Ta, která pomáhá lidem důstojně odejít. Příběhy „neznámých“, kteří mohou Česko inspirovat

30. srpna 2017 | 00:00

Ke vhazování úvodního buly se přes lední plochu litoměřického stadionu vydala nějaká žena. Proč právě ona? říkal jsem si. „Monika Marková,“ představil ji hlas z amplionů. A tu se rozezněl potlesk a sílil a proměnil se v ovaci. Jak se posléze ukázalo, nezadal si s tím, který vítal domácí gól.

Teprve po utkání jsem se dozvěděl, koho Litoměřičtí tak uctili: ženu, kterou dobře znají. V rodném městě totiž spoluzaložila a vede Hospic sv. Štěpána a od roku 2014 i hospic domácí. Sama prožila nelehké umírání své maminky, ale i mnoha jiných. Osm z deseti Čechů si přeje strávit své poslední dny doma, Mgr. Marková se rozhodla jim to umožnit a na té cestě je doprovodit.

Zestárneme, budeme umírat, zemřeme. Přejeme si, aby se to stalo důstojně. S dobrými léky proti bolestem a mezi svými nejbližšími. Lidé jako Monika Marková to těžké, bolestné, ale důležité zadání chtějí plnit a plní. Vědí o tom hodně.

I já chci o našich seniorech a o jejich úzkostech, potížích a přáních vědět co nejvíc. Proto jsem paní Markovou požádal, aby se stala jedním z mých poradců. A máloco mě za poslední léta potěšilo i dojalo tak jako její přijetí.

Jasně že máme na víc. I v posledním dni své životní pouti.

Děkuji, milá Moniko, že jste mě o tom přesvědčila.

Michal Horáček  

Zadavatel: Máme na víc, zapsaný spolek Zpracovatel: Ewing PR

Autor: komerční prezentace
DesktopMobile