2°C
Asi vás napadne, proč vlastně žena žila s delfínem. Co ji k tomu vedlo. Šlo o kuriózní zvířecí experiment americké NASA, který se uskutečnil na amerických Panenských ostrovech v roce 1965. Na ostrově svatého Tomáše v Karibiku se při něm neurolog doktor John C. Lilly chtěl dokázat, že je možné naučit delfína mluvit anglicky.
Jeho třiadvacetiletá asistentka Margaret proto měla deset týdnů žít s šestiletým delfínem skákavým, pojmenovaným Peter, v doktorově zaplavené vile nazvané Dolphin House. Jedli, koupali se, spali a hráli si spolu v naprosté izolaci od okolního světa.
Margaret žila s Petrem oblečená celé dny jen do bikin nebo do trikotu, když byly chladnější večery. Vlasy si ostříhala úplně nakrátko, aby se jí snadněji pracovalo ve vodě.
Nikdo však nepředpokládal, že delfín Peter zajde ještě o krok dál. Jeho znalost angličtiny se sice příliš nezlepšila, ale zamiloval se - tělesně i duševně - do své krásné učitelky.
Postupně ji začal obtěžovat takzvaně nemravnými doteky. Tulil se k ní, hladil ji tělem a otírá se kolem ní. A když Margaret zvedla telefon a mluvila s volajícím, byl rozzlobený, žárlil a přehlušil hlas volajícího hlasitými zvuky.
Ve čtvrtém týdnu jejich společného pobytu ve vile se Peter několikrát sexuálně vzrušil. Znovu a znovu se otírá o její nohy, kroužil kolem ní a nechtěl ji opustit. Podle veterináře Andyho Williamsona to bylo zjevné sexuální nutkání. Margaret v panice vrátila Petra do nádrže s dalšími dvěma Delfíního Sissy a Pam. Zdálo se, že období exilu pomohlo, protože po návratu se Peter náhle choval jemně a slušně.
Tam se ale jeho stav rychle zhoršil, a po několika týdnech Margaret dostala šokující zprávu, že Peter spáchal sebevraždu: odmítl dýchat a potopil se na dno své nádrže. Veterinář Andy Williamson hodnotil Petrovu dobrovolnou smrt jako zlomené srdce, způsobené oddělením od Margaret.
