Proč je snadné nechat se okouzlit mužem, který prohlašuje: "S manželkou se právě rozcházíme, náš manželský život je v troskách…" nebo snad "Miláčku, buď trpělivá, manželka trpí depresemi, teď ji nemůžu opustit." Častý argument, který milenky slýchají, zní i takto: "Chci jen, aby děti vyrůstaly se svým otcem," často i tehdy, kdy ony dětičky dávno oslavily dvacáté narozeniny. Vtah udržovaný na dvou frontách znamená i rozporuplné emoce. Utajovanému vztahu udává rytmus láska ruku v ruce s nenávistí, vzdor a následné usmiřování. Vztah udržuje při životě ustavičně přiživované napětí. Milenka často funguje jako spolehlivá náplast na bolístku. Sama věří na lásku, ale zároveň se sama ujišťuje v přesvědčení, že si ji nezaslouží.

Co ženy drží v neperspektivním vztahu?
Často si ospravedlňují vztah se zadaným mužem na základě rozumového úvahy. Za vším můžou být špatné zkušenosti z předešlého vztahu a snaha být "opatrná". Statut milenky dává alespoň zpočátku pocit neomezené svobody, protože slibuje vášnivou lásku bez závazků.
Pocit uspokojení a sebedůvěry přináší milence i skutečnost, že partner jí dává přednost před manželkou, ve srovnání s ní se cítí být žádoucí. Když ale pomine první fáze vztahu a erotické okouzlení opadne, milenka si nárokuje projevy lásky. Protože oddělit lásku a sex není tak jednoduché navzdory tomu, že často bývá takový vztah označovaný pouze za erotický a citově nenaplněný.

Jaké ženy zůstávají milenkami?
Podle psychologů jde často o ty, které nemají rády samy sebe a domnívají se, že si nic lepšího nezaslouží. Možná ani neumějí žít jinak a na pocit prohry jsou zvyklé.
Většinou se začnou trápit, až když se vztah ustálí, což znamená jistou prohru. To už se totiž nejedná o vztah plný vášnivé přitažlivosti. Erotický náboj se vytratí a nelegitimní vztah se stane jen jakýmsi protipólem oficiálního manželského života.

Může takový vztah ještě něco přinášet?
V této fázi je vztah většinou konfliktní, ale proč v něm ženy setrvávají? Podle psychologů způsob, jak milujeme, záleží do jisté míry na tom, co jsme prožily jako děti. Některé ženy se cítily více milované, právě když trpěly, možná měly rodiče, kteří jim ubližovali, i přesto, že je milovali, a odtud pramení asociace lásky s bolestí.

Strach, že ho ztratím,
je silnější než já

(Anna, 32 let, překladatelka)

"Věděla jsem, že je ženatý a že má děti. Trochu jsem váhala, ale od vztahu s ním jsme si slibovala jen dobrodružství. Svoji roli v tom hrála i skutečnost, že jsem ještě nikdy s nikým v páru nežila. Byla jsem jediná, po které toužil, a byla jsme šíleně zamilovaná. Jednoho dne po ostré výměně názorů s manželkou zaklepal s kufry u mých dveří. Dva dny poté se ale pokorně vrátil do rodinného hnízda. Tahle epizoda mě nepřímo uvrhla do role milenky. Tedy té, které nepřísluší první místo. Zmíněnou akci "kufry" mi předvedl několikrát. Tyhle průtahy mě strašně ubližují a probouzejí ve mně pokušení pustit se do bitvy, abych ho měla jen sama pro sebe. Stále mě něco utvrzuje v tom, abych u něj zůstala.
S každým jeho odchodem a následným návratem mám strach, že náš rozchod je neodvratný.
Upevňuje mě to v mé pozici milenky, která si bojí cokoliv nárokovat, protože strach, že ho ztratím, je silnější než já. Už to trvá dva roky a jsem pořád na začátku. Ale rozhodně nejsem připravená vztah skoncovat. A navíc sebemenší náznaky rozchodu z mé strany ho ke mně přitahují s větší intenzitou."

NÁZOR PSYCHOLOGA

Když se muž nedokáže rozhodnout, je pravděpodobné, že se situace nezmění a vztah tudíž logicky začne vyprchávat. Annin ženatý přítel není šťastný v manželství, ale i kdyby od manželky odešel, nic nenasvědčuje tomu, že by se více angažoval ve vztahu s Annou. Jakmile milenka pochopí, že zadaný partner nechce celou její bytost, o to víc začne potřebovat kompenzaci v podobě konkrétních "důkazů lásky". Když sama začne bojovat o to, aby muže získala sama pro sebe, rozhodně jí nic nezaručí, že bitva bude mít šťastný konec.

