Jiřina (53): Nevím, jak se rozhodnout

S manželem jsme spolu byli skoro třicet let. Vychovali jsme tři děti, které už žijí samostatně. V době, kdy byl doma ještě nejmladší syn, si manžel našel milenku a po nějaké době se k ní přestěhoval. Byla výrazně mladší než já. Rozvedená, s malým chlapečkem.

V padesáti sama

Dost to se mnou zamávalo. Bylo mi skoro padesát a zůstala jsem sama. Nad vodou mě držel syn, který měl tehdy akorát před maturitou. Také pro něj to bylo těžké období. Ale jak to bývá, člověk si časem zvykne na všechno, a tak i já jsem se s tím po čase nějak srovnala. Syn zdárně odmaturoval, krátce poté odjel pracovat do Anglie. Postupně jsem si vytvořila vlastní způsob života. Chodila jsem do práce, dvakrát v týdnu jsem si zašla zaplavat do bazénu a taky jsem se na stará kolena začala konečně učit anglicky. Jiného muže jsem nehledala. Tak uplynuly tři roky.

Bývalý se sám ozval

Minulý měsíc mi bývalý manžel zavolal. Začal tak celkem nezávazně, jak se mám, co dělám, jestli se na něj pořád hodně zlobím, a taky se zajímal, jestli někoho mám, nebo jsem sama. Normálně jsem si s ním popovídala, pak jsme hovor ukončili. K mému překvapení mi za dva dny volal znovu a požádal mě, jestli bych se s ním nesešla, že by se mnou potřeboval něco probrat. Když jsme se potkali, tak z něj po chvíli vypadlo, jak strašně lituje, že ode mě odešel, že si to vlastně nikdy nepřestal vyčítat. V novém vztahu mu to prý neklape, nerozumí si ani se synem své přítelkyně. A pak se přiznal. Prý by se chtěl vrátit. Čím dál víc mu dochází, že neměl odcházet. Zaskočilo mě to a nebyla jsem schopná mu odpovědět. A tak nyní přemýšlím a honí se mi hlavou různé důvody pro a různé důvody proti. Než si našel milenku, tak jsme měli hezké manželství, stále k němu něco cítím… A nevím, jak se rozhodnout.

Alena (33): Už mu nevěřím

Už půl roku řeším velký problém. Po čtyřech letech se se mnou rozešel přítel. Opravdu jsem to vůbec nechtěla, ale tvrdil mi, že už nemůže dál, že musí najít sám sebe. Prostě si sbalil věci a jednoho dne se odstěhoval. Neměla jsem pocit, že by náš vztah byl špatný – rozuměli jsme si, měli jsme stejné koníčky. Vlastně jsem jeho rozhodnutí nechápala. A pak mi kamarádka řekla, že ho potkala s jinou ženou. V tu chvíli mi svitlo. Nechtěl být sám, chtěl být s ní.

Měsíce jsem se trápila

Zhroutil se mi svět. Nevěděla jsem kudy kam. Navíc pracuji už téměř rok z domova, takže můj svět se zúžil na minimum. Práce, procházky v parku… Aby mi nebylo tak smutno, pořídila jsem si pejska. Byla to taková záplata na duši. Jednoho dne s ním jdu kolem Vltavy a najednou, jakoby z čistého nebe, se tam objevil můj ex. Vypadal smutně. Dali jsme se do řeči a z něho vypadlo, že udělal velkou chybu, že mu chybím. Nebudu tvrdit, že mi to neudělalo radost – jistý pocit zadostiučinění tu opravdu byl. Jenže já pochopila, že ho mám vlastně pořád ráda. Od té doby jsme se viděli několikrát. Mého Argiho si zamiloval, kdykoli přijde, přinese mu nějaký pamlsek a já pochopila, že to na mě tak trošku přes psa zkouší.

Ráda bych, ale...

Několikrát si, jak se říká, posypal hlavu popelem, ale já vlastně vůbec nevím, co s tím. Srdce mi velí, ať se vrátí, hlava říká ne. Navrhovala jsem mu, ať chvíli počká, ale on jako by to neslyšel. Mám ho pořád ráda, ale už mu nevěřím. Bojím se, že se to může stát kdykoli znovu, a tak jsem odtažitá. Prostě nevím, co mám dělat. Z návratu mám strach, ale na druhou stranu mi chybí.

Další inspirativní čtení i příběhy žen naleznete v novém čísle Blesku pro ženy. Seženete ho na stáncích nebo si ho můžete v tištěné či elektronické podobě objednat v našem iKiosku ZDE >>>