Neděle 18. duben 2021
Svátek slaví Valérie, zítra Rostislav
Zataženo, déšť 10°C

Sama vedle chlapa: Je to opravdu na rozchod?

  • ...
    5. března 2021 | 06:00

    Říká se, že nejhorší je samota ve dvou. A ruku na srdce, kolikrát jste si i vedle stálého partnera připadala osamělá? Není to vždy jen jeho chyba, a už vůbec ne důvod k rozchodu.

    Každý jsme s mužem zalezlí v jiné místnosti s počítačem před sebou a potkáváme se jen na jídlo nebo seriál v televizi. Nic moc. Když si jdu na zahradu udělat oheň, on radši sjíždí komentáře na Facebooku nebo politické novinky. Zážitky, které nás baví oba, hledáme horko těžko. Chybí mi držení za ruku, společné výlety, sdílení… A tak se prostě vnitřně odpojím a jedu si své. Není divu, že si občas připadám trochu osamělá, ale rada, kterou často slýchám – „tak se s ním prostě rozejdi“ – mi nepřipadá jako šťastné řešení.

  • Dva důvody

    „Je velmi běžné, že se lidé v dlouhodobých vztazích cítí osaměle. Lidé mohou být osamělí kvůli tomu, že něco nefunguje v samotném vztahu, nebo proto, že mají partnera jen na to, aby vyplnili mezeru, kterou nosí uvnitř sebe,“ tvrdí odbornice na vztahy Niloo Dardashti. V mém případě jde jednoznačně o první variantu. Když jsem se nad tím zamyslela, došlo mi, že jsem ještě pořád nepřišla na způsob, jak svému muži vysvětlit, co bych potřebovala, tak, aby to pochopil a byl schopný mé potřeby naplnit. A jak říká párový terapeut Pavel Rataj, pokud jsou partneři v konfliktu, hádají se, jsou frustrovaní, tak se oddalují a izolují se. Z toho pak logicky vzniká pocit osamění.

    Co dělat, když jste ve vztahu, a najednou se objeví někdo další? Poradí vám vztahový terapeut Honza Vojtko!

  • Je to jen na čas

    Přiznávám, že se necítím sama pořád. Je to ve vlnách. Odpojení střídá pocit blízkosti a sounáležitosti. „Dokonce i v těch nejlepších vztazích budou časy, kdy se jeden nebo oba partneři mohou od sebe odtrhnout a cítit se navzájem vzdáleni a odcizeni, ale měli by se zase po čase k sobě navrátit,“ říká Gary Brown, rodinný a manželský terapeut z Los Angeles. Na otázku, jak to zařídit, abychom z naší bezpečné ulity dokázali za nějakou dobu vylézt a řešit problémy, odpovídá Pavel Rataj: „Klíčem je dobře signalizovat, že mi ve vztahu není dobře, ale zároveň to partnerovi komunikovat tak, aby to nebral jako útok, výhrůžku nebo výčitku. V okamžiku, kdy partner vnímá nějaké chování jako agresi, uzavře se a je to v háji. Slyšet, že já jsem viník a příčina všeho zlého – to je příliš velká zátěž. Zapnou se obranné mechanismy a končí komunikace.“

  • Bojíme se zranění

    Podle klinické psycholožky Jenny Taitz přispívá k pocitu osamělosti i neochota či neschopnost otevřít se druhému a riskovat svou zranitelnost. „Jedním z faktorů, které přispívají k osamělosti, je neochota mluvit o svých pocitech nebo sdílet s druhým věci, které jsou možná o něco méně bezpečné a odhalují více z osobnosti,“ říká psycholožka. Odkrýt své opravdové pocity je vždycky chůze po tenkém ledě. Co když se otevřu a partner mi místo pochopení vynadá, podvede mě nebo využije? Ale pokud chcete žít ve funkčním vztahu, někdy riskovat prostě musíte.

