2°C
Vliv na nás totiž má například televize, počasí, rodina i přátelé. Ve své knize Příčiny přejídání vyjmenovává hlavní nepřátele naší váhy.
1. Malý talíř, velké jídlo
Podle psychologa výživy existuje syndrom prázdného talíře. Často jíte a neumíte přestat, dokud váš talíř není prázdný. Při experimentu v amerických kinech rozdělili návštěvníkům náhodně popcorn v kornoutech střední velikosti a XXL. Všichni je vyjedli až do dna. Nikdo z majitelů obřích kornoutů nic nenechal. Proto byste měli preferovat malé talíře. Představte si, že na velkém talíři máte malý hamburger. Napadne vás, že to k obědu nebude stačit. Když ale tentýž hamburger dáte na malý talíř a obložíte jej rajčaty a okurkou, je to pocit úplně jiný.
2. Nejezte u televize
Sedíte u televize a mechanicky pojídáte všechno, co máte v dosahu. Váš žaludek nepočítá kalorie, a tak často sníte víc, než byste chtěli. Při jednom experimentu v USA dali studentům smažená kuřecí křidýlka. Jedné polovině určili, že je má jíst u televize, druhé u stolu. První polovina snědla křidýlek o 28 procent víc než ta druhá! Z toho plyne, že si jídlo máte dávat zásadně jen u stolu. Navíc si hned přineste všechno, co chcete sníst, stejně jako v kantýně. Tak budete mít přehled o kalorické vydatnosti celého jídla.
3. Stačí ubrat 200 kilokalorií
Psycholog Wansink je proti všem dietám. Pro hubnutí je ideální omezit množství jídla s tím, že se svým oblíbeným sladkým nebo tučným pokrmům nebudete vyhýbat. Stačí prý ubrat denně 200 kcal (třeba sklenici mléka nebo jablko), abyste za rok ztratili až 14 kilogramů. Protože je hubnutí pomalé, je naděje, že vám váha vydrží.
4. Co oči nevidí, to srdce nebolí
Neschovávejte v lednici zbytky jídla. Každý stres, který vás přepadne, vás požene k jejím dvířkům. Když v ní nebudete mít nic hotového, uvařeného, tak si před spaním dáte maximálně mrkev. Pokud už v lednici máte nějaká kalorická jídla, raději je uložte do mrazáku nebo někam dozadu, kam na ně vaše oko nepadne. Naopak na oči, na stůl, si postavte mísu plnou ovoce.
5. Změňte scénář
Každý má nějaký scénář jedení. Například ráno se cpete, dokud si nepřečtete noviny nebo nedokoukáte v televizi zprávy. Večer se totéž odehrává u televizních fi lmů. Jiný scénář funguje, když jste s přáteli – v tu dobu taky nijak své jídlo nehlídáte. Bylo zjištěno, že s druhou osobou sníme o 35 procent jídla víc než sami. Proto byste měli tyto zaběhnuté scénáře změnit. Například když půjdete na oběd s přáteli, měli byste začít jíst později a pomaleji než oni. Něco na talíři nechte a dejte si zabalit na cestu. Jezte v místnosti, kde vás nic neruší – ani televize, rádio nebo časopisy.
Jak poznat ten správný? Jak může každý rozeznat fyziologický hlad od psychologického?
Wansink uvádí několik kritérií, která nám v tom mohou pomoct:
Falešý hlad:
■ Objevuje se náhle
■ Cítíme ho především v ústech, projevuje se sliněním
■ Je nezávislý na čase, přichází i brzy po jídle
■ Když jej uspokojíme, máme pocit viny
■ Nezmizí, i když jsme nasyceni
Opravdový hlad:
■ Roste postupně
■ Cítíme ho v oblasti níže pod krkem, hlavně u žaludku
■ Objevuje se několik hodin po posledním jídle
■ Vyvolává pocit plnosti, když je uspokojen
■ Zmizí, když se najíme
