5°C
Jednou jsme si s kamarádkou řekly, že „zase“ zhubneme. Zase uvádím záměrně, protože takhle hubneme spolu už roky, ale jenom teoreticky. Dá se říct, že každé zhruba dva roky se naše váha mírně či více zvýší.
Ivona tenkrát prohlásila, že se na sebe už nemůže dívat a zrcadlo míjí s odporem. Já jí přizvukovala. Obě jsme ale věděly, že nedostatkem pohybu to nebude. Já hodně sportuji, Ivona je zase v práci dost fyzicky vytížená. Spíš šlo o naše chutě. Ivona si nedovede představit den bez kousku čokolády, já naopak „ujíždím“ na slaných dobrotách.
Řekly jsme si proto, že naposledy dáme šanci hubnoucím tabletám. Na internetu nás však zarazily ceny. Nechtělo se nám dávat horentní částky za chemické preparáty, o jejichž účincích se tak polemizuje, navíc máme obě do kapsy hlouběji. Ivonu napadlo, že prozkoumáme, co se v takových přípravcích skrývá. V jednom jsme našly ve složení mimo jiné kofein a vitánii snodárnou.
„To je super!“ vykřikla kamarádka. „Budeme pít normálně kafe a na netu seženeme tu vitánii zvlášť.“ Přečetly jsme si, že příznivě ovlivňuje plodnost, zlepšuje prokrvení malé pánve, má afrodiziakální účinky, snižuje vysoký krevní tlak a tak dále… Vitánie je zázrak, řekly jsme si a hned ji objednaly.
Jenže nám poštou dorazila jen semínka, a těm se u nás tedy moc nedařilo. Ani jedna z nás není šikovná zahrádkářka. Takže jsme uznaly, že lepší budou běžně dostupné hubnoucí bylinné čaje ze supermarketu. Do vozíku, kde měla Ivona svou každodenní čokoládu a já balík brambůrků, tedy nějaké „zázračné“ preparáty přistály. Hlavně ten, který měl výrazný nápis „spalovač tuků“.
Večer jsme alespoň chtěly jít plavat do bazénu. Naštěstí tam bylo málo lidí, takže nás nikdo zbytečně neokukoval. Skvěle jsme si zaplavaly, a když jsme mířily po hodině ke skříňkám v šatně, míjela nás velmi hubená žena. Vedla malé dítě, které jí říkalo „mami“, ale ona při své vychrtlosti vypadala jako jeho babička.
Její tělo přímo křičelo: Anorexie! Bylo vidět, jak se chvěje zimou, přestože bylo příjemné teplo. Doslova nás ten pohled vyděsil. Když jsem se pak po chvíli česala u zrcadla, zjistila jsem, že kulatější obličej je vlastně prima a vypadám díky němu mladší. Na to samé asi přišla i Ivona, když na mě po chvíli volala: „Víš, že já už vlastně ani hubnout nechci?“ A já jí dala za pravdu.
Čtenářka Pavla
