Nechcete být jako vaše matka? Po třicítce už s tím nic nenaděláte! | Pro ženy | Blesk.cz

Nechcete být jako vaše matka? Po třicítce už s tím nic nenaděláte!

6. listopadu 2013 | 10:30

Ať se nám to líbí, nebo ne, naše mámy jsou největší vzor i inspirace. V dobrém i v tom horším. A i když se tomu bráníme, jednou budeme jako ony. Alespoň v něčem.

Nechci být náladová, jako moje máma, ani tak upovídaná, depresivní, nudná, žárlivá, sprostá, usedlá, nevěrná… Doplňte si, co chcete. Svoje maminky moc milujeme, ale nad větou: "Jsi celá máma!", skřípeme zuby. Jenže s tím moc
nenaděláme.

...
„Nejčastěji se ženy začnou podobat matce v jednatřiceti, většina mezi třicátým a pětatřicátým rokem,“ tvrdí mluvčí britské společnosti Dotty Bingo, která na toto téma vypracovala odborný průzkum. Máme prý podobné postoje, zlozvyky, gesta, slovníček a líbí se nám dokonce i stejní chlapi…

Kopie? Jak v čem

Psychologové tvrdí, že mámy jsou náš největší životní vzor. Někdo má chuť se té své podobat co nejvíc, jiná se tomu zuby nehty brání. Za něco můžou geny, něco ovlivní společně prožitá nejdůležitější část života – naše dětství.

...
Je pak těžké maminky nekopírovat. Vědomě i podvědomě. Ale i ty, které si říkají, že nikdy nebudou jako matka, po třicítce zjišťují, že sledují stejné pořady (čtvrtina dotázaných), mají podobné koníčky (16%), používají stejné výrazy (15%) a obdivují stejný typ mužů (9%).

Celkem nic se s tím nedá dělat. Nejlepší je přijmout, že v některých věcech se lišíte, ale část osobnosti máte společnou. Odvážných žen jsme se proto zeptaly, v čem by rozhodně nechtěly být jako jejich milované maminky.

Klára Olexová

Klára Olexová
Moje máma je strašně fajn ženská, ale taky je dost tlustá. Představa, že bych začala nepozorovaně nabírat kila a nakonec se dostala až někam ke stovce je pro mě nepřijatelná.

Máma mi říká, ty máš štěstí, máš hubený geny. Nemám, jenom nežeru. Nikdy nedovolím, aby se mi moje váha vymkla z ruky. Asi se to nemá říkat nahlas, ale to už budu radši bulimička, kdyby to jinak nešlo.

Majka Dvořáková

Majka Vinická
Svou maminku miluju, obdivuju a jsem šťastná, že jsem po ní některé vlastnosti a schopnosti podědila (její cit pro rodinu a láska je totiž nekonečná a fascinující).

Jediné, co mě děsí, je, že budu mít podobně povýšený vztah k chlapům. Že si jich nebudu vážit, budu je peskovat, přehlížet a vůbec si o nich myslet své. Tomu bych se ráda vyhnula.

Brigita Zemen

Brigita Zemen
Musela jsem dlouho přemýšlet, co bych po své mamince nikdy nechtěla zdědit. A kromě náladovosti, která se mě naštěstí opravdu netýká, jsem přišla ještě na jednu věc - nikdy nechci dosáhnout takové míry altruismu, jakou oplývá moje matka.

Znáte obrat "hodnej blbec"? Nemůžu si pomoci, ale na ni, bohužel, sedí až moc často. Prakticky by se rozdala a snaží se každému vyjít vstříc. A to i na úkor vlastního pohodlí a pocitů. Takže bych rozhodně chtěla být vždycky o trochu větší sobec, než moje máma.

Autor: MAJ