Alena O.: „Na basketu načerpávám síly na rodičovství.“

17. června 2016 | 16:17

O čem sní většina nastávajících maminek? Jak být dobrou mámou a zároveň si zachovat své zájmy a to bez výčitek vůči rodině. Je to vůbec možné? Skloubit kariéru i výchovu synka skvěle zvládá i naše olympionička Bára Špotáková. Existuje ale spousta aktivních maminek, které sice nesportují na vrcholové úrovni, ale zvládají spojit rodinu i několik svých zájmů. Jednou z nich je i Alena, kapitánka druholigového basketbalového týmu, trenérka dětí a především maminka. Právě pro takové ženy je tu společnost Procter&Gamble, která se jim mateřské povinnosti snaží ulehčit nejen svými výrobky, ale podporuje všechny maminky prostřednictvím kampaně „Děkuji, maminko“. 

Vaší vášní je basketbal, jak dlouho se mu aktivně věnujete?

„Pamatuji si přesně, kdy jsem začala. Bylo to v první třídě na základce, ale o vášni se v té době mluvit nedalo. Tou začal být o něco později, asi tak v sedmé třídě. Basketbal hraju už poměrně dlouho. Jestli dobře počítám, tak to bude 24 let.“

Vzpomenete si na vaše začátky? Kdo vás k basketu přivedl?

„Ke košíkové mě přivedl děda s tátou. A jsem jim za to hodně moc vděčná. Našla jsem tam totiž kamarády a vlastně i partnera na celý život.“

Autor: Shutterstock.com

Před pár lety jste k aktivní hráčce dokonce přidala post trenéra. Inspiroval vás k tomu váš trenér, nebo co bylo pravým důvodem?

„Trénovat děti jsem si chtěla jednoduše vyzkoušet. Asi jsem si myslela, že bych jim mohla předat zkušenosti, které mám. Ale celkově mám ráda děti, basket miluju odmalička, takže spojení dvou oblíbených věcí v jednu bylo jen otázkou času. Nejlepší na trénování je to, když vidíte, jak jsou děti nadšené a sport je baví a samozřejmě i to, jak se zlepšují.“

Aby dítě u sportu zůstalo, je vždy důležité vedení, respekt, ale i hra a zábava. Jste pro vaše svěřenkyně motivací?

„Pevně doufám, že přesně to pro ty moje holky jsem.“ (smích).

Chtěla jste se věnovat jen sportu, nebo jste toužila i po rodině?

„Když vám je 15, tak si většinou myslíte, že pro vás je ten daný sport vším a nemyslíte na nic jiného. Tedy pokud vás ten sport skutečně baví a máte nadání. U mě to nebylo jinak. Navíc jsem si myslela, že zamířím vysoko a jednou mě bude basket i živit. Později do těchto představ ale zasáhla škola a přišly jiné priority včetně rodiny. A tak šel basket trochu stranou, ale ne zase tak moc. I když jsem nedosáhla na vrchol, tak hraji 2. ligu a po mateřské jsem dokonce nastoupila jako kapitánka týmu.“

Autor: Shutterstock

Co se změnilo, když jste otěhotněla?

„Přijde mi, že skoro nic (smích). Basket jsem samozřejmě chvíli hrát nemohla, děti jsem ale trénovala dál. Všichni se mi dokonce smáli a dělali si legraci, že v tělocvičně hodlám i porodit. Po porodu jsem si dala chvíli na zotavenou, abych nastoupila v plné síle do nové sezóny, na kterou jsem se hrozně těšila. To všechno jsem ale mohla hlavně díky rodině, která mi moc pomohla a vždy hlídala, když bylo třeba. Manžel hraje totiž také basket, takže mi rozuměl.“

Jak zvládáte skloubit všechny tyto role s výchovou dcery? Máte nějaké triky pro maminky, jak zvládat rodinu i své koníčky?

„Jak jsem již řekla, tak je to vše hodně o rodině. Ochotné babičky, manžel. A taky ještě o té hodné holčičce, která to suprově zvládá. Pokud babičky nemohly, tak chodila na tréninky se mnou, a na domácích zápasech mamince vždy s úsměvem fandila. Občas dokonce chodí do miniškolky, protože jí jsou jen dva roky, a tam se jí moc líbí. Je úžasná. Největší trik je asi v tom, udělat si čas sám na sebe. Pro mě je to právě ten basket, kde si odpočinu a načerpám síly na mateřské povinnosti. Maminky totiž musí myslet i na sebe. Jen potom můžou spokojeně a v pohodě fungovat.“

Autor: komerční prezentace
1080p 720p 360p
DesktopMobile