14°C
Paní Mirka začala milovat svoje řemeslo, až když se jí podařilo překonat počáteční averzi ke kulinářským oborům. Pochází z výtvarnické rodiny bez jakékoliv cukrářské tradice a o svém životě měla úplně jiné představy.
Má milá lenost!
Navzdory lenosti, kterou Mirka uvádí jako jeden z výrazných nešvarů, získala za své cukrářské umění tolik ocenění, že by jejich uvedení zabralo půl stránky. Za všechny jmenujme významný úspěch v národní soutěži v Paříži v únoru 2004, kde získala francouzský profesionální titul "Professeur en sucre d´art."
"Narodila jsem se ve znamení Kozoroha a ten dělá všechno buď naplno nebo to naopak vzdá. Ke svému životu potřebuji svobodu. Ta profesní mi ale přinesla takové vytížení, že nevím, kde mi hlava stojí. Cukrařina na volné noze polyká noci, víkendy, nikdo se neptá na moji pracovní dobu, prostě zakázka musí být hotová, ale každá věc má svůj rub a líc. Jsem svobodný profesionál a nenechám se ničím koupit."
Čokoláda – celoživotní láska
Před pádem železné opony emigrovala s manželem a roční dcerou. První kroky vedly do Německa, kde jako vyučená cukrářka začala pracovat v pekárně – cukrárně. Sotva se vypořádala s německým jazykem, pokračovala jejich cesta do Johannesburgu, kde znovu narazila na jazykovou bariéru, ale dnes mluví anglicky stejně jako česky. Pouť pokračovala do Kalifornie a Oregonu. Po dlouhém cestování pak nastal čas rozšířit si vzdělání. Ve Švýcarsku se naučila kouzlit s karamelem a ve Francii se v ní probudila neodolatelná láska k čokoládě.
Oběť sladké profesi
"V životě není vůbec nic zadarmo. Když se chcete dostat na nějakou špičku, i když netvrdím, že jsem si to vyloženě přála, musíte do jisté míry obětovat soukromý život," říká Mirka a jedním dechem dodává: "Mám smýšlení a styl života, který muži špatně chápou. Chtějí mít doma pokojového mopslíka, ale najednou tam mají klidnou dogu, která se nerozčiluje, ale má své neduhy, zapomene koupit cukr, rohlíky… Jsem šťastný člověk, jsem milovaná... ale tak zvláštně milovaná..."
Děti
Mirka miluje děti bez rozdílu, jestli je porodila ona nebo někdo jiný, jak sama říká. Má dceru, která jí už dala první vnouče a dva syny. Mají spolu krásné vztahy, ale nebylo to vždycky jednoduché. "Když dcera procházela pubertou, musela jsem se snažit myslet na to, že skutečně nejsme pány svých dětí. Odmítala pochopit, co jsem chtěla a obráceně." Mirka prožila velký strach, když se dera osamostatnila a přiznává, že když jí dcera zatelefonovala, že se bude vdávat a mít miminko, spadl jí obrovský kámen ze srdce. Na vztahu k dceři se podepsal první rozvod a také skutečnost, že jí lékaři dali najevo, že další děti mít nebude. "To vás pak paralyzuje strach o jedináčka i se všemi negativy, které k tomu patří," říká paní Mirka, která ale navzdory verdiktu porodila ještě dva zdravé kluky, kterým je dnes 11 a 13 let. Oba teď dokonce mluví o tom, že by chtěli jít v máminých šlépějích. "Ale rozhodně je do ničeho nenutím. Snažím se nezabíjet jejich individualitu, nechci z nich dělat patolízaly rodičů. Jen individualita obstojí v dnešním světě."
Malí cukráři
Láska k dětem ji přivedla k nápadu založit "Dětskou kulinářskou školu". S dětmi má Mirka větší trpělivost než s dospělými. "Pracovat s nimi je obrovská radost. Přistupují k práci s velkým nadšením a je jen na nás dospělých, jak ho využijeme. Dokonce bývají často zodpovědnější než my. Učím profesinály i laiky, paradoxně je pro mě inspirativnější předávat zkušenosti amatérům, protože profesionálové se bojí zeptat, ale laik mi občas odkryje pohled z jiného úhlu."
Volná křídla
"S otcem svých synů jsem zlomila hůl nad českými muži. I když... nikdy neříkej nikdy," usmívá se Mirka, která žije ve vztahu na dálku. Vyhovuje jí džentlmenství a přístup mužů z cizích kultur. Tím, že nevede každodenní partnerský život, má čas na svoji profesi, na druhou stranu pak ale i více času na partnera. Takový vztah na dálku má jinou dimenzi, jinou kvalitu. "Nepotřebuji mužského, který by mě měnil těsnění u vodovodního kohoutku. Potřebuji obrovské pochopení a toleranci a vzhledem ke své práci musím mít "volná křídla". Přitom paradoxně miluje žárlivé chlapy, ale inteligentně žárlivé…čeští chlapi mi připadají jako leklé ryby, necítím z nich emoce, jakoby se báli říkat "Miluju tě". Chci muže, ze kterého cítím vášeň a život," říká mistryně ve svém oboru.
