Dočetla jsem se, že vůbec nejsilnější a nejpevnější vztahy vznikají právě mezi přáteli. Tedy bývalými přáteli, jejichž vztah přerostl hranice kamarádství a dostal se do fáze lásky. Mám tedy super výhled, ale jak zažívám na vlastní kůži, tak jednoduché to není. Zamilování a láska mezi kamarády má totiž tak trochu jiná pravidla. Pokud se právě chystáte pustit se do podobného románku, pokusím se vám odkrýt karty. Některé věci byste měla vědět dopředu.

Kamarádka Václav

Svého dnes už muže Václava znám dvacet let. S jeho bývalou ženou jsme po sídlišti vozily kočárky, chodily se navštěvovat do porodnice (jak se nám rodily další a další děti), ale když se rozvedla, trochu jsme se ztratily z očí. Zato Václav se neztratil. Celé roky jsem s ním prožívala jeho lásky, rozchody a problémy. Když mu bylo nejhůř, jezdil za mnou a hodiny jsme si povídali. Dokonce jsem o něm před pár lety napsala článek o tom, jestli může existovat přátelství mezi mužem a ženou. Dala bych ruku do ohně, že může. Já Václavovi říkala „kamarádka Václav“ a občas ho oslovila v ženském rodě. Tvrdila jsem mu, že je můj miláček, ale NIKDY, fakt NIKDY bych s ním nic neměla.

Zlomené srdce vám může pořádně zkomplikovat život, ale také po zdravotní stránce

Autor: shutterstock

Okamžik zlomu

Jenže pak se stala scéna jako z amerického romantického slaďáku a já byla ztracená. Fakt z minuty na minutu. Prostě se na mě podíval, mně projel mráz celým tělem a vytřeštila jsem oči. „Cože? Vašek je chlap? On není moje kamarádka?“ A v tu chvíli bylo po přátelství. Zamilovala jsem se nesmyslně, bláznivě a navzdory svému dvacetiletému přesvědčení.

Jak se hroutí hranice

Co se mi honilo hlavou? Asi tohle: „Zamilovat se do kamaráda je často podobné jako zamilovat se do kolegy. Výhoda je, že ho v některých oblastech dobře znáte a tak trochu víte, do čeho jdete. Minus je, že při sbližování riskujete ztrátu přátelství,“ říká koučka a majitelka seznamovací agentury Náhoda Veronika Vinterová. A má pravdu. Měla jsem pocit, že vlastně ani nepotřebuju Václava poznávat, protože o něm vím naprosto všechno, a děsila se chvíle, kdy překročíme hranice přátelství, nevyjde to, ale nebude cesta zpět. Ztratila bych totiž jednoho ze svých nejbližších lidí. Jenže já se rozhodla to risknout. I když jsem tehdy neznala radu koučky, abych postupovala opatrně a v náznacích, instinktivně jsem to dělala. Psali jsme si „sváděcí“ zprávy, ale tvářili se, že jde o legraci, a pořád jsme tak trochu posouvali hranice a čekali, co na to ten druhý. Netrvalo to moc dlouho a naše mantinely byly tak daleko, že už nešlo couvnout. Oběma nám bylo jasné, že teď už se bude „hrát“ o lásku.

Vyznání lásky

Autor: Shutterstock.com

Lépe nevědět

„Jestliže je náklonnost oboustranná, pak je dobré si uvědomit, že fáze zamilovanosti a oslnění bude zřejmě kratší, protože neodkrýváte tolik tajemství. Někdy toho prostě o sobě navzájem víte až příliš,“ popisuje model, který jsem zažila na vlastní kůži, Veronika Vinterová. Je fakt, že mi někdy bylo líto, že manželovi nemůžu vyprávět svoje historky z dětství a že on mě jen tak nepřekvapí svými příběhy. Drtivou většinu těch důležitých věcí jsme o sobě totiž věděli, nebo je dokonce spolu zažili. Takže potíž číslo jedna, na kterou jsme narazili, byla, že se vlastně moc známe a moc toho o sobě víme. Od počtu milenek přes sexuální zkušenosti až po problémy s dětmi. Za sebe můžu říct, že bych některé věci radši nevěděla.

Růžové brýle nezahazujte

Postupné poznávání a oťukávání má obrovskou výhodu. Udrží stav zamilovanosti mnohem déle, než když jsou karty předem vyložené. Abyste se „neodmilovala“ zbytečně rychle, musíte se trochu snažit. „Zachovejte si růžové brýle!“ doporučuje koučka. „Nemluvím o naivitě, ale o pozitivní optice. Záměrně hledejte a soustřeďte se na vlastnosti a projevy chování, které jsou u vašeho partnera přitažlivé, obdivuhodné a dobré. Nikdo není dokonalý, proto buďte na sebe i partnera hodná a všímejme si toho nejlepšího, co ve vás i v něm je. Zvlášť u muže, kterého dlouhodobě znáte, oceňujte důležité životní hodnoty.“

ttt

Autor: shutterstoclk

Pozor na sex

Veronika Vinterová mi odhalila největší „nášlapnou“ minu vztahu s exkamarádem, kterou jsem klidně mohla přehlédnout. Sex. Nebo spíš komunikaci v intimní oblasti. Pocit, že partnera znáte už léta a vlastně dost dobře, může způsobit, že nedoceníte komunikaci. Prostě automaticky předpokládáte, že on musí všechno vědět. „Nechtějte po nikom, a po chlapovi už vůbec ne, aby vám viděl do hlavy. Ani tehdy, pokud o něm víte téměř všechno. To, jak situaci vnímáte vy se svými zkušenostmi, povahou a očekáváními, vůbec neznamená, že druhý prožívá situaci stejně. Sdílejte s partnerem své pocity, myšlenky i prožitky. Budete překvapená, čeho všeho si muž vůbec nevšimne.
Na každém partnerském vztahu je potřeba pracovat a hledat stále nové kvality. Možná u partnerství s bývalým kamarádem je tohle závažnější než jinde. Na světě není nic důležitějšího než váš partnerský vztah, věnujte mu tedy adekvátní pozornost. Pokud vztah nejde nahoru, jde vlastně dolů,“ uzavírá koučka své postřehy.

Za sebe musím říct, že doufám v to, že náš vztah půjde pořád nahoru. Vzhledem k tomu, že jsme si blízcí už tolik let, máme obrovskou šanci naplnit prognózy psychologů, kteří tvrdí, že bývalí kamarádi můžou mít ten nejkrásnější vztah. Tedy pokud si nebudeme říkat, že to nějak půjde samo, ale budeme na něm pracovat. Jestli jste ve stejné situaci, držím vám palce. Stojí to za to.