Čtvrtek 29. říjen 2020
Svátek slaví Silvie, zítra Tadeáš
Oblačno, déšť 11°C
Premium

Než jsem se šla léčit z alkoholismu, myslela jsem, že umřu, říká blogerka Michaela Duffková

31. ledna 2020 | 06:00

Málokdo umí svou závislost a slabost přetavit v inspirativní věc, která ostatním pomáhá. Autorce blogu Zápisník alkoholičky Michaele Duffkové, která nyní vydává i stejnojmennou knihu, se to podařilo. Co jí pomohlo přiznat si, že má problém, kdo ji odvezl na léčení a jak důležitou roli hrála rodina, nám prozradila v otevřeném rozhovoru.

Právě vám vychází kniha. Proč jste se rozhodla ji vydat? Chtěla jste od blogování postoupit ještě dál?

Nebyla to úplně moje původní ambice. Ve chvíli, kdy přišla nabídka na knihu, jsem se rozhodla, že je to výzva a že do knihy můžu dát ještě víc než do blogu.

Kniha je takovým dalším krokem v mém snažení. Na rozdíl od blogu je detailnější a ukazuje myslím všechny strany závislosti, léčby a i všechno, co se dělo po ní. Současně pracujeme intenzivně na otevření Centra Alkos, které vedle stacionární léčby, ambulantních a doléčovacích programů bude fungovat jako centrum komunitní.

Jak bude vaše centrum pro závislé fungovat a na koho cílíte?

Bude nabízet aktivity a program pro lidi, kteří dle mého názoru spadají do rizikových skupin, jako jsou maminky na mateřské nebo senioři, ale otevřeno bude samozřejmě komukoliv. Náš původní záměr bylo mít centrum v Praze, ale bohužel ze strany Magistrátu hlavního města Prahy nám bylo řečeno, že Praha prostory pro takovéto centrum nedisponuje – což upřímně nechápu. Nevěřím tomu, a proto teď řešíme možnosti Středočeského kraje.

Nelitujete dnes, že jste vystoupila z anonymity?

Z anonymity jsem se rozhodla vyjít z více důvodů. Za prvé jsem měla možnost navázat spolupráci s kampaní Suchej únor a v rámci FuckUp Night k této příležitosti vystoupit a svou identitu odhalit, což mi přišlo jako fajn způsob. Za druhé už jsem v tu dobu, kdy jsem začala řešit spolupráci právě se Suchým únorem, věděla, že vyjde kniha, která bude vydána pod mým jménem, bylo tedy jasné, že jednou svou identitu odhalím. Za třetí, což je asi zásadní, se samozřejmě na blogu a ve zprávách množily dotazy na to, kdo za celým blogem stojí, a oběvovala se i napadení, že se jedná pouze o marketingovou nebo PR kampaň.

Chtěla jsem jak svým sledujícím, kterých už v té době bylo přes deset tisíc, tak všem, kdo blog zpochybňovali, ukázat, že je reálný. A že já jsem reálná. Tím vším jsem chtěla zvětšit dopad na lidi, protože obzvlášť v této problematice je důležité, aby se lidi měli s kým ztotožnit, aby věděli, kdo a co jim píše.

Co vaše vystoupení z anonymity znamenalo pro vaši rodinu?

Než jsem se rozhodla, že

Přečtěte si pokračování článku s předplatným Premium
Získejte neomezený přístup již od 49 Kč měsíčně

Chci předplatné Premium
Autor: Hana Langrová