O marném hledání dokoce sepsala knihu. Ta ji nakonec pomohla se s matkou tragicky zesnulého chlapce setkat. Vzkaz v lahvi putoval mořem celý rok a dostal se ze severních břehů Francie až k ostrovu Sheppey, který leží jihovýchodně ve Velké Británii.

Takový dopis v lahvi představuje spíše věc z romantických filmů nebo snů. Ale jednoho dne, na jaře roku 2002 se sen stal skutečností. Světle modrá lahev ve tvaru slzy se válela na pláži na ostrově Sheppey (JV Anglie). A Karen ji našla. Uvnitř byl skrytý dopis ovázaný bledě modrou stuhou. "Na tohle mě dopředu nikdo nepřipravil. Dopis byl napsaný ve francouzštině, ale jelikož tímto jazykem mluvím plynule, nebyl to pro mě žádný problém. Po přečtení pár řádků už jsem měla slzy v očích. Opravdu nikdy bych si nepomyslela, že dalších sedm let strávím hledáním autora tohoto dopisu," začíná vyprávět svůj příběh Karen.

V dopisu stálo:

'Pro všechny lodě na moři, pro všechny přístavy, mé rodině, všem přátelům a cizinci.

'Toto je zpráva, modlitba. Poselstvím tohoto dopisu je, že mé utrpení mě naučilo snášet smutnou pravdu.

'Já už (dávno) vím, co každý hledá a málo kdy najde. Jediná osoba na světě, pro kterou jsem se narodila, abych ji milovala navěky je můj první syn, Maurice.

'Dítě je prostě zázrak, žádný vítr ... žádná bouře ... Ani smrt takové pouto nemůže nikdy zničit.

'Tato modlitba je pro všechny maminky, které ví, jaké to je milovat své dítě. Jestli bude moje modlitba vyslyšena, smažou se tím všechny mé dosavadní chyby, kterých lituji. Bože, prosím…

'Můj život začal, když se mi narodil syn. Když jednoho letního večera náhle odešel pomyslela jsem si, je konec, už se nikdy nevrátí. Bylo mu 13 let ...

'Bez varování se najednou vytratil z mého života.

'Odpusť mi, můj synu, má lásko ... Myslela jsem si, že touto cestou uchovám naše vzpomínky tak, abych nás oba držela při životě, jak jen dlouho to bude možné.

'Píši tobě, Maurici, abych ti řekla, že prosím za odpuštění za mnoho věcí.

'Odpusť mi, že jsem tě nedokázala ochránit před smrtí.

'Odpusť mi, že jsem nebyla schopna najít slova v té hrozné době, kdy jsi mi proklouzl mezi prsty. Vyjádřit to, co jsem cítila a Bůh mi tě nebyl schopen přivést zpět.

'Tvých 13 let života mi přineslo nekonečné štěstí. Dnes vím, že jsi to právě ty, abys mi ukázal cestu, jak dál žít.

'Vím, že se znovu setkáme, až přijde čas. Bůh nám to dluží.
'Sbohem můj synu, sbohem má lásko.

'Miluji tě z celého srdce, celou svou duší, a jsem hrdá na to, že jsem byla tvojí matkou. Odpočívej v pokoji. '

Karen vypráví svůj příběh hledání matky, která ztratila syna

Během několika dalších týdnů, jsem toho zjišťovala víc a víc o neznámé matce. Kdo byla? Co se stalo s jejím synem Mauricem? Našla klid po jeho smrti? A byl to jen pouhý dopis nebo snad akt uzavření, prosby či pomoci?

Začala jsem tedy s pomocí historika z Cambridge pátrat po tajemných okolností. Jeho vášeň pro výzkum a žízní po objevování pravdy mi dobře posloužily do dalších let, které následovaly. Zpočátku jsem si myslela, že se Maurice utopil, když neznámá žena hodila vzkaz v lahvi do moře. Navíc by nebylo tak těžké najít případ třináctiletého kluka jménem Maurice za posledních několika let. Zkusila jsem tedy pátrat.

Pátrání se natáhlo na sedm let

Začala jsem obvolávat francouzské úřady. Zpočátku byli lidé příběhem nadšeni, pak jsem se ale setkala se změtí vší byrokracie a jen s malým pokrokem. Tak jsem jednoho dne narazila v novinách na inzerát soukromého detektiva. Zavolala jsem mu a on byl příběhem doslova fascinován. Nabídl mi, že dopis předá svému příteli, expertovi na forenzní vědy a prozkoumá papír a ingoust z kterého byl dopis napsán.

Postupně se mé hledání natahovalo do týdnů, měsíců až dlouhých let. Nakonec jsem se dostala až do severní Francie, někam na východ od Cherbourg. Postupně jsem se blížila k cíli. Strávila jsem týdny prohledáváním místních francouzských novin a marně hledala nekrolog chlapce. Kontaktovala jsem i různé psychology a dokonce i profesora na literaturu. Ten mi řekl, že se matka inspirovala francouzskými romanopisci, jako byl Victor Hugo nebo Rimbaud, kteří svou inspiraci brali u moře. Kontaktovala jsem různé odborníky, ale všechno bylo marné.

Napsala o svém příběhu knížku

Nakonec jsem celých sedm let hledání sepsala do jedné knížky. Když vyšla a média se jí začínala zabývat. Ozval se mi jeden muž, který případ a tu ženu, kterou hledám zná. Byla jsem v sedmém nebi. Ihned jsme si domluvily schůzku. Ze začátku jsem měla obavy, ty se nakonec rozplynuly. Po vyslyšení dojemného příběhu od Marie, která ztratila tragickou nehodou svého syna, jsem dosáhla zadostiučinění. Odpověděla mi na všechny moje otázky, které mě celých sedm let tak tížily. Marii jsem ale slíbila, že nepovím přesné detaily oné tragédie, protože si to nepřála. Svůj cíl jsem ale splnila. Myslím, že příběh Marie a ten můj pomůže ostatním rodičům, vyrovnat se se ztrátou milovaného dítěte.

Mariin syn zemřel v létě roku 1981 při tragické nehodě. S manželem se krátce nato rozvedla. Smrt syna je tak rozdělila. Marie se snažila vrátit zpět do normálního života, ale jen stěží se s tak velkou ztrátou vyrovnávala. Proto napsala 20 let po tragédii (roku 2001) dopis, aby ulevila své duši a mohla svého syna touto cestou kontaktovat.

Lahev s dopisem mořem putovala rok a dostala se ze severních břehů Francie až do JV Anglie na ostrov Sheppey. Dopis v lahvi poté roku 2002 našla na pláži Karen a celých sedm let pátrala po autorovi, tedy Marii. Tu našla až po sedmi letech v roce 2009, kdy ve Francii vyšla její knížka a příběhem se začala zajímat francouzská média.

Celý dojemný příběh si můžete přečíst v anglickém originále, knize "The Letter In The Bottle" z nakladatelství Atlantic Book. Český přepis knihy zatím nevyšel.