2°C
Skutečný příběh Adély (28)
Po studiu se během krátké doby vypracovala až na ředitelku odboru. Byla nejen inteligentní, ale i tvrdá, houževnatá a nadmíru ambiciózní. Tyto spíše pánské charakterové rysy u ní dominovaly do té míry, že o ni chlapci nestáli, a dokonce se jí vyhýbali, přestože zcela určitě není ošklivá. Nutno však konstatovat, že nezájem byl oboustranný…
„První kluk, s kterým si rozuměla, byl kolega Zdeněk. Ti předtím se chovali moc galantně nebo měli tendence si ji přivlastňovat. „Nesnáším plané řeči ani romantická vyznání lásky. Pro mě představovali údajní páni tvorstva už od puberty spíš konkurenci a já jim chtěla dokázat, že můžu být stejně silná jako oni. Možná kvůli operaci na vejcovodech a nedostatku hormonů mě vůbec nepřitahoval sex,“ říká Adéla.
Její první milostná zkušenost se odehrála až po maturitě, kdy už to měly všechny spolužačky dávno za sebou, a byla v tom jen čistá zvědavost. Dopadlo to katastrofálně. „Bylo mi to vyloženě protivné. Ne kvůli bolesti, cítila jsem se nějak ponížená tím, jak na mně ten kluk ležel.“
Nabídka kvalitního sexu
Její kolega jí ale vyhovoval, nebyl na plané řeči. „Po dvou letech jakéhosi nezávazného chození, kdy se stýkali čím dál častěji, za ní Zdeněk přišel „s nabídkou kvalitního sexu“. Přemítala, jestli ji přijmout nebo ne. Potřeba tělesného kontaktu pro ni totiž nebyla vůbec prioritní, stačil jí ten duševní. „Bylo mi ovšem jasné, že jemu to nestačí, a pokud o něj nechci přijít, nezbývá než souhlasit,“ vzpomíná.
Partner v ní probudil něco, co ani nepřepokládala, že vůbec má - erotickou náruživost. Po určité době s ní dokonce začal plánovat miminko.
Zákony schválnosti
„Pochopitelně věděl o mé neplodnosti a na rozdíl ode mě mu dost vadila, pocházel ze čtyř dětí a toužil po rodině,“ vzpomíná. Při oslavě pětiletého výročí chození se Adély zeptal, jestli by jí nevadilo, kdyby se o jejím „handicapu“ poradil s odborníky.
„Já sice souhlasila, ale neočekávala jsem, že by to mohlo mít význam. Pro mě byla v tu chvíli důležitější kariéra,“ přiznává zpětně. Partner nejdřív kontaktoval primáře Mrázka z Centra asistované reprodukce v Iscare, které má za patnáct let existence fantastické výsledky, a poslal mu Adélin chorobopis.
„Se zájmem si ho prostudoval a pak si mě pozval na kliniku s tím, že teoretická šance vždycky je. Každá jiná by se asi radovala, já ne. Kdybych to Zdeňkovi neslíbila, nikdo by mě tam nedostal,“ tvrdí Adéla. Primář Mrázek navrhl zkusit mimotělní oplodnění, takže asi tři týdny chodila na hormonální léčbu.
„Poté mi v krátké narkóze odebrali vajíčka a vylepšené o Zdeňkovy čiperné spermie vrátili do dělohy. Pak zafungoval zákon schválnosti, zkrátka a dobře, metoda zabrala a já si musela začít zvykat, že mě čeká mateřství a také vedení domácnosti,“ objasňuje Adéla.
Happy end?
„Když se nám narodil syn Lukáš, byla jsem už na svou mateřskou roli celkem připravená. Stejně to ale pro mě nebylo lehké, být doma mě psychicky deptalo. Můj život se předtím odehrával v neustálém ruchu, ten jsem najednou postrádala,“ vzpomíná Adéla na těžké začátky.
Naštěstí se jí podařilo skloubit práci s péčí o dítě, notebook u postýlky prý nevadil, navíc je Lukášek podle ní pohodové dítě, které skoro nebrečí. „Miluji ho od první chvíle, kdy jsem ho spatřila. A Zdeňka také. Vždyť bez něj a lékařů bych dítě nikdy neměla a přišla bych, teď už to vím, o to nejcennější, co člověk má.“
