Sobota 20. dubna 2024
Svátek slaví Marcela, zítra Alexandra
Oblačno, déšť 8°C

Adele: Narodila se jako muž, teď chce dítě!

14. ledna 2011 | 06:30

Adele (31) se narodila jako chlapec. Už odmala ale věděla, že s ní něco není v pořádku. A její rodina také. Od té nakonec utekla, protože nikdo nechtěl rozumět jejím pocitům. Až po dvaceti letech trápení se dozvěděla, že trpí vzácnou chorobou, nechala se přeoperovat na ženu a hledá si partnera, se kterým by založila rodinu.

Když se Adele Markham narodila, rodiče ji pojmenovali Matthew. Podle všech fyzických vlastností totiž vypadala jako chlapec. Její rodiče byli moc šťastní, protože už dvě dcery měli. To ještě ale nevěděli, jak s těmito kartami osud zamíchá.

Místo vousů jí narostla ňadra

Už jako batole se Adele nevyvíjela normálně. Její rodiče si toho samozřejmě všimli a vzali ji k mnoha doktorům. Nikdo ale nevěděl, co se s dítětem děje. „Lékaři řekli mým rodičům, že se moje genitálie nevyvíjejí a že až budu starší, budu muset podstoupit operaci. Co se se mnou děje, ale nevěděli,“ vypráví Adele.

Čím byla starší, tím víc se projevovala její ženskost. A rodina ji vinila, že je moc holčičí. „Vždycky jsem se cítila spíše jako dívka, ale moji rodiče o tom nechtěli ani slyšet. Otec byl ze staré školy a chtěl, abych jako ostatní kluci hrála fotbal. Já si ale radši hrála s panenkami jako moje sestry. Ve škole jsem se také kamarádila s dívkami. Nesnášela jsem všechny situace, kdy jsem musela být v klučičím kolektivu. Se sestrami jsme k sobě měly velmi blízko. Kradla jsem jim oblečení a zkoušela si ho, což opravdu rozčílilo mého otce, když to zjistil,“ vzpomíná Adele.

Ve čtrnácti stále nebyla mužná, tak ji rodiče vzali k odborníkovi, kde dostala testosteronové prášky, které užívala každý den. Stejně to ale nefungovalo a mutovat nezačala ani vousy jí růst nezačaly. Začala jí ale růst prsa. „Neměla jsem chlapeckou pubertu, takže to mě jen utvrdilo v mým vnitřních pocitech, a sice že jsem žena,“ říká dnes Adele.

Holá hlava a tetování

Nakonec už to nevydržela a svěřila se poradci, že doma nemá podporu a že se tam necítí dobře. Byla vzata do ústavní péče a poté i na kliniku, kde ji zkoumali ze všech možných stran. Stále ale nedostala žádné kloudné odpovědi na otázky, kterých bylo více než mnoho.

Obviňovala sama sebe a cítila se sama. V šestnácti letech si oholila hlavu a utekla do Londýna, kde se zapojila do homosexuální komunity. „Byla jsem zmatená. Nemyslela jsem si, že jsem tam, kam patřím. Ale věděla jsem, že mě přitahují muži. Řekla jsem si, že zkusím žít jako gay. Zdálo se to snazší,“ vzpomíná na těžké chvíle Adele.

Trávila hodiny v posilovně a nechala si potetovat obě paže, aby vypadala mužněji. To ale nepomohlo k tomu, aby se cítila lépe. Až když jí bylo osmadvacet let, odhodlala se k další návštěvě doktora a řekla mu, co cítí. K jejímu překvapení se věci daly do pohybu.

„Byl skvělý. Udělal mi několik testů, jestli mohu podstoupit změnu pohlaví,“ vypráví Adele. Po týdnu měla po dvaceti letech strávených ve lži konečně výsledky.

Konečně našla štěstí

„Doktor mě pozval dovnitř a řekl mi, že má pro mě velké novinky. Prý mám Klinefelterův syndrom. Nejsem ani muž, ani žena. Mám něco z obou. Byla jsem v šoku. Celý život jsem se cítila špatně a obviňovala jsem z toho sama sebe. On mi ale vysvětlil, že je vše v pořádku, že jsem prostě taková, jaká jsem. Měla jsem strach, ale zároveň jsem byla i příjemně vzrušená.“

Začala brát estrogen a potom šla na operaci. Teď je se sebou spokojená. „Jsem jen normální holka, která se chce usadit a jednou mít dítě. Dvacet let jsem bojovala sama se sebou. Teď konečně vím, kdo jsem,“ uzavírá Adele svůj příběh.

Autor: mivr, Klena