Velká krabičková jízda: Redaktorky na vlastní kůži otestovali dietní plány. Jak pokus dopadl?
Osm týdnů, kdy jsme si pochutnávaly na vyvážených a přesně odvážených porcích, je za námi. Jak se cítíme? A podařilo se nám srazit váhu na vysněné číslo?
Krabičkové stravování jsme od prvního dne vnímaly hlavně jako odměnu – 40 všedních dní jsme nemusely myslet na to, co budeme snídat, obědvat, večeřet… Rozplývaly jsme se nad novými chutěmi, žasly nad zajímavými kombinacemi. Ve skrytu duše jsme ale taky doufaly, že takových šest až osm kilo ztratíme. To sice úplně u všech neklaplo, i tak ale máme na tohle období jen skvělé vzpomínky. I když ke konci už jsme se shodly na tom, že potřebujeme zase trochu víc svobody v rozhodování, co zrovna v určitý okamžik tělu dopřejeme.
Kateřina, redaktorka, Yes Krabičky (Yeskrabicky.cz)
Autor: archivVýchozí stav: Miluji chůzi, to je moje čistírna přetížené hlavy, a taky jediný pohyb, u kterého jsem vydržela. Možná i proto, že nesnáším pocit pocení se. Takže sezení u počítače se tím snažím vyvažovat. Jídlo zbožňuji a často jsem neměla záklopku a taky jsem hodila do žaludku mnohdy bez rozmyslu, co mi přišlo pod ruku. Váha mě jeden den vyděsila, a tak jsem do toho chtěla šlápnout, ale příjemnou formou.
Problém, který jsem chtěla vyřešit: Naučit tělo, které se v menopauze rozhodlo přitvrzovat na váze, aby zbrzdilo a naučilo se žít ze zdravějších potravin a menších porcí.
Pohyb s krabičkami: Dvakrát týdně jsem chodila na VacuShape – formování postavy v podtlakovém oblečku při teplotě kolem 40 stupňů, minimálně pětkrát týdně nachodím 11 tisíc kroků.
Nejvíc mě překvapilo: Že se tělo novému režimu tak rychle přizpůsobilo. Že mu vůbec nechybělo sladké. Že se dalo jít spát s lehčím žaludkem, a přesto jsem se ráno nebudila s vlčím hladem. V případě Yes Krabiček jsem oceňovala širokou škálu receptů francouzských, italských, indických, severských… Ochutnat dvakrát (nebo víckrát) totéž nebylo vůbec možné, Yes Krabičky vaří podle několika stovek receptů.
Jak jsem vnímala porce: Zpočátku smutně, ale uběhl týden, mozek a žaludek se přeprogramovaly a najednou mi porce úplně vystačily. Skvělé bylo, že jsem přestala pátrat po sladké tečce.
Naučila jsem se: Pravidelnosti, zařadit do jídelníčku více luštěnin, překvapilo mě, kolik bezmasých a výborně okořeněných jídel vlastně existuje, že koriandr je dokonalá bylinka. A že se vyplatí jídlo konzumovat déle než pět minut, aby se namlsaly i oči.
Jídlo, které jsem měla poprvé, a zachutnalo mi: Vegetariánský burger – skvěle dochucený omáčkami a vyladěný spoustou zeleniny, cottage s pikantním medem, cuketový koláč s kandovaným pomerančem.
Hřešila jsem: Povolila jsem o víkendu, kdy jsem slavila kulatiny. Proběhl vlastnoručně upečený dortík s mascarpone a jahodami, tyčinky z listového těsta a jednou jsem v týdnu vyměnila zeleninovou večeři za menší pizzu. Ale nijak jsem si to nevyčítala. Věděla jsem, že druhý den se vrátím do režimu.
Kolik kilo šlo dolů: 6 kg
Za jídlo pro sebe utratím: Do tří stovek.
Můj plán na další už samostatné stravování: Už umím jíst do polosyta, nepřejídám se, nečekám, až žaludek zahlásí dost. Hodlám v tom pokračovat. Přišla jsem na chuť bílkovinám i vejcím, vím, že ty jsou po ránu nejlepší a zasytí mě na nejdelší čas. Po večeři už určitě radši sáhnu po mrkvi, nízkotučném sýru nebo hrsti mandlí než po chlebu s máslem.
