Cílem očkování je navodit obranyschopnost organismu vůči dané infekci. Vakcína obsahuje oslabené, mrtvé nebo jinak připravené antigeny a zárodky nemoci. Přinutí organismus vytvořit ochranné protilátky, aniž by nemoc skutečně proběhla. Když se později tělo s infekcí setká, umí už tyto viry a bakterie pomocí protilátek rozeznat. A tudíž se s nimi vypořádat.

Tak nějak by se asi dal obecně a srozumitelně princip vakcinace vysvětlit. Laik jej alespoň tak chápe. Navíc je tu povinné dětské očkování podléhající vyhlášce č. 537, která vakcinaci proti infekčním nemocem shrnuje.

Začíná to už v šestinedělí

Očkovací kalendář startuje první dávkou vakcíny proti tuberkulóze, která se aplikuje už čtvrtý až šestý týden po porodu. Ve čtyřech měsících děcka se pokračuje první dávkou haxavakcíny (difterie, tetanus, pertuse, hemofilus skupiny B, hepatitida skupiny B, dětská obrna). Další dvě se podávají vždy s měsíčním odstupem s tím, že třetí by měla být podána do ukončení prvního roku života. Čtvrtou hexavakcínou se očkuje půl roku po třetí dávce do ukončení osmnáctého měsíce věku dítěte.

Očkovací kalendář zahrnuje i živou očkovací vakcínu proti spalničkám, zarděnkám a příušnicím, která se aplikuje v patnáctém měsíci a po čtyřech až deseti měsících nastává přeočkování.

Zodpovědnost pediatra

U všech informací týkajících se vakcinace je upozornění na možné nežádoucí účinky. S jednoznačným konstatováním, že o očkování rozhoduje lékař. Individuální přístup, zvážení vhodnosti indikace a rizika kontraindikace je samozřejmostí. Teoreticky určitě.

Jakub.

Autor: Archiv rodiny

Všichni jsou z obliga

Neurologové po sérii vyšetření konstatovali, že na vině nejsou geny, ale očkování. Lékaři krčili rameny. Neporadili. Psychologové tvrdili: „Co se dítě nenaučí do tří let, už nikdy nedožene. Smiřte se s tím, maminko.“ „Pro vašeho syna se žádná fyzioterapie nehodí,“ slyšela od odborníků.

Matka Jakuba, Gabriela Boušková, na rozdíl od lékařů, nerezignovala. Vsadila na homeopatickou poradnu, alternativní léčbu, zejména tzv. Vojtovu metodu. A tvrdí, že se těmito praktikami u syna dosáhlo alespoň nějakého zlepšení. Jakubovi je nyní sedm, stále nemluví, musí nosit plíny. Jeho chování je nestabilní s projevy autisty.

Proboha, co s tím?

Každý, kdo se začne podrobněji o téma zajímat, zjistí, že odborníci nejsou v otázce současné koncepce očkování zajedno. Jistě i díky otřesným případům praxe, o nichž se nemluví. Nejsou časté, ale existují.

Nejde o to zpochybnit povinné dětské očkování, ale upozornit, že není bez rizik. Těžko pochopit, proč rodiče Jakuba lékařku nežalovali, jen vyměnili pediatra. Těžko pochopit, proč vyvázla bez trestu. To se snad smířili s úsečným konstatováním odborníků: To se někdy stává, vážení?

Mají všichni rodiče počítat s rizikem, že stejná, či podobná  tragédie může potkat i jejich potomka? Imunoložka Zina Kaucká z Homeopatické kliniky v Praze 6 míní: „Podle mého názoru je očkování vynucenou aktivací imunitního systému v době, kdy na to není vůbec připravený. Zkrátka může přijít v nevhodnou dobu  – dítěti rostou zuby, má v sobě jiný virus, v rodině není pohoda. Imunitní systém je ovšem přinucený, bez ohledu na okolnosti, reagovat.“  Někdy velmi špatně s trvalými následky.

MUDr. Kaucká dodává, se v poradně často setkává s malými pacienty, které na zmíněnou trojkombinaci živé vakcíny proti spalničkám, zarděnkám a příušnicím reagují nepatřičně. „Do té doby bezproblémové dítě je najednou dlouhodobě nemocné. Stává se plačtivé, apatické, ztrácí na váze. Rodiče jsou znepokojení a nikdo jim neřekne, že jde o následky očkování. A už vůbec jim neporadí, co s tím.“

Znovu připomínám – s vyhláškou o povinném očkování se pojí i konstatování, že o očkování rozhoduje lékař. Na něm leží zodpovědnost rozhodnutí se všemi možnými dopady! Lékařka postiženého Jakuba selhala na plné čáře. A jak praxe napovídá, není jediná. Z tohoto poznání mrazí. A zůstávají bezmocní.

Jakub: Povinné očkování z něj udělalo invalidu!