Dle jejích slov, nahota může být nošena jako druh oblečení. Pokud je zakomponována v tom správném prostředí, bude působit na vaše vjemové receptory zcela jinak. Nebude vás pobuřovat, ale nutit vás zamyslet se nad ní. Nad tím, co má vlastně vyjadřovat. Pomocí svých modelů nechtěla vynášet do nebes obezitu nebo naopak ji nějak zesměšňovat, ale vyjádřit tíhu nahoty, té syrové lidské podstaty.
Autorka se zamýšlí i nad modelem krásy. V podstatě byly v minulosti jako krásné vždy vnímány plné tvary a takový Rubens maloval dámy, jejichž proporce byly výrazně korpulentní. Až v šedesátých letech minulého století díky Twiggy a panence Barbie, začala společnost vnímat jako krásu ultra hubené modelky a na scénu tak nastoupila plastická chirurgie a poruchy příjmu potravy.