Lékař: Noční směny škodí zdraví, zvyšují riziko rakoviny prsu | Pro ženy | Blesk.cz

Lékař: Noční směny škodí zdraví, zvyšují riziko rakoviny prsu

22. dubna 2015 | 06:00

David Frej je jeden z lékařů, kterým se podařilo propojit západní a východní medicínu. Kromě jiného se podrobně zabývá i takzvanou chronomedicínou. Vysvětluje, že je nesmysl nadávat „sově“, že chodí spát v jednu v noci, nebo „skřivanovi“, že je už v devět večer ospalý. 

Je pro naše tělo opravdu tak důležité, kolik je právě hodin?

To v každém případě. Na základě biologických hodin pracují všechny naše vnitřní orgány, vylučují se hormony, podle nichž víme, ve kterou denní nebo noční dobu bychom měli nemocným podávat jaké léky, protože to rozhoduje o tom, jakou budou mít skutečnou účinnost, víme, kdy je čas ke spánku, k jídlu, sexu…

Jak si máme my laici biologické hodiny vůbec představit?

Rozhodně nemáme nikde v těle ukrytý žádný strojek. Jde vlastně o centrum velké asi jako špendlíková hlavička, které je tvořeno zhruba dvaceti tisíci buňkami. Je umístěné v části mozku zvané hypotalamus. Je to až neuvěřitelně malý shluk buněk, když si představíme, že v mozku jich je několik miliard. Přitom neovlivňují jen naše tělesné pochody, ale i chování, sexualitu…

Hraje v chronobiologii nějakou roli genetika? Nebo máme všichni biologické hodiny stejné značky?

Lékař David Frej
Lékař David Frej

Nemáme, geneticky jsme předem víceméně naprogramovaní každý trochu jinak. V chronomedicíně existují takzvané chronotypy. Ty určují, že je někdo například už v osm večer unavený a ospalý, zatímco jiný zase vydrží v plné bdělosti a v pohodě vzhůru až do dvou do rána. To mluvíme o známých „skřivanech“ a „sovách“. Ale ani toto odlišení není striktní: jen málokdo je buď čistá sova, nebo čistý skřivan. I podle statistik existuje nejvíc smíšených typů, ovšem nejčastěji s příklonem buď k jedné, nebo druhé variantě.

Rozhodující je tedy genetické nastavení?

To ne. Kdybychom reagovali jen na geny, tak bychom se nedokázali adaptovat na okolní svět a jeho procesy. Náš vnitřní systém je seřizován i vnějšími vlivy – z nich nejdůležitější je světlo. Dalo by se to říct i tak, že biologické hodiny jsou vlastně čtyřiadvacetihodinový, takzvaně cirkadiánní cyklus. Přesněji: existují i jiné cykly, například cirkaseptánní – to je týdenní – a podobně, ale základ je těch 24 hodin, tedy střídání dne a noci. A jsme zase u zásadního vlivu světla na to, jak probíhají všechny naše tělesné procesy.

Víme ale o pokusech, kdy byli lidé vystaveni úplné tmě a izolaci, bez světla a hodin, a stejně fungovali podobně, jako kdyby byli venku.

Tyhle pokusy se začaly provádět někdy v polovině minulého století. A je pravda, že izolované osoby, přestože zůstávaly v naprosté tmě a neměly představu o čase, jedly nebo byly ospalé ve stejnou dobu, jako kdyby v žádné izolaci nebyly. Zkrátka jejich vnitřní tělesné pochody řídily biologické hodiny. A ty jsou nastavené právě na zmíněný 24hodinový cyklus, který jako by dirigoval, kdy měli účastníci pokusů hlad a tak dále.

Co našim biologickým hodinám škodí nejvíc?

Klinické studie už například ukázaly, jak škodlivé je, když cyklus a rytmy biologických hodin narušujeme – výrazně se to projevuje například při častých nočních směnách, kdy lidé musí bdít za umělého osvětlení a v čase, kdy by je biologické hodiny jinak správně dirigovaly ke spánku.

Co přesně s námi noční směny dělají?

Ukázalo se, že především ženy mívají větší riziko rakoviny mléčné žlázy. Ve skandinávských zemích je to dokonce oficiálně uznávaná nemoc z povolání. Hormon melatonin, který se vylučuje s ubýváním světla, má zřejmě nezanedbatelné protirakovinné účinky. Tím nechci nikoho strašit, protože to vůbec neznamená, že když někdo pracuje na směny, dostane rakovinu. Jen chci říct, že o to víc by měl zdravě žít… Když přijde ráno domů, tak by měl posnídat jen lehce, aby nebránil spánku přes den, měl by minimalizovat kouření i alkohol… Jinak biologické hodiny a tvorbu melatoninu dokáže hodně rozhodit i časté cestování přes pět až šest časových pásem na východ či na západ.

Jak mi v praktickém životě vlastně pomůže, že budu vědět, jak fungují biologické hodiny nebo jaký jsem chronotyp?

Můžete si podle toho přizpůsobit svůj denní i noční rozvrh, vlastně celý svůj životní režim. Například když jste skřivan, tak se nebudete násilně nutit být do jedné vzhůru, nebo naopak naléhat na partnera – sovu – aby si šel lehnout už někdy v devět večer. Můžete tak elegantně předejít i partnerské krizi. Třeba kompromisními řešeními. Respektování toho druhého, včetně jeho vnitřního chronobiologického nastavení, by podle mého názoru mělo patřit k základům dobrého a dlouhodobého vztahu.

A máte nějaké kompromisní řešení v záloze?

Kupříkladu bylo zjištěno, že podle biologických hodin se lidé velmi dobře koncentrují později dopoledne nebo potom časně navečer. Takže když se rodina, kde jsou sovy i skřivani pohromadě, sejde například v šest večer k rodinné poradě, mají velkou šanci, že to dobře dopadne nebo že bude mít každý chuť se o problému bavit. A je to také dobrá doba ke společné večeři.

A kdy je nejlepší se učit?

Je dokázáno, že skřivanům to nejlépe myslí v dopoledních hodinách, sovy se naopak můžou učit i celou noc. Z tohoto důvodu považuji osobně za velice rozumné, že kupříkladu ve Velké Británii začíná škola až v devět hodin. Berou tam tak ohled i na „soví děti“, pro které jsou brzké vstávání a písemka z matiky v osm ráno nepřekonatelný problém. A to není nějaká jejich lenost. Jen tak mají nastavené své vnitřní biologické hodiny – mozek jim startuje později než skřivanům.

Pokračování rozhovoru, v němž se dozvíte, jak se skutečně dobře vyspat, a také další věci, najdete v měsíčníku Blesk zdraví, jehož nové číslo je právě na stáncích.

...

Autor: Silvie Risová