Umí si představit vztah s mladším mužem? Proč má doma hospodyni a kdy naposledy viděla svého otce?

V seriálu Vyprávěj hrajete sekretářku Jarunu, která uloví Svatopluka Skopala. Je to zanícená stranička. Co s ní máte společného? „Pro mne je ta role zajímavá, protože mi jde proti srsti. Rozhodně jsem nebyla ten typ, co by miloval oslavy MDŽ nebo stranické schůze…“

Chováte se tam i dost oprskle, když mladým nadzvedáváte hrnce… Umíte si už představit, jaká budete tchyně?
„To si radši ani nepředstavuju. Záleží to na tom, jaké dívenky si chlapci přivedou. Ale budu se snažit nezasahovat jim do života.“

Třetí vaše aktuální role ve hře Evropa je o stárnoucí herečce, která má pětadvacetiletého milence. Co si o takových vztazích myslíte? „Já si dokonce myslím, že moc nezáleží na stáří těla, znám lidi, kterým je třiadvacet a jsou zralí. Přesně naopak ale může být někdo ve čtyřiceti nezkušený. Proto si myslím, že láska neklade hranic, a vůbec nic proti tomu nemám, když si starší ženská najde mladšího kluka.Tuhle hru původně napsal australský autor pro Dášu Bláhovou, která to hrála v Austrálii a s Pavlem Křížem jako rozhlasovou hru. Shodly jsme se s Dášou na tom, že všechny ženský středního věku jsou z toho nadšený. Asi jim dává jistou naději.“

Víte něco o svém otci Tunisu, kterého jste prý v dospělosti viděla jen párkrát?
„Nechci to rozebírat, opravdu ne. Viděla jsem ho naposledy asi před deseti lety a myslím si, že už nežije.“

Rozhodně ale nejste sama, kdo má exotickou krev...
„Já jen vím, že nás na konzervatoři takových »mixů« bylo víc. Třeba Sagvan Tofi. Ostatně náš pedagog Jiří Vala říkal, že nejtalentovanější děti ve škole jsou ty smíšený. Když jsme to pozorovali, tak na tom asi něco je. Ta namixovaná krev má jiný temperament. Vynikaly i židovské děti. Prostě ty jejich reakce byly jiný, způsob pohybu a řeči.“

Dá se říct, že teď jste na vrcholu sil. Zasáhla vás nějak čtyřicítka?
„Uvědomila jsem si, že je to zlom. Říkala jsem si, kolik mám let před sebou a přemýšlela jsem o tom, co bych ještě chtěla vidět, dělat a hrát.“

Tvrdíte, že už si své přátele, lidi, se kterými chcete mluvit, vybíráte.
„Člověk má už míň času. Už si rozmýšlí, jak tu dobu bude trávit. Ale já musím říct, čím víc stárnu, tím víc se mi ten život líbí.“

Už patnáct let jste vegetariánkou, proč?
„Já jsem hlavně ráda, že už se na mě nedívají jako před těmi patnácti lety, jako na exota. Jsem vegetariánka z duchovních důvodů, nechci jíst zvířata. Ovšem, když přede mne na natáčení postaví talíř s masem, tak nedělám scény, maso dám stranou a zbytek sním.“

Když mluvíme o rodině. Jste, nebo nejste vdaná za scenáristu a dramaturga Jana Lekeše? „Nejsem. Ale nemá rád, když o něm mluvím s novináři, takže nic víc o něm nepovím.“

Zvládla byste být svobodnou matkou?
„Obdivuju všechny matky, které to dokážou. Mám dva chlapečky, jednomu je devět a druhému jedenáct. Vím, jak je to s nimi těžký. Dva rodiče na dva kluky, to jde, ale když je jeden na dva, když jsou v přesile, tak už je to mnohem složitější, protože se občas rvou jak koně. Když si je rozdělíme, jsou fantastický. Ale jak jsou spolu, propuká konkurenční boj.“

Prý jste toho měla nedávno tolik, že jste si musela vzít hospodyni…
„To je pravda, ale teď už zase stíhám. Mám taková nárazová období. Když mám čas, tak si nejraději všechno obstarám sama.“

Kluci vám to nevyčítají?
„Ne, jsou odmalička stále spolu a vědí, že jak jen můžu, jsem s nimi. Ten starší se mnou bude hrát v televizním filmu Sama v čase normálnosti, takže zjevně mu moje profese nevadí. Zároveň ale nechce být hercem, ale bubeníkem. Je to příběh vdovy zmatené životem v období charty. Vychovává sama syna a zažívá zřejmě svůj poslední milostný příběh s mladším mužem.“