24°C
Pamatujete si ten stres? Ve čtvrtletí, v pololetí… Člověk se doslova drtil letopočty, vzorečky, vyjmenovaná slova nebo cokoliv jiného, aby pak během jedné hodiny podal maximální výkon (nebo taky ne), který rozhodl o jeho klasifikaci. Zvlášť velké písemky nebo testy mívaly doslova fatální vliv na výslednou známku v předmětu, až to někdy vypadalo, že bylo jedno, jak moc jste fungovali měsíce před tím. Hlavně aby byl dobře ten test! Taky bývaly absurdně těžké, jako by se snažily nachytat, ukázat především vaše slabiny, což nikdy nemohlo být příliš motivující, spíš to rozehrávalo pomyslný souboj mezi pedagogy a žáky o to, „kdo s koho“. A tento přístup se na českých školách stále ve valné většině drží. Testy a písemky do vzdělávání určitě patří. Ale v docela jiné formě i ze zcela jiných důvodů…
Kde je vaše dítě?
„Testy do školy patří,“ potvrzuje také Martin Pietraszek, ředitel Expediční střední ScioŠkoly. „Testy jsou součást diagnostiky, a kdybychom je odmítali, bylo by to, jako bychom v autě přelepili kontrolky signalizující, že dochází olej, a jeli pořád dál. Je potřeba je vnímat jako nástroj na zjištění toho, kde se ve svém vzdělávání dítě momentálně nachází, doslova – kde je, kam došlo a s čím potřebuje pomoct. Bylo by ale chybou se z celého vozidla zaměřit jen na ně,“ popisuje dál pedagog, který v rámci ScioŠkoly k hodnocení testů nepoužívá známky. Správně vedené testy nemají podle něj nikoho zaskočit, dostat děti do nesnází, ale dát pedagogům, ale právě i samotným žákům zpětnou vazbu k tomu, jestli se daří dosahovat vzdělávacích cílů.
Alespoň do základního tábora
„Coby pedagog si můžu cestu k takovému cíli představit jako výpravu na Mt. Everest. A než se na něj s dětmi vydám, potřebuju zjistit, jak jsou na tom. Kdo z nich už je aspoň na letišti, kdo si doma v přeneseném smyslu slova sotva balí kufry… A pak na základě těchto zjištění připravím pro děti společnou cestu do základního tábora. Základním táborem je taková úroveň kompetencí, které musí každé z nich dosáhnout bez výjimky. Jsou to elementární znalosti, dovednosti a postoje, bez nichž by se jim jednou doslova špatně žilo a i společnost jako celek by strádala. Například data z roku 2020 ukazují, že zhruba pětina žáků, kteří opouštějí základní školu, je tzv. funkčně negramotná. Tyto děti umějí sice číst, ale mají velký problém porozumět významu napsaného. Na to pak doplácíme všichni, taková společnost potřebuje mnohem větší byrokratický aparát, více úředníků, poradců… A abychom takovéto situaci zabránili, potřebujeme mít definované i prověřené ony základní tábory v cestě za vzděláváním a stát se skutečně učiteli všech svých žáků, nejen těch motivovaných či nadaných,“ obhajuje důležitou funkci testů Martin Pietraszek. Právě testy mají ukazovat, jak děti v základních táborech svého vzdělávání válčí. A především na základních školách je podle něj důležité, aby se do oněch pomyslných základních táborů dostalo maximum dětí. Do základního tábora ideálně všechny, na Mt. Everest pak už vzít jen ty, které chtějí.
Pomozte nám vyplnit dotazník a zapojte se do soutěže o zajímavou cenu!
Děti dětem
Otázkou jsou samozřejmě způsoby hodnocení a také to, do jaké míry pak jednotlivý pedagog přihlíží k významu známky z velkého testu, malého testu… Jak s dětmi o koncepci testu i jeho hodnocení mluví. Protože podle Martina Pietraszka by děti měly být součástí vytváření kritérií, která by měly ve výstupech své práce splňovat. Taková práce pak nepůsobí jako povinnost, ale jako závazek a je motivující. Proto je třeba skvělé, že se na některých školách začíná s tzv. vrstevnickým vzděláváním, kdy si děti například nejprve opravují testy nebo diktáty se svými spolužáky vzájemně, pak o chybách diskutují, posouvají se tím, že si vzájemně vysvětlují, co je potřeba. Pak teprve píšou třeba test, který hodnotí pedagog. Vlastně jej všichni „na známky“ píšou až ve chvíli, kdy došli do společného základního tábora, rozumí látce, chápou souvislosti…
Individualizace od střední dál
A jak se tohle společné, celotřídní ověřování znalostí slučuje se stále častějším akcentováním individuálních dovedností dětí? Neznevýhodňují testy někoho? „Při realizaci základního vzdělávání by měla fungovat určitá rovnováha mezi individuálními zájmy dítěte a spravedlivým očekáváním společnosti. Základní škola má vybavit děti základními kompetencemi. Postupně se pak na cestě školstvím přikláníme k zájmům individuálním,“ popisuje ředitel Expediční střední ScioŠkoly, který celou svou pedagogickou kariéru vnímá testy jednoduše jako podobu zpětné vazby. A umět ji přijímat je pro děti mimo jiné skvělou výbavou do života.
Nehodnotit, přicházet si na svou cestu
A co když se vaše dítě setkává s tím „starým způsobem testování“, který vede často k opisování, podvádění, stresu, podporuje v dětech soutěživost místo spolupráce…? A jak se naopak budou děti, které tradiční písemky neznají, vyrovnávat například s přijímačkami na střední nebo s maturitou z dílny Cermatu, která je přesně „testová“ a „nachytávací“? „Situace v dnešním školství je velmi rozštěpená, každý k němu může zaujmout svůj postoj. Já osobně se kritikou tradičního systému vůbec nezabývám, zato děti ve škole učím, že v životě je potřeba někdy zvládnout i věci, které nechceme. Že život přináší překážky, které je třeba překonat, a které mohou mít podobu třeba právě maturitní zkoušky. Není to, pravda, optimální. Kdybychom mohli, zřejmě bychom právě podobu maturit změnili, ale důležitější je pěstovat v dětech vědomí, že o tom, jaký život prožijí, nerozhodne jejich úspěch ve škole. Ale vlastní odhodlání, schopnost učit se z chyb a přijetí učení jako celoživotního nástroje zaručující šťastný a naplněný život,“ uzavírá Martin Pietraszek optimisticky.
Projekt časopisu Maminka K tabuli půjde… České školství! podporuje Nadace České spořitelny.