Čekám, že naplní můj život

(Vanda, 37 let, fotografka)

"Vím, že přede mnou měl milenku a před ní také. Je to pro něj životní styl. Všem rovnou přizná barvu. "Nikdy neopustím svoji ženu, protože by to neunesla," tvrdí. Jeho přímost mi vyhovovala. Protože pro muže nejsem dostatečně sexuálně náruživá, a protože netoužím po dítěti, skončily všechny moje pokusy o partnerské soužití fiaskem. Ale s ním jsem poprvé v životě v pohodě. A hlavně po mně nic nechce. Všechno by vlastně bylo v pořádku, kdybych jen tolik netrpěla jeho nepřítomností. Jednoduše mi začal moc chybět. Nebylo tak jednoduché oddělit emoce a tělesné potřeby, jak jsme si původně myslela. Prožívám pocity neudržitelného rozpolcení, pořád na něj čekám a všechno mu čím dál víc vyčítám. Závidím mu jeho fyzickou i psychickou odolnost, jindy jím pohrdám. Je egoistický a samolibý, když odchází, připadám si jako hračka, kterou právě odkládá. Říká mi, že by pochopil, kdybych ho nechala. Ty přede mnou to vzdaly. Ale vím, že bych mu tím jinde otevřela prostor a cestu k dalšímu vztahu. Ať dělám, co dělám, točí se můj život kolem jeho osoby. Bez něj by byl můj život prázdný."

NÁZOR PSYCHOLOGA

Vanda čeká, až ji někdo bude milovat, čeká na někoho, kdo naplní její touhu po lásce. Bezpochyby to od života očekává a upíná se k tomu, aniž by ale sama vyvinula iniciativu a začala hledat vhodného partnera. Je pro ni pohodlnější dovolit ženatému muži, aby zabral v jejím životě veškeré místo. Čeká na něj jako poslušné dítě. I když je to poprvé, kdy prožívá podobný vztah, zdá se, že obdobný moment odevzdanosti a rezignace se může projevit v každé jejím vztahu. Má pocit, že si lásku musí vykoupit strádáním. On předpokládá (i když kdo ví!), že Vanda postoj k němu nezmění. Ví, že je příliš zaujatá touhou po něčem, co jí stále uniká.

Jsem závislá na svobodě,
kterou mi vztah s ním dává

(Alice, 42 let, laborantka)

"Toho muže jsem obdivovala. Jednoho dne se pokusil mě svést. Právě opouštěl svoji ženu. Lhal, jak později vyšlo najevo. Ale proč bych ho tenkrát měla podezírat? Mluvit, jako by budoucnost patřila jen nám. Podlehla jsem, okouzlil mě jeho vybroušený intelekt. Vzniklo mezi námi úžasné spojenectví. Často mi posílal dopisy a zprávy, byly to hotové erotické výbuchy. Jeho hlas, slova, smysl pro humor mě doslova elektrizovaly. Jako kdybych se znovu narodila. Naučil mě radovat se z každého okamžiku. O čtyři roky později, poté co se mi několikrát vzdálil, se náš vztah ocitl na mrtvém bodě. Pochopila jsem, že jeho manželka je jeho pevným zázemím, kterého se nikdy nevzdá.
Nikdy neznáme tajemství druhých, ale on mi toho dokázal zatajit tolik, že mám strach, abych zbytek života neztratila v pochybnostech i o těch nejbližších. Nemám sílu ho opustit, ale vím, že pro něj mnoho neznamenám a mým případným odchodem se všechno vyřeší. A to ve mně rozeznívá bolestnou strunu. V dětství jsem cítila, že jsem byla nejméně milované dítě v rodině. Jsem zvyklá na to, že nemám stálé místo po boku stálého partnera. A tak mi nezbývá, než se utěšovat tím, že mi tenhle vztah dává určitou svobodu, na které jsem vlastně závislá."

NÁZOR PSYCHOLOGA

Možná to zní podivně, ale mnohé zamilované ženy milenky jsou natolik okouzlené, že k milenci vzhlížejí, jako kdyby se jednalo herce, který ztvárňuje roli a ony jsou pouhými divačkami. Muži výřeční a duchaplní si snadno získávají sympatie a vědí, že právě slova bývají prvopočátkem milostného vztahu a sexuální přitažlivosti. Alice je pravděpodobně zvyklá na ústrky, není si příliš jistá sama sebou. Přitom je pragmatik, který ví, že na ni nikde nečeká princ na bílém koni. Cesta z neperspektivní vztahu pro ni nebude jednoduchá.