Každého z nás ovlivňuje místo, kde se narodil a vyrostl. „Naši mají vilu v jedné z nejkrásnějších ulic Olomouce, u parku, kde se pořádají výstavy Flora. A to je panečku přehlídka stylů – secese, funkcionalismus a na konci ulice budovy silo, které si majitelé nechali přestavět na obytný dům. Tam se mi dobře žilo. Mám ráda dát si ráno kafíčko, posadit se na zápraží a koukat do zahrady,“ svěřuje se. Doufá, že se jí to splní a že až se zase někam přestěhuje, už to bude do vysněného rodinného domku.

Změny v číslech
V Praze herečka bydlí 14 let a za tu dobu vystřídala sedm adres; začínala na Vyšehradě, teď bydlí na Jarově. Jak si hledala pronájem? „Vždycky přes známé a kamarádky. Jedna z nich mi doporučila realitní makléřku a my si daly schůzku právě v tomto bytě. Jen jsem ho viděla, hned jsem kývla. Je tady moc příjemně, především o víkendech si tu připadám jako na vesnici, přitom pár minut odsud jezdí tramvaj. Mám fajn sousedy a hlavně v bytě je dobrá energie. A na tu já věřím.“ Sandra se zajímá o feng šuej (pozn. red. – jde o tradiční čínské učení, které nás učí žít v klidu a harmonii se svým okolím) a podle něj si pořídila perfektní bydlení, protože feng šuej považuje za ideální bydlení tvar čtverce nebo obdélníku. „Tohle je obdélník jako vyšitý,“ provází nás svým příbytkem.

Energie v praxi
Také Sandra má například čelo postele u zdi (pro pocit stability), posezení v obývacím pokoji rozmístěné tak, aby nikdo neseděl zády ke dveřím (pro pocit bezpečí) nebo sklopené prkénko na toaletě (nikoliv pro pocit, ale život sám - aby vám peníze neuplavaly). Kromě feng šuej ji zajímají i astrologie a karty: „Když občas nevím, kterou cestou se dát, zajedu ke kartářce do Pardubic. Nic nenařizuje ani nevyřeší, jen naznačí směr. Její doporučení se mi vždycky vyplatila.“ Karty herečku zaujaly natolik, že sama začíná vykládat z takzvaných runovek. „Jsou méně konkrétní než tarotovky. Přestože se teprve učím, už teď vidím, že karty vám oplácejí, jak se k nim chováte. Když je necháte ležet na poličce a jednou za čas vezmete do ruky, neprozradí nic. Já je instinktivně, jen tak, vezmu s sebou třeba do lesa a rozložím do trávy nebo je beru k vodě, aby se „nacucaly“ energií.“

Síla z přírody
Má podobný instinkt i při zařizování domova? „Pomalu se snažím nebýt na věcech moc závislá. Při posledním stěhování jsem si připadala jako sysel. A i když se mi u kontejneru doslova třásla ruka, hodně věcí v něm skončilo. Nábytek šel pryč skoro všechen. Nakonec jsem si přestěhovala knížky, CD a DVD, pračku, ledničku a truhlu po pradědečkovi, která mě stále provází.“ Ovšem „sysel“ se přece jen projevil znovu. V jednom holešovickém starožitnictví vyprodávali nábytek a Sandra se zamilovala do toaletky. „Vešla jsem dovnitř, abych si ji lépe prohlédla, a už jsem se chytla. K toaletce přibyla křesla, skříň i skříňky, stolky, lustr... Nábytek je originál art deco z roku 1930, a i kdyby mě jednou omrzel, což si nemyslím, s léty získává na hodnotě.“ Je to styl její duše? „Naši mají domov zařízený starožitnostmi; vyrostla jsem v tom, je mi to blízké. Naopak mám problém s nábytkem z plastu – umělého materiálu, který nedává žádnou energii. Moderně vybavený interiér se mi líbí, ale nedokázala bych v něm žít. Zato dřevo, kov a kámen mi dávají sílu.“

Sandra předvádí polohovatelné křeslo.

Autor: Michaela Feuereislová

Zelená relaxace
Přestože Sandřin byt není velký, našlo se místo také pro trochu zeleně. Ale i k tomu si musela prošlapat cestu. „Jako dítě jsem absolvovala akce typu sbíráme mandelinky, okopávala jsem, plela, se sestrou jsme se hádaly, která bude tahat ze studny vodu... Nechápala jsem, co mámu na tom baví, neustále se hrabat v hlíně. Až v dospělosti jsem porozuměla, jak si při „rýpání“ vyčistíte hlavu a ještě dobijete baterky. Nemluvě o tom, když s rostlinami komunikujete – já si s nimi povídám, hladím je. Věřte nebo ne, reagují na to. Jediné, co mi občas dělá starost, jsou nálety svilušek. Jak vidím, že ožírají rostlinám lístečky, začínám být běsná.“

Dům v myšlenkách
Byt si žádá ještě pár vylepšení, přijdou sem závěsy, vymění se obrazy, ještě lustr do obývacího pokoje... „Dřív jsem si dělala spoustu věcí sama, přemontovala jsem vypínače, vymalovala si, vládla jsem vrtačkou. Až mi jedna kamarádka řekla: Ty si to robíš všetko sama? Čo si zošalela... To predsa musí ten tvoj. Tak už nešílím. I když zvládnu hodně věcí, občas neškodí být za dámu.“

Všechno se postupně vyrovnává, o co ubylo nářadí, o to přibylo jehlic. „Asi stárnu,“ směje se. „Začala jsem s pletením,“ směje se. „Vyloženě mám teď potřebu udržovat rodinný krb. Nebojte se, v mém vysněném domečku krb taky bude.“ Zatím si ho Sandra maluje v mysli. „Zjistila jsem, že když po něčem opravdu toužím, myšlenkami si pořídím budoucnost. Proto věřím, že i domek bude. Chce to maličkost - člověk musí být dostatečně pevný v kramflecích, aby se nenechal zviklat okolím, které má na věc jiný názor.“