Nechci se úplně zničit, takže Horskou smyčku pojedu jen tak dlouho, dokud mi budou síly stačit. Princip závodu je jednoduchý. Má čtyři okruhy, neboli smyčky, které je třeba zdolat během jednoho dne. Jedna má dvacet, další patnáct, třetí deset a poslední pět kilometrů. Začíná se tou nejdelší a sestupně se pokračuje po těch dalších. Dohromady je to opět krásných padesát kilometrů.

Jede se v Abertamech v Krušných horách. Tentokrát jsem se rozhodla, že se do toho nepustím sama. Beru si s sebou dvě kamarádky, se kterými to, doufám, zvládneme lépe. Na Jizerské padesátce jsem totiž zjistila, že morální podpora – i třeba jen fanoušky – u cíle hodně pomáhá!

Vím taky, že s pohybem nesmím přestat. Víkend jsem tak strávila v Tyrolsku, přesněji v Zugspitz areně v Ehrwaldu. Bylo to poprvé, kdy jsem vyzkoušela běžkařské dráhy mimo české hory, a bylo to skvělé. Stopy jsou nádherně upravované, jen na značení jsem asi byla trochu moc blond. Takže jsem se spíš řídila orientačním smyslem, který pro okruhy v údolí nemusíte mít nijak speciálně vyvinutý. V každém případě si můžete zvolit dráhy podle délky a náročnosti. Ta nejdelší měřila čtyřicet dva kilometrů, tu jsem bohužel nestihla.

Jako součást tréninku je jakýkoli sport dobrý, takže jsem si po roce zase vyjela na snowboard, a jelikož skvěle upravený areál v Ehrwaldu nabízí i možnost nočního sáňkování po sjezdovce, vyrazili jsme i na sáně. Byl to opravdu skvělý adrenalinový zážitek. Já osobně nejsem žádný kamikadze, ale svištěla jsem ostošest!