4°C
Finalistka Superstar na sebe práskla, že čokoládu miluje a jen tak se jí nevzdá! „Já mám čokoládu spojenou s každým zážitkem! Miluju čokoládu a netroufnu si ani zkoušet přestat ji jíst,“ směje se. Co ještě miluje? No přece pódium a zpívat pro lidi. Jak Celeste říká, vydávat ze sebe energii, je lék na všechno. „Vidím ty lidi, co čekají na můj výkon, a prostě jim to dám, protože vím, že na to čekají. Chci, aby odcházeli spokojení, a chci je potěšit. To mě vždy zachrání. Můžu být před vystoupením úplně mrtvá a unavená a jen co vyjdu na pódium, je to jako zázrak. Hudba je magická.’’
Písničky sympatické zpěvačky nedávno okouzlily publikum až za oceánem. Celeste se v Americe prosadila v hitparádách! „Je to silný pocit. Nejdřív takové překvapení, člověk tomu nevěří, a já tomu pořád trochu nevěřím, že se nám to podařilo,“ směje se. Sama o sobě říká, že je odevšad a v Americe si právě toho cení nejvíc. „Pro ně je lákavé to, že si řeknou, je sice Američanka, je naše, ale zároveň má něco z toho venku. To je hlavně pro Američany hodně lákavé, nejsem tam jediná, u které to takto funguje. Jsou i jiné zpěvačky a herci a herečky, které se takto prosadily.“ Ale i přesto si Celeste připadá mentálně jako Slovenka.
A když má Celeste těžký den?
„Já když domů přijdu po dlouhém náročném dni, naleju si nějaké dobré pití a dám si kousek, dva, tři… nebo čtyři čokolády a hned je mi líp,“ rošťácky se směje. Zapálit si svíčky a vyčistit si hlavu? Celeste se musí uznat, že relaxovat umí. Pokud na to má zrovna prostor. „Volný čas? Ten nemám! Jsme mladé, ambiciózní holky. Všechno chceme zařídit, domluvit, ženeme se za kariérou. Semtam se prostě zastavit, podívat se kolem sebe a říct si, jak je ten svět fajn, to je třeba!“
Momentálně slavíte úspěchy v Americe, kde se Váš singl dostal do nejprestižnější americké hitparády. Musíte se v Americe prezentovat jinak nebo jste stále sama sebou a nezáleží na tom, na jakém kontinentu vystupujete?
Snažím se být v podstatě sama sebou všude, a to jak v soukromém, tak pracovním životě. Na druhé straně v rámci trhu a marketingu je to určitě jiná věc. Zrovna vy, z firmy, kde taky pracujete na celosvětovém prodeji, tomu určitě rozumíte. Každý trh je jiný, chtíč a potřeby lidí, kteří žijí v nějaké zemi, se mění, každý chce něco jiného. V Americe se mi začalo dařit tím, že jsme tam dali jinou písničku, než máme momentálně pro československý a evropský trh. A funguje to. Protože na evropský trh funguje něco jiného a v americkém funguje zase něco úplně jiného. Takže se snažím, v podstatě jsem to pořád já, jsou to moje písničky, jen se to zorganizuje jinak, podle toho, kde to dáváme ven.
Obnáší to ještě něco dalšího? Respektive co to vůbec obnáší, dostat se do velké hitparády?
Člověk má z toho takový skromný pocit, teda podle mě, nevím, jak to mají ostatní, ale pro mě je to takové ‘uskromnění’ se. To co se nám podařilo dokázat je sice velká věc, ale zároveň jsem ještě pořád malinká ve srovnání s tím obrovským světem show businessu. Je to jen taková motivace. OK, tohle se nám teď podařilo, ale teď to musím zase překonat. A to je někdy zase šílený stres, co mám dělat, abych to ještě překonala. Je to určitě motivací.
Podařilo se Vám prosadit se v americkém trhu, kde je obrovská konkurence. V čem myslíte, že se odlišujete, že se Vám podařilo tam zabodovat?
Zaprvé si myslím, že už mám něco rozběhnuté, ačkoli mě Američani vnímají jako úplně nového umělce, to je pro ně takové zajímavé, že pro ně nová zpěvačka už má za sebou tolik let zkušeností. Druhá věc bude asi to, že jsem v podstatě z každého koutu světa. Já jsem takový celosvětový občan. Nejen svou genetikou, kvůli mé rodině, ale i tím, že jsem zcestovalá, mluvím několika jazyky. A to ne, že bych si jen jezdila po dovolených, ale že jsem v těch světových městech žila, přičichla jsem si k té kultuře a tak dále. Sice nejsem Slovenka geneticky ani původem, ale cítím se mentálně a psychicky jako Slovák, tím, že jsem tam vyrůstala, tím, že rozumím slovenské kultuře. V Česku to mám stejně, možná jen o trochu méně, jsem možná víc Slovenka než Česka, ale to je ten stejný princip.
