2°C
Jela jsem s kamarádkou Klárkou. Autem jsme vyrazily v šest ráno a do Innsbrucku, kde jsme měly od jedné odpoledne naplánovanou prohlídku města, jsme dorazily s hodinovým náskokem. Trochu rozlámané jsme do sebe koply kafíčko, abychom měly dostatek sil vše zvládnout. To jsme ovšem netušily, že na nás čeká prohlídka, na kterou jen tak nezapomeneme.
Nemluvím jen o krásách Innsbrucku, ty jsou rozhodně nepopiratelné, ale největší dojem ze všeho na nás udělala naše pětasedmdesátiletá průvodkyně. Byla starší než my dvě dohromady, ale energie měla na rozdávání. Vsadím se, že doma musí být vše tak, jak řekne, ale její elán, znalosti a chuť do života byly zkrátka záviděníhodné.
Na prohlídku jsme měly čtyři hodiny, takže tempo bylo vražedné. Tedy pro nás, ne pro naši průvodkyni Elisabeth. Ta totiž, jak jsme se dozvěděly, chodí v zimě lyžovat každý den a celých padesát let, ji její manžel neviděl nemocnou! Všechny schody vybíhala, na každou otázku znala odpověď, ať už byla z historie, sportu nebo módy. Plynule hovoří čtyřmi jazyky, zkrátka ženská s velkým Ž.
Zavítaly jsme společně do zvonařství Grassmayer, kde jsme si rozezněly zvon přání, prohlédly si gigantický panoramatický obraz v muzeu Das Tirol Panorama nebo překrásnou hrobku Maxmiliána I., ale také největší prodejnu Swarovski, z jejíhož třpytu oči přecházejí. Pokud si koupíte Innsbruck card za 33 eur, dostanete v této prodejně malý dáreček. Karta se vám určitě vyplatí, speciálně chcete-li se podívat na skokanský můstek. Samotný lístek na lanovku je totiž za 29 eur. Karta ale platí i na vstupy do veškerých muzeí a galerií, na městskou hromadnou dopravu, a právě i na lanovku na můstek.
Jelikož je Innsbruck univerzitní město, dýchá mladým duchem a atmosféra v ulicích je výborná. Naše prohlídka končila v jedné z místních kaváren, ve které si můžete dát pravý Sachrův dort. Vyrábějí i speciální maličkou verzi, která je tak akorát pro jednu mlsnou dámu. Ten nám dodal potřebný cukr a energii, abychom mohly zamířit do horského střediska Kühtai, kde jsme měly strávit zbytek víkendu.
Rozloučily jsme se tedy s naší čipernou společnicí a ani ne za hodinu jízdy jsme byly na místě. Ubytovaly jsme se v hotelu Astoria, který má skvělou polohu, takže stačí nazout lyže nebo snowboard rovnou u hotelu a sjedete přímo k lanovce. Stejně tak rovnou ze sjezdovky přijedete až ke dveřím hotelu.
Vyhřívaná lyžárna, kde si necháte přes noc vyschnout boty, je velice příjemná. Personál byl skvělý, jídlo dokonalé, ale po dlouhém dni jsme byly rády, že můžeme zalézt pod deku a vyspat se. Chtěly jsme být ráno svěží na zdolávání sjezdovek.
Po ránu byly vrcholky hor v mlze, ale během dne se vyčasilo a naskytla se nám nádherná podívaná. Vrcholky hor a modrá obloha, zbytky mlžného oparu, který v některých úhlech vytvářel kouzelné duhové odlesky.
Kühtai není nijak velkým centrem, ale to je na něm právě to příjemné. Nemohly jsme si odpustit horskou chatičku a v ní místní horký jagertee. Na můj vkus trochu moc sladké, ale rozhodně zahřeje zevnitř.
Z celodenního ježdění jsme byly pěkně utahané. Lanovky vypínají ve čtyři odpoledne, a do večeře jsme tak měly dost času. Jedly jsme opět v hotelu a velmi jsme si pochutnaly. Středisko se dá svou velikostí možná přirovnat k našemu Špindlerovu Mlýnu, tím nemám na mysli velikost a rozmanitost sjezdovek, ale rozlohu městečka. Noční život jsme bohužel nestačily úplně otestovat.
Druhý den jsem málem nemohla vylézt postele. Po dlouhé době, kdy jsem prakticky nesportovala, jsem byla namožená od hlavy až k patě. Venku na nás čekala mlha a sníh. Na sjezdovkách nebylo téměř nic vidět, a ač jsme to nevzdaly a daly ježdění šanci, moc dlouho jsme to nevydržely. Čekala nás dlouhá cesta zpět do Čech, tak jsme se nechtěly úplně odrovnat.
V každém případě, pokud se chystáte navštívit Alpy, myslím si, že jestli jste ještě v téhle destinaci nebyli, stojí za to to omrknout. A to i pro rodiny s dětmi, nejen pro kámošky, co vyrazí na dámskou jízdu!
Více informací: http://www.zimni-alpy.cz/rakousko/kuhtai/
