Můj syn je autista | Pro ženy | Blesk.cz

Můj syn je autista

12. června 2008 | 10:57

Když se řekne autista nebo autismus, většině z nás se vybaví americký film Rain Man se skvělým Dastinem Hoffmanem v hlavní roli. Paní Martina Drdová, jejíž syn právě touto závažnou poruchou dětského vývoje trpí, takový 'film' žije už dvanáct let...

MYSLELA, ŽE JE LÍNÝ
Martina, která vyrůstala na malém městě, vzdáleném přes sto kilometrů od Prahy, se vdávala ve dvaceti letech a za rok se jí narodil syn Lukáš. "Když mi položili syna na břicho, byla jsem vážně moc šťastná. Lukáš byl krásný a zdravý kluk." Chodila s ním na pravidelné dětské prohlídky a očkování a Lukáš se od ostatních, stejně starých dětí příliš nelišil. "Ještě v roce sice nechodil, nežvatlal a na nějaké paci-paci taky nereagoval, ale přikládala jsem to tomu, že bude jenom líný."

KONEČNÁ DIAGNÓZA

Lukáš ve třech letech chodil, ale s jeho motorikou to nebyla žádná sláva. Podstoupil psychiatrické, psychologické, neurologické, genetické a bůhví jaké vyšetření a nakonec Martině bylo sděleno, že má mentálně postiženého syna, který zřejmě trpí autismem.
Vzhledem k tomu, že se jí postupně rozpadlo i manželství, na vše zůstala sama a sáhla si až na dno svých sil. Martina se ale nehodlala vzdát: zjistila adresu speciálně pedagogického centra, ve kterém se věnují pouze autistům, a rozjela se do Prahy. Lékaři ženě sdělili, že by pro jejího syna bylo dobré, kdyby žil v Praze, kde by se mu dostalo vhodné péče. Odhodlání ženy bylo obdivuhodné – v Praze nikoho neznala a netušila, co bude dál. Azylový dům jim na rok poskytl útočiště a matka s Lukášem začala docházet do Centra zřízeného pro autisty v Chotounské ulici na tzv. předškolní přípravu. Martina časem sehnala podnájem, skamarádila se s maminkami stejně postižených dětí a začala docházet do denního stacionáře Církve bratrské na Praze 3.

Martina Drdová se synem Lukášem
Martina Drdová se synem Lukášem
Autor: Jiří Černohorský

V ČEM JE JINÝ?
Stejně jako každý "normální" člověk je i každý autista jiný. "Lukáš naštěstí není agresivní, změna prostředí mu nevadí a je rád v kolektivu. Cizích lidí se nebojí a moc si jich nevšímá. Ale na návštěvy už s ním raději nechodím – nikdy nevím, za jak dlouho se začne nudit. To pak musíme okamžitě domů. Tak zvu návštěvy k sobě a je to. Syn rád poslouchá hudbu a dokáže dát najevo, která písnička se mu líbí. Helenku Vondráčkovou doslova miluje. Taky není pravda, že autisti nedávají najevo city – zase platí: jak kteří. Lukáš si přijde pro pomazlení, dá mi pusu a nevadí mu oční kontakt. Při synově postižení mám vlastně štěstí." Ale i Lukáš, když se mu občas něco nelíbí dovede na sebe s velkou vervou upozornit. "Já už jsem na jeho – jak já říkám amoky – zvyklá, ale okolí na jeho křik, neartikulované zvuky, dupání, mávání rukama reaguje různě. Snad nejhorší reakci jsem zažila v autobusu, kdy na mě jeden chlap křičel, proč takovýho debila tahám mezi lidi. Ale tenkrát se mě naštěstí ostatní lidi zastali." Zlé poznámky a opovržlivé či soustrastné pohledy Martina už dávno nevnímá. Jak sama říká, ona musí být klidná a vyrovnaná, aby měla rychlé reakce.

POŘÁD VE STŘEHU
Proč rychlé reakce? Tím, že Lukáš neumí vyjádřit své pocity a neuvědomuje si nebezpečí, hrozí u něj neustále riziko nepředvídatelného chování. "Jednou jsme s Lukášem seděli na lavičce a na chviličku jsem se přestala soustředit. Byl to mžik!" Lukáš, bez jakékoli příčiny, se rozeběhl a zastavil se až uprostřed frekventované silnice. "Ta hrůza se nedá popsat! Naštěstí se mu auto stačilo vyhnout a nikomu se nic nestalo, ale uvědomila jsem si, že nesmím dopustit, aby se taková situace opakovala. Vyřešila jsem to možná dost svérázně, ale fungovalo to – koupila jsem dlouhé vodítko na psa! Na každém konci byla karabina – jednu jsem zahákla sobě ke kalhotám, druhou Lukášovi a bylo po problému!" Asi to vypadá jako divné řešení, ale v naší situaci jde především o Lukášovu bezpečnost, kterou jsem ochotná řešit jakýmkoli způsobem.

