Jak sama Nancy říká, její život se točil v začarovaném kruhu. Neustále se po každém polknutém soustu dostavoval pocit viny, ztráty sebevědomí, lítosti. A aby si zvedla náladu, najedla se zas. Odřízla se od společnosti, přátel. Utišit trápení dokázalo pouze jídlo. „Co způsobilo mou tloušťku? Ráda říkám, že jeden cheesburger. Jeden, pak další, další, další. Snědla jsem jich za den třeba i dvacet,“ vzpomíná Nancy.

Soukromé vězení

Nancy tvrdí, že tloušťku rozhodně nezpůsobují pouze tělesná indispozice. Způsobuje jí pocit, že vám něco v životě chybí. „Prostě jsem zajídala smutek, neštěstí. To, že jsem netušila, jak s životem naložit. Ucpávala jsem emoce chipsy a hranolky, snažila se je tím jídlem pohřbít.“

Pro Nancy znamenalo každé opuštění bytu děs a hrůzu. Jak se na ní budou koukat lidé? Co si pomyslí? Navíc s přibývajícími kilogramy byl pohyb těžší a těžší. Nakonec se tedy uzavřela ve svém mikro světě. Křeslo, knihy, televize. To vše ji se světem spojovalo, ale ona sama nemusela být jeho součástí.

„Když vážíte tolik, kolik já, rezignujete. Přestanete si v určitém bodě myslet, že je pro vás ještě naděje,“ komentuje zpětně svůj život Nancy.

Zázrak jménem počítač

Po dvanácti letech naordinované samotky, kdy ji s okolím spojovali pouze děti, které Nancy chodily na nákup, ji její sestra darovala počítač. Nancy byla vždy velmi zapálená do politiky. Milovala diskuze a velmi záhy se stala členkou všech možných portálů. Začala se seznamovat s lidmi. Navázat vztahy bylo jednoduché. Nancy se nemusela stydět za své tělo, nebála se, že ji lidé kvůli váze zavrhnou, vysmějí se jí, budou se soustředit pouze na zevnějšek a ne na její intelekt.

Nancy byla poprvé v životě opravdu šťastná. Mohla se vyjádřit, komunikovat se světem. Začala mít opět chuť se svým životem něco dělat. „Internet je úžasné médium. Zajišťuje anonymitu. Lidé, kteří by se mi jinak vyhnuli obloukem přes síť reagovali na mé myšlenky,“ povídá o zlomu ve svém životě Nancy.

Dieta? Ani náhodou..

Ani si nevšimla, že začíná hubnout. Nancy byla tak posedlá svými novými přáteli a možností vyjádřit se, že se nestarala o nic jiného. Až jednoho dne si všimla, že prsty, kterými neustále klepe do klávesnice již nejsou oplácané, že se může volněji pohybovat.

„Myslím, že prakticky není možné zhubnout, pokud se rozhodnete. Trápíte se, nejde to. Tělo trpí. Nejde tedy o to najít si vhodnou dietu, ale najít životní poslání. Něco, co vás donutí ráno stát z postele. Člověk si musí začít věřit. Když nebudete sebevědomí, můžete začít ztrácet přebytečná kila,“ tvrdí Nancy.

Velká výčitka

Nancy lituje pouze jedné věci. „Můj syn se mi zpětně přiznal, že v době, kdy jsem vážila nejvíc se bál, že když přijde domů ze školy, najde mě mrtvou. Bylo mu tehdy devět let,“ vypráví dojatá žena. „Víte nelituji let, co jsem ztratila, hodně věcí jsem se díky tomu naučila. Užívám si teď každou minutu intenzivněji. Ale trpím při myšlence, jaký strach jsem způsobila synovi. To si nikdy neodpustím.“

„Svět, kterého jsem se tak bála, mi nakonec díky počítači zachránil život,“ uzavírá svůj příběh Nancy.