Známá mi ukazovala fotky z nějaké akce, upozornila na jednu pěknou dívku a prohodila, že je to milenka ženatého muže, kterého obě dobře známe. Její dospívající dcera nás poslouchala a při slově milenka se vůbec nezatvářila překvapeně. U nich doma se o takových věcech prý baví celkem běžně.

Za pár dní jsem pak dostala další školení: "Milenku má téměř každý ženáč a s nevěrou by měla počítat každá rozumná manželka, aby pak nebyla překvapená," oznámila mi kamarádka. A začala mi jmenovat muže, o kterých ví, že své ženy podvádějí.

Pan Zakázaný? Jak vzrušující!

V časopisu pro náctileteté jsem dokonce našla super radu do života: "Flirtování se zakázanými muži je osvěžující. Když překročí hranici, vždy můžete říct: Hej, nezapomínej, že jsi ženatý!" Šup-šup trénovat, děvčata do života. Vždyť je to tak osvěžující.

Na internetové stránce určené pro starší ročníky mě dojali znovu: "Zjistilo se, že ideální vzdálenost vašeho bydliště od bydliště vašeho milence je přibližně padesát kilometrů. Ani příliš daleko, ale ani příliš blízko, abyste potkávali na poště a v obchodech jeho rodinu, přátelé a kolegy. Kdo zapříčinil tento úpadek, zdivočení mravů?

Zbavit slova "nevěra" a "milenka" nánosu normálnosti, ba dokonce romantiky, není snadné, ale my se o ten předem prohraný boj pokusíme. I když víme, že nevěra je stará jako lidstvo samo.

Lidské, běžné, ale nehorázné

Namísto tajemných pohledů, chvějících se řas a vášně v pětihvězdičkovém hotelu, jak to známe z filmů, si představme realitu setkání v kumbálu na košťata a čisticí prostředky.

Také zklamané dětské oči, zuřivé hádky, lži, výčitky. I to je nevěra. A také si představme ženu, která se cítí jako dětské autíčko v nákupním centru.

Když někdo přijde a vhodí padesát centů, auto na chvíli jde - pokud nikdo nepřichází, jen stojí, bliká a čeká. Čeká. Čeká. I tak se prý mají milenky.

Milenky jsou vždy jen druhé

Víme, že život není černo-bílý. Rozhodli jsme se však nazývat věci pravým jménem, protože zamotat se do vztahu se ženatým mužem, nebo dokonce otcem malých dětí, je sice lidské a běžné, ale téměř bez výjimky smutné, protože někdo bude trpět, i když za nic nemůže.

Cíleně jít po ženáči z praktických důvodů, to je přímo nehorázné. Morálně, sociálně, lokálně, jakkoliv. Mohli bychom alibisticky napsat, že cokoliv děláte, hlavně přitom mějte ráda samu sebe. Tentokrát to však bude bez sedativ: On obelhává svou ženu a vy jste v tom namočená. Tečka.

Pátrali jsme, abychom se definitivně přesvědčili o tom, že být milující milenkou ženatého muže je více bolavé než oblažující. Není o co stát. Zamilované milenky totiž musí zvládnout, že jsou ty druhé, že ony budou tím hromosvodem, když se všechno provalí.

Snad se mi to taky nastane

Vše, co dělají, dělají tajně, zametají po sobě stopy, sbírají své spadlé vlasy z auta drahého a místo šlehačky si tento dort ozdbí výčitkami svědomí a pocitem té využité a odložené. Hrají hru "já jakože neexistuju".

"Jako milenka jsem asi ideální," říká dvacetiletá Renata. "Jsem příliš hrdá, abych ho nutila, aby si vybral mezi mnou a ženou. Jsem kamarádská a zábavná. Ale někdy se sama sebe ptám, jestli mi to stačí.“

Záhadné tajné telefonáty leccos napoví.

Autor: profimedia.cz

„Jednou se mi snad také podaří mít normální vztah a už si nebudu muset špinit svědomí tím, že si občas odkrojím z toho cizího štěstíčka. Ale taky se budu modlit, aby se můj budoucí přítel nesetkal s takovou, jaká jsem já," dodává.

Renáta nikdy neplánovala, že ženáče jednou bude chtít jen pro sebe. Když se ještě sama nechcete vdávat, nemusí jí překážet, že se nerozvede. Statut milenky dává alespoň na začátku pocit svobody, slibuje lásku bez závazků.

Svoboda nebo samota?

Jenže když první okouzlení opadne, milenka (víme, ne každá) si začne nárokovat projevy opravdové náklonnosti, čas, někoho, kdo může zůstat i přes noc.

První osamělé Vánoce a první osamělý Silvestr se dá ve spokojenosti přežít. Ale druhý a třetí a čtvrtý? Jsme přeci jen ženy a oddělit lásku od sexu - buďme upřímné - není pro nás právě typické.