Učitelé nemusí „jet“ podle učebnic, mají volnou ruku

Dva vzdělávací programy

Poslední opravdu revoluční změna, kterou český školský systém prošel, byla změna školského zákona v roce 2005, která zrušila osnovy jednotné pro všechny školy a ustanovila „dvoufázové“ školství. V něm tzv. Rámcový vzdělávací program říká, CO se naše děti mají ve školách učit. Tedy že třeba v první třídě si mají osvojit základy čtení. A pak dala prostor jednotlivým školám vytvářet tzv. Školní vzdělávací program, v jehož rámci právě nabízí pedagogům poměrně velkou volnost v tom, JAK děti dané věci budou učit. Tedy – když zůstaneme u toho čtení, každý pedagog si může vybrat, jestli děti naučí v první třídě číst klasickou analytickou (slabikovací) metodou, jestli aplikuje modernější genetickou metodu, v níž děti nejprve vstřebávají pouze velká tiskací písmena a číst se učí po jednotlivých hláskách, nebo dokonce experimentální metodu sfumato…

Testy a zkoušení: Opravdu je to pořád ve škole nutné?

Učebnicové peklo? Nemusí být

Nic tedy není pevně dané – záleží na konkrétní škole, konkrétním řediteli a pak konkrétním pedagogovi, jaké postupy při výuce zvolí. Dokonce ani nemusí učit podle učebnic, které se zvlášť při covidové on-line výuce staly terčem kritiky pro svou neaktuálnost, přílišnou obsažnost, ale třeba i pro ne vždy vhodné grafické zpracování, které neodpovídá nárokům dětí 21. století. Učebnice ale nejsou povinné. Nebo mohou tvořit jen určitý rámec výuky, kterou si pak pedagog naplní podle svého, svými vlastními materiály. Právě jejich přípravou kreativní pedagogové tráví desítky hodin týdně, a dělají tak práci, kterou nikdo jiný než oni nevidí. Ne každému z učitelů a ne každé škole ovšem na takové přípravě záleží. Někdo vyhoří, někdo jen nemá od vedení školy prostor. Aby tedy děti seděly na kvalitní hodině, musí se potkat dobrá škola, dobré vedení, dobrý pedagog a jeho ochota dětem naslouchat, přizpůsobovat jim náplň hodin, přecházet například do tzv. projektové výuky a podobně.

Projekt Učitelnice jako pomoc pro kreativní pedagogy

Aby takoví z pedagogů měli práci jednodušší, vznikl projekt Učitelnice (ucitelnice.cz), který založila pedagožka Miriam Hejzlarová právě jako místo, kde si pedagogové mohou od svých kolegů odkoupit již připravené výukové materiály, které budou děti bavit. Podobný projekt sice rozjelo i ministerstvo školství, ale chyběl systém kontroly materiálů. Ty na Učitelnici prochází důkladnou supervizí a nejen pro pedagogy, ale také pro nás rodiče nabízí v současné době více než 6000 prověřených výukových materiálů ke stažení a oživení výuky.

Více se dozvíte v podcastu! A v listopadovém vydání časopisu Maminka najdete podrobný článek o tom, podle čeho se naše děti učí!

Projekt časopisu Maminka K tabuli půjde… České školství! podporuje Nadace České spořitelny.

Děti nepotřebují jedničky! Potřebují "měkké" dovednosti

Držitelky titulu Miss Earth: Jak zachraňují planetu a proč se bojí o své děti?