  • Chyceni v síti

    Tohle naši rodiče nemuseli řešit, ale nás se fenomén sociálních sítí dotýká naplno. Dokonce i v případě, když víme, že nemá smysl se srovnávat s ostatními. Dám vám příklad. Mám na Facebooku kamarádku, která má extrémně romantického partnera a o své štěstí se dělí s ostatními. Na Valentýna od něj dostala květinu, kterou téměř neunesla. Ach! Mně ji manžel nekoupil, protože prý nenašel respirátor, takže nemohl jít do obchodu. Vynahradil mi to romantickou večeří, ze které jsem byla nadšená. I tak jsem mu ale během večera dvakrát připomněla, jak velkou květinu kamarádka dostala. Podle odborníků právě porovnávání našich vztahů s těmi „na síti šťastnými a dokonalými páry“ může vyvolat pocit osamělosti. Místo abychom si užily společné chvíle, jsme naštvané nebo smutné. Dokonce platí pravidlo, že čím víc času trávíte na sociálních sítích, tím víc se cítíte osamělí. Podle studie z roku 2017, zveřejněné v časopise American Journal, lidé, kteří na sociálních sítích tráví víc než dvě hodiny denně, se cítili dvakrát osamělejší než ti, kteří na těchto stránkách strávili půl hodiny.

  • 5 pravidel spokojeného vztahu

    Nečekejte nonstop štěstí a ptejte se sama sebe

    I k tomu nejkrásnějšímu vztahu patří hádky, oddálení, pocit samoty, frustrace… Nenechte si nikým namluvit, že v partnerství musíte být pořád šťastní.

    Chceme všechno zalité sluncem a před negativními emocemi zavíráme oči. „Jenže klíč je právě v práci s nimi, se zraněními a křivdami. Musíme se naučit, jak být v konfliktu a jak ten konflikt dohojit a uzavřít. Zbývá nám vrátit se k sobě a říct si: ‚Co to mám za zranění? A jak to s ním zacházím? Umím se s ním vůbec potkat a pobýt s ním?‘ Je třeba naučit se zůstat se svými negativními emocemi, vztekem, křivdou, vinou. A neutíkat od nich,“ říká psycholog Pavel Rataj.

    Chvála udobřování

    Když jsme naštvané nebo ve sporu, toužíme po udobření. Jenže často očekáváme, že to za nás udělá ten druhý. Doufáme, že on ustoupí, s květinou v ruce poklekne a omluví se. Jenže takhle to chodí v romantických filmech, ne v životě. Nebojte se udělat první krok vy.

    Učte se

    Pavel Rataj tvrdí, že často slyšíme ze všech stran rady a způsoby, jak ze vztahu odejít. „Takže když to začne být náročné, umíme se skvěle rozcházet, ale málo se učíme, jak zůstat,“ říká párový psycholog. Míň tedy přemýšlejte nad tím, jak to vzdát, a víc nad tím, co pro váš vztah můžete oba udělat.

    Křik povolen

    Snažíte se partnerovi vysvětlit, co vám vadí nebo chybí, a on neslyší? Pak přidejte na hlasitosti. „Je dobré komunikovat svou nespokojenost, a pokud druhá strana nereaguje, umět to zesílit. Třeba brečet. Už nevysvětlujete, nemluvíte. Hroutíte se. Vztekáte se. Ale přitom jste schopna ustát to, že dáte najevo, že to není vztek vůči partnerovi, ale vztek, který pramení z vaší frustrace, že vám něco strašně schází,“ radí Pavel Rataj.

    Sama a spokojená? Proč ne? Tipy na to, jak se netrápit a žít i tak spokojený život, najdete v aktuálním čísle Blesk pro ženy, které seženete na stáncích. Nebo si ho můžete v tištěné či elektronické podobě objednat ZDE >>>

Autor: Majka Dvořáková
Diskuse ke článku
.