1°C
Zaklapnutím budíku a pokračováním ve spánku dáváte svému tělu najevo, že šlo pouze o falešný poplach. Ačkoliv se může zdát, že minuty spánku navíc chutnají sladce, ve skutečnosti za to vůbec nestojí. Lidské tělo totiž funguje jako precizní stroj, který má rád pravidelné rytmy. Každé ráno přibližně dvě hodiny před probuzením dochází ke zvýšení tělesné teploty a vyplavení stresových hormonů, které mají za úkol nastartovat váš organismus pro nadcházející den.
Zaklapnutím budíku je mozek zaskočený, a tak místo toho, abychom se cítili odpočatě, přichází přes den ospalost a podrážděnost, protože vnitřní hodiny organismu jsou rozhozené.
Ráno hrozí infarkt, večer nespavost
Mělké ranní fáze spánku vám usnadňují vstávání, jenže pospáváním můžete upadnout zpátky do hluboké fáze spánkového cyklu – a probuzení z něj znamená pro tělo obrovský šok, který rozdýchává po dlouhou dobu. Hluboký spánek znamená opětovné snížení tlaku, teploty těla – to je ale na krátký čas nepříjemné a nezdravé. Při dalším zvonění musí tělo okamžitě nastartovat a reagovat na všechny podněty. Je to zátěž hlavně pro srdce a při takovém nekontrolovaném vstávání hrozí i nebezpečí infarktu.
Vaše vnitřní hodiny jsou časem natolik zmatené, že nevědí, kdy mají dát tělu povel ke spánku. Výsledek? Špatně usínáte a nedostatek spánku narůstá.
Dopřejte tělu pravidelnost
Svému tělu nejvíc prospějete, když budete každý den vstávat v pravidelnou dobu. Brzy se vám bude vstávat mnohem líp a ranní pospávání odpadne. I když víkendy a dny volna svádějí k lenošení, ve finále vám i tyto nárazové hodiny spánku navíc spíš uškodí.
Lidské tělo se řídí denním rytmem a na jeho řízení se podílí především sluneční záření. Jsme na to vybaveni, v oku máme buněčná čidla, která zaznamenávají intenzitu světla. Ta jsou neporušená i u slepých lidí, na rozdíl od zrakových buněk, takže i oni se řídí rytmem střídání dne a noci, stejně jako my se zdravým zrakem.
Na řízení spánkového cyklu se navíc podílí u každého asi tucet rozmanitých genů, které mají za úkol ukládat tělo ke spánku a starat se o jeho aktivitu během dne – a proto každý máme své biologické hodiny nastavené trochu jinak. Ale všichni těm svým prospějeme, když alespoň jednu až dvě hodiny denně strávíme na denním světle.
Není to úplně jednoduché, pravda, v dnešní době bohužel trávíme velkou část dne zavření v temných kancelářích nebo továrnách – a výrazné poruchy spánkového cyklu na sebe nenechají dlouho čekat. Přesto se snažte a pamatujte – denní světlo je lék.
