Protože je právě teď burčáková doba, budete mít z čeho vybírat. Rozhodně se vyhněte takovému, který má nahnědlou a silně matnou barvu – na takový dost často narazíte u prodavačů podél silnic. Lepší je nejdřív kvasící mladé víno ochutnat (většinou prodejci nabídnou plastový kelímek) a pomazlit se s ním na jazyku.
Rozhodně by neměl být nahořklý a mazlavý na jazyku. A taky by měl být výrazně cítit po hroznech – to berte jako upozornění na to, že někteří podvodníčci za burčák vydávají mok i z jakéhokoli jiného ovoce. Do dobrého burčáku nepatří ani moc cukru a už vůbec by neměl být ředěný. Obojí to poznáte při prvním doušku. Alkoholu je v něm přibližně šest procent.
Když se bouří, je nejlepší
Burčák vzniká tak, že začne přirozeně kvasit šťáva z hroznů. Přitom v moštu vzniká alkohol. Když je ho čtyři až pět procent, začne mladičké víno kvasit přímo bouřlivě. Kvasinky se množí jako divé a po krátké době je prokvašena polovina přirozeného cukru v moštu. To je už obsah alkoholu v burčáku správných šest procent – je to asi půlka toho, kolik má normální víno. Nápoj by neměl být moc sladký (zdrojem sladkosti je zatím neprokvašený cukr) ani trpký – to zase svědčí o tom, že je v něm už moc alkoholu a není to ono…
Pozor, vybuchuje!
Když burčák kupujete, uvědomte si, že nápoj stále pracuje a kvasí a při takovém procesu se vytvářejí plyny. Když láhev pořádně utáhnete, může se rozprsknout. Proto je nejlepší ho přinést domů co nejrychleji, lehce pootevřít a dát do ledničky.
Co to vlastně burčák je?
Částečně zkvašený mošt z hroznů, meziprodukt při výrobě vína. Pít se dá už několik dní po začátku kvašení šťávy. Seženete ho jen u nás, na Slovensku, v Maďarsku, Rakousku a Německu. V jiných zemích, ani ve vysloveně vinařských velmocích, pro něj ani neexistuje slovo, natož aby se tam pil. Když si od spolehlivého vinaře koupíte číst, ještě nerozkvašený mošt a dáte ho zamrazit v PET lahvi, můžete ho i v prosinci, třeba na Vánoce, vytáhnout, rozkvasit a popíjet.