Yes krabičkyAutor: archivTereza, grafička, Zdravé stravování (Zdravestravovani.cz)
Autor: archivVýchozí stav: Nesportuji, v podstatě jen běžně chodím. Mám sedavé zaměstnání. Prošla jsem měřením InBody v této firmě (je to celkem bonus, díky měření jsem zjistila, kolik kilogramů vody, tuku, svalů mám v těle).
Chtěla jsem vyřešit: Svoje stravovací návyky, které jsou sice nastavené přes den dobře, ale večer ujedu na brambůrkách a nemám natolik vyváženou stravu, opakuji pořád stejná jídla.
Pohyb s krabičkami: Snažila jsem se přidat častější procházky se synem.
Překvapilo mě: Jak jednoduché je si připravit obyčejná, a přesto vyvážená a velice dobrá jídla. Nejvíc mě inspirovaly pomazánky a přílohy.
Jak jsem vnímala porce: Občas jsem měla hlad nebo chutě v rámci měsíční periody. Líbila by se mi větší snídaně plus vynechání dopolední svačiny. Takhle by mi stačila i čtyři jídla denně.
Naučila jsem se: Jíst pravidelně, pořádně pít a už se těším, že využiju různé recepty, které jsem pochytila. Těším se, jak si sama poskládám jídelníček, aby byl pestrý.
Nově jsem ochutnala: Běžně stále vařím z příloh jen těstoviny a rýži. Překvapilo mě, jak skvělá je čočka, bulgur, kuskus.
Hřešila jsem: Bohužel jsem ke konci programu polevila, kvůli stresům z nadcházející svatby a nějak se moje váha sekla. To mě trochu mrzelo, čekala jsem, že to hubnutí půjde víc takzvaně samo. Hřešila jsem několikrát.
Na váze mám: Minus 4 kila. Ale kdybych se snažila víc, měla bych lepší pocit.
Denně utratím za jídlo: Asi do 250 Kč, někdy si dopřeju i dražší kafe, o víkendu alkohol, návštěvu restaurace.
Stravovací plán: Hodit se do celkové pohody a po svatbě se do toho zase pustit a vydržet. Zdravé stravování a krabičková dieta je skvělá inspirace, jak se naučit jíst, donutí vás to pořádně pít, naplánovat si časově, kdy si v klidu sníst krabičku. Zhubnete a máte vše vyváženě nastavené přesně na vaše potřeby. Nadále budu pokračovat s Kalorickými Tabulkami, které taky doporučuji vyzkoušet.
Miluše, editorka, FitKitchen (Fitkitchen.cz)
Autor: archivVýchozí stav: Během dne převážně sedím u počítače, ale každé ráno jezdím se psem hodinu na koloběžce a každý večer ho beru na půlhodinovou procházku. Zvážila jsem se a zkusila se nacpat do šatů, u kterých jsem věděla, že mi jsou hodně natěsno, abych pak měla srovnání.
Problém, který jsem chtěla vyřešit: Trápila mě především závislost na sladkém, kterému jsem nedokázala odolat, a to po celý den včetně pozdních večerních hodin.
S krabičkami jsem měla pohyb: Úplně stejný jako předtím.
Nejvíc mě překvapilo: Že už od prvního dne jsem neměla nezvladatelnou chuť na sladké (čekala jsem, že si budu muset zvykat delší dobu), nezlákaly mě ani večerní nabídky sladkých a slaných pochutin od partnera, nechápala jsem, že je tak jednoduché jim odolat, když si předtím dám odpovídající večeři. Zároveň ale pro mě bylo překvapením, kolik bílkovin musím denně správně sníst, bylo to opravdu velké množství.
Porce byly: Při počtu pěti na den odpovídající velikosti, nikdy jsem neměla hlad, spíš jsem občas měla problém stihnout všechno sníst (a popravdě, někdy jsem to nezvládla a podarovala rodinu, která se rozplývala, že tak dobré jídlo dlouho neměla).
Naučila jsem se: Že pokud mám dost bílkovin, nemám vůbec chuť na sladké, a navíc se můj žaludek naučil přijímat častěji menší porce, takže už nejsem schopná sníst tolik jídla najednou jako dřív.
