5°C
Jsem tři roky v invalidním důchodu, snažím se, abych doma navařila a uklidila, ale k ničemu to není. Nikdy jsem od svého muže neslyšela, že se mu líbím nebo že mě má rád. Klidně bych ho podvedla, protože si připadám méněcenná a odkopnutá, ale nemám příležitost. V poslední době se k tomu přidaly i problémy v sexu. Odehrává se tak jednou dvakrát měsíčně, ale bez něžností, jen rychlý akt a pak se muž znova dívá na televizi. Nikdy se o tom se mnou nechce bavit. Chtěla bych hezký vztah, ale takhle si připadám jen jako služka. Dělám chybu já? Eva, Ústí nad Orlicí
NA VAŠE DOTAZY ODPOVÍDÁ:
PhDr. Petr Šmolka,
psycholg, psmolka@volny.cz
Milá Evo,
téměř veškeré moudro lidstva lze nalézt už v běžných úslovích. Jistě znáte to, které nám naznačuje, jak těžké až nemožné je „naučit starého psa novým kouskům“. Zkuste si k tomu přidat ještě jedno – „kde nic není, ani čert nebere“, a máte poměrně věrný obrázek vašeho manželství. Čímž nechci tvrdit, že váš muž je pes či čert; třeba se jen nenaučil vyjadřovat lásku a něhu. Snad by jej časem mohla „odšpuntovat“ až vnoučata. Děti už jsou dospělé a vy si můžete vybrat. Zda setrvat ve vztahu s vaším morousem a tiše trpět, zda s ním zůstat a nalézt si jiné zdroje potěšení (nejen v tom, že byste jej podváděla), nebo nezůstat. Pokud byste ale volila tu poslední možnost, pak byste měla předem zvážit, co vám dá a co vezme. Jen nečekejte na zázraky, nemusela byste se dočkat!
