9°C
Špína až za ušima
Hrát si v bahně vzadu na zahradě dětství patřilo. Moderní maminky jsou ale tak paranoidní ohledně bakterií, že si dítě může sotva ušpinit ruce. Podle průzkumu agentury Children’s Society si dvě děti z pěti stěžují, že si nemohou venku hrát tak, jak by chtěly. A jedno dítě z pěti stráví týdně venku pouze méně než hodinu.
Efekt tohoto přístupu maminek je, že dvacet pět procent dětí, kterým je jedenáct let a méně, má nadváhu. Dalších čtrnáct procent ze stejné věkové kategorie už trpí obezitou, což jim ohrožuje zdraví!
Dětem, které tráví hodně času doma například hraním počítačových her, se zhoršuje imunita. Naši malí drobečkové prostě potřebují chodit ven mezi děti na hřiště a válet se v loužích, aby si ji budovali. Jedině tak budou schopny odolávat nemocem.
"Půda samozřejmě sterilní není, ale pokud si děti zvyknou mýt si ruce, než zasednou ke stolu, nehrozí komplikace. Důležité jen je, aby se bakterie nedostaly do potravin," tvrdí doktorka Lisa Ackerley, poradkyně přes zdravou výživu.
Kolena samá modřina
Jeden výzkum odhalil, že každé páté dítě má zakázáno lézt po stromech. Paradoxně největší riziko pádu dítěti nehrozí venku, ale vevnitř. Samozřejmě pokud se to týká dětí maximálního věku pět let.
Děti by neměli být zas až tak moc chráněny před pády. Tím se samozřejmě myslí neběhat za nimi na každém kroku a hlídat každé zakopnutí. Ony si prostě musí zvyknout na pády, speciálně do trávy a na zem. Je to přirozené.
Rodiče nemohou riziko eliminovat úplně, ale mohou děti například naučit jak padat, nebo že na kraj střechy se opravdu nestoupá.
Únos, sexuální obtěžování a fyzické týrání
V posledních letech vzrostl strach z únosu. Mívají ho spíše matky než otcové. Průzkum, který se zaměřil na tisíc dětí, zjistil, že čtyřem dětem z deseti je zakázáno hrát si v parku nebo blízko domova bez dohledu dospělého.
Utkvělá představa, že bude dítě uneseno, je ale poměrně zbytečná. Únosy jsou opravdu ojedinělé. Navíc téměř polovina únosů se pachateli nepovede a je hned chycen nebo přinejmenším vylekán, když se právě snaží dítě unést.
Obecně nejohroženějšími oběťmi jsou dívky staré deseti let. Pozitivní zprávou je, že dvě třetiny unesených dětí jsou nalezeny do dvaceti čtyř hodin.
Ačkoli je to určitě nepříjemné zjištění a ne příliš dobře se to vám to bude číst, je dokázané, že většina pachatelů, kteří jakkoli ubližují dětem, je někdo z jeho rodiny. Takže pokud si vaše dítě stěžuje, že ho obtěžuje strýček, netvařte se, jakože si zákonitě musí vymýšlet, a zjistěte si více.
Názor matky: Proč jsem paranoidní matka
"Když mi bylo asi devět let, mohla jsem být venku bez dozoru, jak dlouho jsem chtěla, pokud jsem se chodila každé dvě hodiny hlásit, že jsem v pořádku," říká Claudia Redmond (43), matka Seana (17), Shannen (15) a Eleny (11) a pokračuje: "V našem sousedství znal každý každého včetně dětí. Dveře domů nebyly nikdy zamčené. Byla to taková příjemná komunita."
"Když jsem porodila Seana, hned jsem získala úplně jiný přístup, než měli moji rodiče. V roce, kdy se Sean narodil, bylo zrovna uneseno nějaké dítě. A také už fungovalo dvaceti čtyř hodinové zpravodajství, takže člověk stále získával informace, co všechno hrozného se děje ve světě. Když byl školkového věku, brávala jsem ho jen do dětských center, kde bylo všechno měkké, abych měla jistotu, že se tam nezraní. A později jsem ho po jeho zájmových kroužcích vždy vyzvedávala," pokračuje Claudia.
"Doprava je další věc. Když jsem byla malá, jezdila jsem na ulici na kole a do školy autobusem. Elena by chtěla také, ale zatím jsem jí to ještě nedovolila, protože se bojím, že by ji něco na přechodu zajelo," dodává matka tří dětí.
"Já a moji vrstevníci jsme v dětství věděli, kde jsou naše hranice. Já si myslím, že moje děti mají pocit, že jsou starší, než ve skutečnosti opravdu jsou. Děti dnešní doby si myslí, že o světě a rizicích v něm vědí všechno, ale není to tak. To je důvod, proč mám pocit, že u nich vždy musím být.," uzavírá Claudia.
Čtyři tipy, jak dát svým dětem více volnosti
1. Mějte na paměti, jak jste se cítila vy jako dítě. Také jste nechtěla být pod permanentní kontrolou.
2. Spřátelte se se svými sousedy. Budete mít lepší pocit, když budete vědět, že si mezi sebou navzájem děti bezpečně pohlídáte.
3. Bydlete tam, kde je v obytné zóně povolená rychlost jen dvacet kilometrů za hodinu. Je dokázané, že na takových místech se počet obětí, co se týče dětských chodců, snížil o sedmdesát procent.
4. Učte své děti, aby nepodceňovaly riziko situace, aby věděly, kde jsou hranice a komu můžou věřit a komu ne.
