25°C
Vůbec nechápu, proč jsem si tohle neuvědomila dřív, dokud byl čas. Manžel také není nadšený z omezení, která nastanou po porodu. Jsme asi dva sobci, ale připadám si jako zvíře zahnané do kouta a zároveň se stydím někomu svěřit. Mám pocit, že můj život končí, ale jsem přece žena a ta musí automaticky milovat svoje děti. Poradíte mi? Miroslava, Frýdek-Místek
Odpovídá:
PhDr. Petr Šmolka,
psycholg, psmolka@volny.cz
Milá Miroslavo,
často žijeme v zajetí jakýchsi mýtů, zdánlivě automatických pravd, o nichž není radno pochybovat. Mnohé se týkají i rodičovských rolí. Od toho, že je normální se na dítě bezvýhradně těšit, až po předpoklad automatické rodičovské lásky. Ve skutečnosti je vše ale mnohem složitější. Možná jste tedy jen vyslovila něco, co se ostatní vyslovit bojí. Příchod dítěte, zvláště pak (promiňte) ve vašem věku, přináší řadu změn. Bylo by pokrytecké tvrdit, že pouze pozitivních. Obava z nutných omezení, z toho zda a jak své nové role zvládneme, je pak zcela přirozená. Až ve chvíli, kdy se do té situace dostaneme, zjišťujeme, že vše je často úplně jinak. Ti, co se obávali, ji můžou se šarmem zvládat. Tušili předem, do čeho jdou. Zatímco naivní optimisté se můžou cítit zaskočení.
