Jana s Filipem žijí ve spokojeném manželství deset let. Rozumí si, mají společné zájmy, snaží se vycházet si vstříc. Přesto to čas od času zajiskří i v jejich harmonickém vztahu. "Pohádáme se většinou kvůli hlouposti. Někdy si druhý den ani nevzpomínám, proč jsme se vlastně nepohodli, ale dokážeme trucovat celý týden," vypráví Jana. "Nesnáším totiž udobřování, a když mám pocit křivdy, těžko se mi odpouští," dodává.

Svoje spory si vyřešte bez přítomnosti dětí.

Autor: SHUTTERSTOCK.COM

Kdo prolomí napětí
Model většiny rodin je takový, že pro jednoho z páru je udobřování snadnější, takže jeho partner počítá s tím, že vstřícný krok udělá právě on. "Napětí, které nás po hádce trápí, nevydržím já," přiznává Jana. „Když jsme rozhádaní, nemůžu pracovat a nic mě netěší." Nakonec je jedno, kdo vstřícný krok udělá, úlevu přinese oběma. Po hádce obě strany většinou mívají pocity křivdy, nepochopení a odcizení, které mohou přetrvávat několik dní a u obzvlášť tvrdohlavých lidí i týdnů.

Proč jsme se vlastně pohádali?
Po několik dnech si páry ani nepamatují, co bylo důvodem jejich hádky. "Vyprávěla jsem kamarádce, že jsme rozhádaní, ale když se mě ptala proč, nemohla jsem si vzpomenout," vypráví Jana. Hádky totiž často vznikají kvůli naprosté banalitě. Že jste vyčetla manželovi rozházené svršky, že se manžel tvářil nespokojeně nad vaší večeří, že jste se nemohli shodnout, kdo vyvenčí psa. Tyto drobnosti ale většinou bývají jen poslední příslovečnou kapkou do číše, která se postupně naplňovala nespokojeností a nesouladem. A právě tato kapka dokáže spustit lavinu hádek a výčitek. Psychologové radí, že se nikdy nemají vytahovat staré a už několikrát probrané křivdy, ale řešit se má jen aktuální situace.

V běžném povědomí je udobřování spojeno s tím, že si 'věci vyříkáme'.

Autor: PROFIMEDIA.CZ

První krok
Nemá cenu kazit si několik dní náladu kvůli neshodě s večeří. Čím déle trvá rodinné dusno a vaše nespokojenost, tím hůře se pak udobřuje. "Jednou jsem se rozhodla, že to nebudu já, kdo udělá první krok, a bylo to strašné," říká Jana. "Trápili jsme se oba, ale já jsem se snažila být neoblomná. Několik dní jsme se na sebe jen smutně koukali a ani jeden z nás nepromluvil. Chtěla jsem, aby první krok udělal on. Stačilo by mi, kdyby mě objal, kdyby něco řekl nebo udělal jakékoli vstřícné gesto." Na udobření často čekají obě strany, ale nemají odvahu udělat právě onen první krok. Bojí se zesměšnění nebo odmítnutí, mají strach z trapnosti takové situace. "Nesnáším udobřování. A i když se trápím, já ten první krok nejsem schopen udělat," potvrzuje Filip.

Velká úleva
"No tak už se nezlob!" Někdy stačí tahle kouzelná formulka, aby napětí z rozepře zmizelo. Nač si kazit celé dny? Dlouho neotálejte a pomozte sobě i partnerovi k navození normálního ovzduší. Usmiřování není žádná ostuda, je to naopak projev silné osobnosti, která se nebojí vzít situaci do svých rukou. Prvním krokem je odpustit křivdu, kterou v sobě nesete, a pak už někdy stačí jen věta nebo usmiřovací rituál. "Nakonec jsem to nevydržela, připravila jsem slavností večeři, koupila víno, a když přišel Filip z práce, řekla jsem mu, že se mi stýská po naší domácí pohodě a že bych si ráda promluvila," říká Jana. Udobřovací rozhovor nesmí být plný výčitek ani narážek, jinak se mine účinkem. Nezapomínejte, že vám jde o to, abyste se udobřili, ne o pokračování sporu.

Rituály na usmířenou - Uvařte kávu. Někdy stačí k usmíření jen málo – přijít s voňavou kávou a vlídným přístupem. - Pozvání na rande. Gesto, jakým je třeba milostná textová zpráva, často zaručeně odbourá napětí. - Zapalte svíčku. Říká se, že oheň je schopný vyčistit i křivdy, takže vytvořte příjemnou atmosféru a v klidu si popovídejte. Sušené květy jsou ideální složkou pro domácí výrobu vonných směsí (pot-pouri) a snítky zavěšené v šatníku provoní prádlo a současně odpuzují moly Autor: SHUTTERSTOCK.COM - Smějte se. Situaci rozhodně odlehčí, když k ní budete přistupovat s humorem. Smích přináší úlevu a uvolnění. - Udělejte si voňavou lázeň. Očistná lázeň s relaxačními bylinkami vás uvolní a bude pro vás mnohem snadnější svého milého obejmout na důkaz usmíření.

