Jsem zadaná a miluju jiného. Je platonická láska už nevěra?
Láska má mnoho podob a nejvíc bolí ta nenaplněná. Platonicky se můžeme zamilovat nejen v pubertálním věku, ale i kdykoli v průběhu života.
"Tak co Tomáš?“ ptám se své dobré kamarádky, s níž jsem se setkala po delší době na kafi. „Ale jo… jde to,“ pronesla trochu rozmrzele a hned mi bylo jasné, že je něco s jejím manželstvím špatně. Dlouho se nenechala přemlouvat a šla s pravdou ven.
„Nevím, jak se to mohlo stát. S Tomem všechno klapalo. Neměli jsme žádné problémy. Jen měl jednu dobu víc práce a domů chodil unavený, takže jsme netrávili společné večery tak aktivně jako dřív. Před pár měsíci k nám do firmy nastoupil nový kolega Dan. Přesně můj typ! Sportovní postava, tmavé delší vlasy a hnědé oči. Navíc sympaťák a hned jsme si padli do oka. Jak byl Tomáš unavený a nechtěl o víkendu večer už nikam chodit, tak jsem začala chodit na večírky s Danem. O tom samozřejmě Tom vůbec nic neví a myslím si, že ani Danova přítelkyně. Skvěle jsme se bavili, jako bychom se znali roky. Měla jsem pocit, že jsem potkala spřízněnou duši, a vím, že to tak cítí i on. Jenže máme oba jinak spokojený vztah, který nechceme zničit. Teď se trápím, protože bych s ním chtěla tolik být, ale Tomáše mám ráda a nechci mu ublížit. Ještě nedávno jsme si plánovali, že koupíme vysněný domek se zahrádkou a budeme mít konečně vlastní rodinu. A teď už ani nevím, co chci.“
Proč zrovna já?
Pod pojmem platonická láska si často vybavíme svá milostná vzplanutí ke "školnímu idolovi" v období dospívání. Nemusí jít ale jen o jednostranné city. Příběh mé kamarádky je ukázkovým příkladem, že nenaplněná láska může být oboustranná. Dochází k ní v případě, kdy už máme nějaké závazky, a tak vzájemné sympatie držíme na uzdě. Je to ten moment, kdy víme, že po sobě toužíme, ale ještě k ničemu nedošlo. Zvažujeme, jestli opustit jinak harmonický vztah, nebo ho udržet na úkor vlastních citů. „Zamilovanost si často nevybírá místo, čas ani to, zda jsme zrovna ve vztahu. Platí zde ale důležitý fakt – své city neovlivníme, ale chování ano. Jde tedy o míru, s jakou se citům poddáme, kolik energie a pozornosti jim věnujeme, hlavně pokud je to na úkor dlouhodobého vztahu. Jestli na základě citů budeme dál jednat, jde o naše rozhodnutí,“ říká Iva Rolederová, párová terapeutka.
Bujná fantazie
Problém nastane, i když city naplňujeme jen v představách. Ve fantazii budeme prožívat jen šťastné okamžiky, které se nebudou potkávat s realitou. „Do našeho chování může zamilovanost vůči někomu jinému ‚prosáknout‘ i tak, že si stálého partnera přestaneme všímat a veškerou veselost a láskyplnost si odbudeme v představách. Doma se pak bude pohybovat jen naše prázdná schránka. A to je na pováženou, protože když vztah přestaneme živit, začne chřadnout,“ upozorňuje terapeutka. Další úskalí je, že dřív nebo později budeme frustrovány z faktu, že naše touhy zůstávají jen v naší fantazii.
Je to ještě nevěra?
Většina z nás bude mít výčitky, že partnera v myšlenkách podvádí. „Co je a co není ve vztahu považováno za nevěru, záleží na každém jednotlivém páru, na jejich hodnotách a domluvě. Pro někoho je už i volnočasové fantazírování o slavném herci nebo herečce na hraně. Pro jiné lidi v páru může být komfortní i to, že má jejich protějšek další sexuální partnery, pokud se na tom takto domluví. V praxi se ale častěji setkávám s tím, že se o významech věrnosti a nevěry partneři nebaví. Implicitně předpokládají monogamii a věrnost, aniž by přesně věděli, co tím jejich protějšek i oni sami myslí. Diskuse na toto téma pak vyvstává až v momentě, kdy je nepsaná hranice jedním nebo druhým porušena,“ vysvětluje Iva Rolederová.
Proč potřebujeme idoly?
Určitě si vzpomínáte, jak se vám tajil dech, když před vámi po školní chodbě prošel váš idol nebo když jste v televizi viděla oblíbeného herce. Proč ale vlastně milujeme někoho, kdo o nás neprojevuje zájem? „Zamilovanost je stav, který probíhá zejména v naší hlavě, ve fantazii, a někdy ani není cílem ji přetavit ve vztah. Občas dokonce můžeme být nedostupností partnera z různých důvodů přitahováni. Vztah sice není možné reálně odžít, jenže ho ale také ani nemůžeme zkazit. Právě proto, že je taková láska nenaplněná a realitou ‚nezkažená‘, může se nás držet velmi dlouho. Objekt platonické lásky často ani pořádně neznáme a jsme zamilováni do své představy o něm. A v této představě pak chybí důležité detaily, jako jsou ranní dech, vztahy s širším příbuzenstvem, to, jak jeho chování dokáže zahrát na naši citlivou strunu, nebo fakt, jak kňouravý dokáže být, když má hlad. Tedy všechno to, co dělá reálný žitý vztah tak náročnou disciplínou. Na platonickou lásku si vystačíme sami, a to z ní dělá lákadlo i prokletí zároveň,“ podotýká terapeutka.
Definice platonické lásky
Stav, kdy někoho milujeme, ale nedochází k fyzickému oboustrannému naplnění. Jde o silný citový vztah (oboustranný i jednostranný), jednou z vlastností je například pocit hlubokého obdivu.
Další zajímavé články naleznete v novém čísle Blesku pro ženy. Seženete ho na stáncích nebo si ho můžete v tištěné či elektronické podobě objednat v našem iKiosku ZDE >>>
blesk pro ženyAutor: archiv