PLÁNY DO BUDOUCNA
Lukáš dělá velké pokroky. Přestal nosit pleny, naučil se jíst lžící, frekvence záchvatů vzteku se prodloužila a díky desetileté speciální škole i stacionáři už není tolik fixovaný na své matce. Ale přesto si Martina nemůže najít práci ani na zkrácený úvazek. "Od státu beru peníze za péči o osobu blízkou a třebaže bych si ráda přivydělala, nejde to. I když je Lukáš ve škole, musím být, stejně jako ostatní maminky, kdykoli k dispozici. To pro případ, že by se synem nastaly určité komplikace. Proto je pro nás matky ve škole zařízená místnost, ve které si povídáme – nebo si dojdeme nakoupit - a čekáme na konec vyučování, které trvá čtyři hodiny."

Dalším velkým pozitivem jsou návštěvy stacionáře, do kterého Lukáš dochází třikrát týdně. A co plány do budoucna? A dá se s autistou vůbec budoucnost plánovat? "V případě Lukáše snad ano. Jednou bych chtěla, aby žil – v rámci možností – samostatně a já se nemusela trápit, co s ním bude, až budu stará a nebudu se o něj moct starat. Jednou bych chtěla, aby žil v "chráněném" bydlení. A jestli to vyjde, tak pokud jsem to ještě nezapomněla, začnu myslet na sebe a na svůj život," uzavírá vyprávění žena, která má optimizmu a energie na rozdávání.


CO JE TO AUTISMUS?
Jedná se o vrozenou poruchu některých mozkových funkcí. Důsledkem je, že dítě dobře nerozumí tomu, co vidí, slyší a prožívá. Duševní vývoj je díky tomuto handicapu narušen hlavně v oblasti komunikace, sociální interakce a představivosti. Studie uvádějí 5-25 případů autismu na 10 000 narozených dětí.Do dnešní doby zatím neexistuje jednoznačný názor o přesných příčinách vzniku.

AUTISTICKÉ CHOVÁNÍ A VYJADŘOVÁNÍ:

- Neobvyklá fixace na určité hračky, předměty
- Vyjadřuje hlavně křikem a afektem, že něco chce
- Často působí dojmem, že neslyší
- Je obtížné s ním sdílet pozornost
- Záchvaty vzteku
- Reaguje přehnaně na určité podněty (zvuky, změny)
- Málo používá nebo chybí sociální úsměv
- sebepoškozování, snížený práh bolestivosti
- obtížně snáší změny
- má určité neobvyklé schopnosti a zájmy

KDY PODSTOUPIT S DÍTĚTEM VYŠETŘENÍ:

- do 12 měsíců nežvatlá
- do 12 měsíců negestikuluje (nenatahuje ruku, neukazuje, nemává na rozloučenou)
- do 15 měsíců nenapodobuje
- do 15 měsíců nechodí
- do 16 měsíců neužívá slova
- do 24 měsíců spontánně neužívá slovní spojení

Pokud má rodič jakékoli pochybnosti je možné dítě vyšetřit, není potřeba doporučení odborného lékaře.

Tady vám pomohou

Od ledna 2006 je v každém kraji v ČR zřízena funkce krajského koordinátora péče o děti s autismem. Na území hlavního města Prahy tuto funkci zastává PhDr. Olga Opekarová, Phd., která působí jako psycholog ve Speciálně pedagogickém centru, Chotounská 476, Praha 10 – Malešice 108 00. Tel: 274 772 945, email: spcchotounska@volny.cz

SPC mimo jiné nabízí:

- Poradenskou a diagnostickou péči
- Pomoc při vřazení dítěte do vhodného vzdělávacího zařízení
- Pravidelnou speciálně pedagogickou péči
- Pravidelnou logopedickou péči
- Pomoc pro získávání sociálních výhod a finančních příspěvků

Autor: Zuzana KŘEMENOVÁ
Klíčová slova: zdraví, dítě, autismus, autista
Související články