní. Svého muže nechává dál jezdit do Afriky. „Mohlo se to stát i tady,“ říká střízlivě. „Musím říct, že se s námi nadřeli všichni andělé strážní, snad už jim nikdy tak ‚zabrat‘ nedáme.“