3°C
Jako dítě jsem si doma moc klidu neužila. Můj táta působil sice jako kliďas, ale uměl být taky pěkný nervák. Kdykoli něco dělal, tak se u toho strašně vztekal a ulevoval si vždycky boucháním do věcí. Snad ještě dodnes jsou v omítce našeho domu po jeho běsnění památky. Máma jim říkala díry vzteku. Žádný div, že jsem si pak za partnery vybírala největší pohodáře. Jenže nakonec jsem si našla přece jen vzteklouna. Všechno se to dělo znovu. Za normální situace působil jako absolutní flegmatik, pak stačilo sebemenší rozrušení, aby bouchl jako papiňák. Když jednou předělával koupelnu, rozčiloval se u toho tak, až málem rozbil nové dlaždičky. To mi přišlo ještě úsměvné, do smíchu mi ale nebylo, pokud mi na veřejnosti dělal scény, vyvolával rvačku s jiným vzteklounem a tak dále. Musím přiznat, že když jsme se rozešli, tak se mi docela ulevilo.
Diagnóza nervák
Termín „neurotik“ lékařský slovník nezná, zato v něm najdeme spoustu neurotických poruch. To, že je někdo ale tak trochu neurotický, z něj ještě nedělá adepta na psychiatrickou léčebnu. Ne vždy totiž musí jít nutně o psychicky labilního člověka. V jádru bývají nerváci v podstatě hodní lidé a můžou dokonce oplývat řadou pozitivních vlastností. Vědci z Univerzity v Edinburgu a Univerzity v Londýně sledovali asi půl milionů Britů ve věku 37–73 let a došli k závěru, že neurotičnost je spojená například s vyšší inteligencí a kreativitou. Jde zkrátka o povahový rys. Problém ale nastává, pokud výbuchy vzteku už přesáhnou určitou mez. To nastává domácí peklo.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa bez reklam na 9 webech.