Co jsem ochutnala nového: Většina jídel byla vynikající a pro mě nevyzkoušená, nenapadlo by mě třeba přidat do bramborové kaše hrášek nebo mrkev, neznala jsem některá asijská jídla a nejvíc mě bavilo objevovat neotřelé a nápadité přidání jednotlivých potravin do salátů. A chtěla bych znát recepty na dresinky, kterých bylo spousta a zaujal mě z nich třeba jeden s mákem.
Hřešila jsem: Občas tím, že jsem některé jídlo nesnědla a pak tím, že jsem v sobotu (většinou při oslavách či grilováních) krabičky nejedla a nechala si je na neděli. Ve dnech, na které krabičky nebyly, jsem ovšem dietně rozhodně nejedla, ale to neberu jako hřešení, dala jsem si den, kdy můžu všechno.
Váha ukazuje: Dole 8 kilogramů, ztratila jsem tedy kilo týdně.
Denně utratím za jídlo: Jako čtyřčlenná rodina utratíme 16 tisíc měsíčně, takže já asi 6000 Kč měsíčně, což je zhruba 200 Kč na den.
Můj plán na další stravování: Budu se snažit i nadále jíst 5x denně menší porce, do práce si dělat krabičky s tím, že ke svačině už si nechci dávat běžné sladkosti, zkusím to s proteinovými croissanty nebo muffiny. Večer si dám pozor, abych snědla dost bílkovin a nehonily mě chutě. Chci využít toho, že momentálně nepotřebuju konzumovat sušenky a čokolády z obchodu a chci u toho zůstat.
Autor: archivMajka, šéfredaktorka, Nice to fit you (ntfy.cz)
Autor: archivVýchozí stav: Umím jíst dobře i vyváženě, ale občas vynechávám jídla a na můj vkus často podléhám večerním nájezdům na ledničku. Vzhledem k tomu, že většinu týdne sedím u počítače, cvičení moc nedám, a pokud zrovna neběhám se sekačkou po zahradě, mám za den i zoufale málo kroků.
Problém, který jsem chtěla vyřešit: Vrátit se do režimu, ze kterého jsem vypadla. Naučit se, že když člověk jí dobře a vyváženě přes den, nemusí pak večer zobat chipsy nebo hledat čokoládu. A taky jsem chtěla pomoct s tím, abych se dostala na vysněnou váhu 75 kg.
Nejvíc mě překvapilo: Když jsem viděla v nabídce recept s něčím, co nemusím (kozí sýr a lanýže), mohla jsem si ho nahradit a vybrat minimálně z deseti variant. Že je pro mě těžké jíst tolikrát denně, i když jde o malé porce. Že moje tělo potřebuje podstatně míň kalorií, než kolik jsem mu dávala, a s krabičkami je mnohem víc v pohodě než bez nich.
Jak jsem vnímala porce: Mnohem menší, než měly některé kolegyně, ale naprosto mi to vyhovovalo. A pocit hladu? Ten jsem nezažila ani na vteřinu.
Naučila jsem se: Systematičnosti a pestrosti. Jak skvěle chutnají luštěniny, saláty a kolik druhů sladkostí člověk může sníst, když si dá přiměřenou porci.
Jídlo, které jsem měla poprvé a zachutnalo mi: Mám pocit, že jsem každý den měla několik jídel, která jsem nikdy nejedla, ale byla naprosto boží. Bez nadsázky sem tentokrát měla nejchutnější jídla z krabičky, jaká jsem kdy vyzkoušela.
Hřešila jsem: O víkendech celkem pravidelně, ale s mírou. Tu špekáček na ohni, tu skvělé špagety, které vařil můj syn, sem tam jablečný závin. Nikdy jsem ale z jídel, která nepatří do kategorie „dietní“, nesnědla žádnou závratnou porci. A samozřejmě bez výčitek.
Váha ukazuje: Dole 8 kg
Za jídlo pro sebe utratím: Do tří stovek.
Můj plán na další, už samostatné stravování: Několikrát v týdnu si vařit luštěniny, nebát se zajímavých zálivek do salátů a zeleninu jíst ve všech možných podobách. Když takzvaně ujedu, vrátitse do režimu, který mě vlastně baví.