Všechno začalo na sv. Valentýna, když deník Blesk zveřejnil několik desítek SMS zpráv, které si zamilovaní posílali. Byla tam i tato slova: „Tatínku Františku Kopecký, ozvi se mi, ať máme krásného Valentýna. Celý život mi moc chybíš, tvá Zlata.“ A číslo mobilního telefonu. Blesk ztraceného otce našel a zorganizoval jeho setkání s dcerou, která po něm dlouhá léta pátrala.
Za lásku vězení
Paní Zlata, rozená Kopecká, svého otce nikdy v životě nespatřila. Narodila se, když mu bylo třiadvacet let. Byl už ženatý a měl i děti, dcery Petru s Lucií. „Od té doby vím, že láska si opravdu poroučet nedá,“ krčí dnes rameny nad svým tehdejším vzplanutím František Kopecký. Jezdil ve Slaném s náklaďákem a na náměstí pravidelně vídal roztomilou a krásnou dívku. Jednou auto zastavil a pozval ji na schůzku. „Já si nemohl pomoci, bylo to silnější než já, pořád jsem myslel jenom na ni, zdálo se mi o ní,“ říká.
Jeho nová láska Hanka ho neodmítla, možná proto, že jí pouhý měsích scházel do patnáctých narozenin! Když se ukázalo, že čeká dítě, matka Hanky trvala na tom, aby podstoupila potrat. „S tím jsme nesouhlasili,“ vzpomíná František Kopecký, který se mezitím svoji první manželce přiznal a odešel od ní, „a moje skorotchyně Hanku i mě vyhnala.“
Zároveň to oznámila na tehdejší policii – Veřejné bezpečnosti. Její dcera prý byla znásilněna a unesena. V Pleteném Újezdě, kam oba milenci odjeli za Františkovými rodiči, už na ně policisté čekali. „Dali mi želízka, půl roku jsem seděl ve vazbě a nakonec dostal rok nepodmíněně. Za ohrožení mravní výchovy mladistvých.“
Život na pokračování
Zatímco byl Karel v base, narodila se Haně dcera Zlata. Netrvalo ale dlouho, nechala sedmiměsíční dcerku matce a odjela na Moravu. Tam se znovu vdala a později ještě dvakrát. O dítě zájem neměla, proto Zlatčina babička, paní Zdena, požádala o svěření miminka do péče a soud jí bez problémů vyhověl.
„Vlastně ona, moje babička, mě vychovala, byla to moje opravdová máma a já jsem jí dodnes neskonale vděčná za všechnu péči a starostlivost. Od své matky jsem ji nikdy nepoznala, rozešly jsme se ve zlém,“ říká se slzami v očích Zlata Nováková.
Právě tehdy ji poprvé a naposledy v životě uviděl její skutečný otec, když se vrátil z vězení. „Co jsem mohl dělat jiného, než ji u babičky a dědy nechat?“ krčí rameny dnes. „Já neměl ani kde spát, prázdné kapsy, práci jsem hledal jako kriminálník hodně dlouho. A Zlata měla úplně všechno.“ Alimenty, 350 korun, platil poctivě a včas.
Adopce nic nezměnila
Zlatčina matka se po ztroskotání každého nového vztahu vždycky na chvíli vrátila domů. Partnery měnila – jak její dceři, tehdy školačce, utkvělo v paměti – snad každý týden. „Když nikoho neměla, byla se mnou. Jak si ale našla mužského, zmizela a já byla zase jenom s babičkou,“ vzpomíná paní Zlata. „Nemohla jsem svoji mámu mít ráda a ani neměla.“
Ta se mezitím znovu vdala, za bratrance posledního manžela. „Ten mě adoptoval, ale já jsem si ho oblíbit nemohla. Tak nějak divně mě hladil, cítila jsem k němu spíš odpor,“ vysvětluje Zlata Nováková.
Její opravdový otec se na samotném aktu adopce podílel jen podpisem úředních listin. „Přišli za mnou oba, Hana i ten její nový, a chtěli, abych adopci podepsal. Tak jsem to udělal, měl jsem už svoji novou rodinu a taky nové starosti,“ vybavuje si v paměti František Kopecký. „Když jsem se na Zlatku ptal, její máma mi řekla, že mi do ní nic není a abych se nestaral, že ji už nikdy neuvidím.“
Zlata samotná ale na otce vzpomínala velmi často. V jejích představách byl jiný, mnohem lepší než matka s otčímem. Byla přesvědčená, že by si ji k sobě vzal, jen kdyby věděl, že se jí dobře nežije. „Máma mi tátu pořád zamlčovala, nevěděla jsem o něm vůbec nic, ani křestní jméno,“ říká.
Život jde dál
Zlata se začala učit cukrářkou, kvůli narození syna Filípka toho ale nechala a vdala se. Po roce od manžela odešla. „Byla jsem mladá a hloupá. Teď vím, že mi chyběl ne manžel, ale táta a já ho možná v mém prvním muži na chvíli uviděla.“
Pak v Dobřichovicích poznala toho pravého, Pavla Nováka (38), a vzala si ho. Dnes spolu vychovávají tři děti a spolu s nimi se tento týden s reportéry Blesku vypravili za nalezeným Františkem Kopeckým, tatínkem Zlaty, do Osova na Berounsku. Žije tam s manželkou Vendulou (35) a třemi syny ve stavení bývalé fary a doufá, že brzy sežene práci. „Řidiče autobusu tady nikdo nepotřebuje, a tak hledám,“ řekl po uvítání.
Celá veliká rodina si od začátku nádherně rozuměla. Zlatčiny děti, po pozdravení s novým dědečkem a babičkou, zmizely s novými brášky v jejich pokoji s hračkami a dospělí se začali seznamovat. Bylo to dlouhé a hezké povídání až do večera a probralo se při něm prý úplně všechno. Ale u toho už Blesk nebyl. Nemusíme znát všechna rodinná tajemství…