Myslíte si, že je důležité mít v branži ostré lokty, nebo naopak můžete prorazit i jako jemná dívka?
To je opravdu podle umělce. Myslím si, že funguje to i to. Existuje spousta žánrů, spousta způsobů hudby. Všechno se teď dá stáhnout, poslouchat, sledovat, není to problém. Dveře jsou v podstatě otevřeny úplně ke všemu a například Adele je skvělým případem toho, že i velká, samostatná, sebevědomá žena zároveň tak krásně jemně zpívá, a naopak třeba Rihanna nebo Beyonce zpívají drsně a hrubě a o mnoho silněji a to i v projevu tváře. A obojí fungovalo. Není třeba být pořád tvrďák, funguje to i v rámci jemnosti, tedy klasického ženského projevu.
Svoje texty si skládáte sama, občas k tomu přiberete i intro, kde berete inspiraci k takhle procítěným textům?
Nejvíc v mých životních zkušenostech. Snažím se psát nejen o takových chvilkách a momentech, ale spíš o delších příbězích, kdy se něco stalo, něco se vyvíjelo. Vztahy, a to nejen romantické, ale obecně lidské v rámci rodinných, kamarádských, v rámci práce. Prostě všechno, co jsem si zažila já. To je ten princip, já nemůžu psát o něčem, co jsem ještě nezažila. Je to jakoby pan profesor dějepisu přišel do třídy a začal učit matiku. Tak to prostě nefunguje. Já jsem profesorka ve svém a musím se držet té témy, nemůžu utíkat a dělat všechno možné. Kdybych chtěla dělat něco jiného, musím se na to připravit, musím to vystudovat a naučit se na to. Snažím se a veškerou inspiraci si beru ze svých zkušeností.
Když třeba vystupujete naživo, nemáte na to úplně náladu, je to těžké přemoct se abyste byla v pohodě a odzpívala to nebo je jen třeba více tréninku?
Studovala jsem osm let na konzervatoři, makala jsem na sobě a svém zpěvu, takže vím, co v rámci těch technických vychytávek udělat, když jsem nemocná nebo už prostě nemůžu. V rámci psychiky je to náročné. Člověk se musí soustředit, a pokud soustředěný není a myslí na něco jiného, na nějaké blbosti, tak je to těžší. Já mám to štěstí, že vyjdu na pódium, vidím ty lidi a automaticky mě to nakopne.
Ve svých 20 letech jste toho stihla poměrně hodně – zpěvačka, skladatelka, studentka, byla jste v porotě talentové soutěže. Co ale děláte, když máte volno?
(Smích) Nemám volno. Když mám, tak se chci vyspat, odpočinout si. Starám se o sebe, o fyzický stav. Jdu ven s kamarády, snažím se užít si ten normální život. Ráda zahradničím, tak jsem občas v zahradě. Ráda doma vařím, jsem někdy taková hospodyně. Ráda si večer zapálím všechny svíčky v bytě, ne protože bych byla romantička, ale pro mě to vytváří atmosféru klidu. Dá mi to ten prostor, abych si sedla, nepouštím si žádnou hudbu ani film a jen si čistím hlavu. Všechny myšlenky, všechny chaotické věci, co se děly předtím. Je třeba se pročistit i psychicky a duševně! Nemyslet na všechno okolo, dieta, uklízení, je třeba myslet i právě na duši a na mozek.
Milka věří, že jemnost najdeš uvnitř každého z nás, jen je někdy potřeba nějaký impuls, který to odhalí. Máte takový impuls? Co je pro Vás tím impulzem, abyste odhalila svou jemnost?
Někdy mám tak chaotické dny, že utíkám pro městě nebo vícero městech (smích), běžím z jedné budovy do druhé a podobně, a tehdy se zastavím, podívám se na nebe, jak svítí slunce nebo si všimnu pěkné květiny, rodiny, co prochází okolí mě a ačkoli oni mě nevnímají, já se na vteřinku zastavím, nadechnu si a řeknu si, že je ten život přece jen pěkný. Je třeba si užívat i takové tiché chvíle.
Máte čokoládu spojenou s nějakým konkrétním zážitkem nebo událostí z dětství?
Asi určitě bych si vzpomněla na mou maminku, která nám vozila čokolády ze Švýcarska z různých pracovních setkání. Byli jsme malí a tak nám zakazovala sníst to všechno najednou. Vozila nám takové srdíčkové čokolády a my se na to vždycky šíleně těšili. Rodiče hodně cestovali a tak jsme si vždy vážili těch chvil spolu. To si s tím pojím, nejen kvůli čokoládě, ale protože jsme každý z jiného kouta světa a každý jsme vždy někde cestovali za prací, do školy a podobně, tak si vážíme těch chvil, co jsme všichni čtyři spolu.
Jemná videa a více informací o Celeste najdete na: www.jemnostnajdesuvnitr.cz