VÁŠ PŘÍBĚH

Udobření s kamarádkou
Se svou kamarádkou Evou jsem se nikdy nepohádala, ale když jsem se rozváděla, zavládl mezi námi divný chlad a odcizení. Měla jsem pocit, že stojí na straně mého bývalého muže, a nemohla jsem to překonat. Prostě jsme se přestaly vídat. Kdykoli jsem si na ni vzpomněla, měla jsem nepříjemný pocit něčeho nevyřčeného a nevyřešeného, ale neměla jsem chuť ani sílu nic řešit. Pomohla mi až náhoda. Přepínala jsem v televizi programy a najednou jsem přes celou obrazovku viděla Evin obličej. Vystupovala v nějakém diskusním pořadu. Bylo to neuvěřitelné. Zírala jsem jako omámená na televizi a čím dál víc si uvědomovala, jak moc se mi po ní stýská a jak mi chybí. Vzala jsem telefon a po několika letech jí zavolala a pozvala na návštěvu. První setkání bylo rozpačité, ale obě jsme se moc snažily, takže se nám podařilo bývalý vřelý vztah zase obnovit. Kamarádíme spolu dodnes a já jsem šťastná, že jsem překonala falešnou hrdost a udělala vstřícný krok.

POHLED MUŽE Štěpán Etrich Štěpán Etrich Autor: archiv Naučit se odpouštět je podle mě ohromná věc, díky které člověk pomůže především sám sobě. Možná to vypadá nelogicky, ale výhody jsou v první řadě na mojí straně – když se budu dál vnitřně ničit nenávistí, uškodím tím hlavně sám sobě, navíc negativní přetlak ze mě vycítí i moje okolí. A to je škoda, ne? Navíc – co získám tím, že budu pocit křivdy pořád nosit v sobě? Není nic hezčího než se takového stresu a břemene nenávisti zbavit. Je to velmi očistné a povznášející. Odpustit ovšem neznamená zapomenout. Pokud člověk nedostane sklerózu, bude si daný skutek pamatovat do konce života, ale pokud dokáže odpustit, už to bude bez té zahořklé příchuti. Mnohem těžší než odpustit druhému mi ale připadá odpustit sám sobě..

POHLED ŽENY Martina Vorálková Martina Vorálková Autor: archiv Myslím si, že usmiřování úzce souvisí s odpouštěním. Jako matka považuji za velice důležité, aby děti byly pozorovatelé našeho dospěláckého usmiřování. Mám za to, že se tak mohou samy učit odpouštět. Usmiřování nebo udobřování, nakonec by mělo všechno dobře dopadnout, jako v pohádce. Ve slově usmiřování také nutně cítíme souvislost se slovem smíření. Usmíříme se s osobou, ale smířit se musíme se situací sami. A to se tedy mně osobně vždycky nedaří. A navíc pozor, mohu se smířit jen "do určité míry", takže něco ve mně bude stejně hlodat dál… Vzhledem k tomu, že naprostá většina lidských nedorozumění se zakládá na banalitách, jak všichni dobře víme, považuji v partnerských vztazích za důležité usmíření ještě ten den, kdy k nedorozumění došlo. Člověk nikdy neví.

POHLED PSYCHOLOGA

Jakub Hučín, psychoterapeut

Autor: archiv

Jakub Hučín, psychoterapeut, hucija@gjm.cz

Nad vaším hněvem ať slunce nezapadá
Toto říká o usmiřování jeden z biblických úryvků. Má pravdu, i když ne tak docela a ne v každé situaci. Usmiřovat se vždy a za všech okolností nemusí být pro vztah dobré.

Potřebujeme se udobřovat
Člověk přirozeně potřebuje, aby věci a vztahy kolem něj měly nějakou jasnou podobu, jasný tvar. Nedaří se mu dobře, když je kolem něj příliš mnoho nejistoty, která může pramenit třeba z nejasného nebo narušeného vztahu. Přirozeně potřebuje znovu dát takovému vztahu tvar, znovu ho uspořádat. Čím dřív se to podaří, tím více sil si člověk ušetří, protože nemusí žít v nejasné a stresující situaci. Proto je také lepší udobřit se ještě tentýž den, kdy neshoda vznikla.
V běžném povědomí je udobřování spojeno s tím, že si "věci vyříkáme". Je to úplně v pořádku, pokud se přitom ještě více neobviňujeme, ale spíš si vyjasňujeme motivace, proč jsme tak jednali. A v tom mají ženy oproti mužům velkou výhodu – jednak jsou otevřenější ke komunikaci (muž se po konfliktu často uzavře a komunikovat odmítá) a jednak jsou ženy obecně ochotnější nepříznivou situaci nějak řešit (muži často čekají, že se situace vyřeší sama).

Usmiřovači
Někteří lidé (a není jich málo) mají problém s udobřováním ne proto, že by se nechtěli usmířit, ale naopak, jsou to notoričtí "usmiřovači". Sotva nastane nějaké napětí, hned začnou žehlit a hasit. Je za tím velký strach, že by mohli toho druhého ztratit, a nevědí, co by si potom počali (v psychologii se mluví o lidech, kteří jsou na vztahu závislí). Těm, kteří do této kategorie patří, bych naopak doporučoval, aby nad svým hněvem klidně slunce zapadnout nechali, aby se nechtěli udobřovat za každou cenu, ale vydrželi napětí konfliktu. Pokud to budou vždy oni, kdo nabídnou ruku na usmířenou, jejich partneři a přátelé si jich přestanou vážit.
Když se budete chystat udobřit se s partnerem, doporučuji vám představit si, že ten druhý touží po usmíření stejně jako vy, ale neví, jak na to (stejně jako to nevíte ani vy). Nemluvte o tom druhém, ale o svých vlastních pocitech – "dotklo se mě..., zranilo mě..." – povězte mu, jak se cítíte, jak vás mrzí, že si nerozumíte. To může pomoci obnovit vzájemnou důvěru a otevřenost.