Existuje řada známých filmových postav, které diváci z hloubi duše nenávidí, přestože jsou nedílnou součástí příběhu. Jednou z nich je bezpochyby Robbie Gould, uhlazený, ale v jádru prohnilý student medicíny z kultovního snímku Hříšný tanec.
Číšník, co servíroval okurčičku
V roce 1987 jej s ledovým klidem ztvárnil herec Max Cantor, který postavě vtiskl tvář pohledného číšníka v dokonale nažehleném mundúru. Robbie v horském resortu u Kellermanů ztělesňoval falešnou naději pro movité rodiny. Působil jako slušně vychovaný mladík se zářnou budoucností lékaře, čímž snadno omámil nejen naivní Lisu Houseman, ale i její rodiče, kteří v něm už viděli budoucího zetě.
Jeho skutečný charakter však vyplul na povrch v momentě, kdy se ukázalo, že si letní brigádu zpestřuje nejen sváděním dcer hostů, ale i románky se staršími dámami, jejichž manželé přijížděli do hotelu jen na víkendy. Robbieho bezpáteřnost vyvrcholila vztahem s krásnou tanečnicí Penny, kterou po neplánovaném otěhotnění zbaběle opustil a nechal ji napospas nebezpečnému potratu. Robbie nakonec dostal, co si zasloužil, a příběh opustil sám a bez štědrého finančního příspěvku od doktora Housemana. Málokdo z milionů fanoušků tohoto filmu však tehdy tušil, že skutečný život představitele Robbieho nabere mnohem temnější směr, než jaký mu předepsal scénář.
Od psaní k herectví a zpět
Max Cantor se narodil 15. května 1959 v New Yorku do rodiny, kde kultura a intelekt hrály prim. Jeho otec Arthur byl uznávaným divadelním producentem a Max vyrůstal v legendární budově Dakota na Manhattanu, na stejné adrese, kde tehdy žil John Lennon. Pod vlivem své matky, která se věnovala žurnalistice, a otcova uměleckého světa se Max rozhodl pro studium na prestižním Harvardu. Ačkoli se již během univerzitních let věnoval divadlu a díky svému uhrančivému vzhledu získal role v seriálu Detektiv v sukních i v samotném Hříšném tanci, jeho ambice sahaly daleko za hranice Hollywoodu. Po své poslední filmové roli v roce 1989 se rozhodl naplno následovat volání rodinné tradice, a stal se investigativním novinářem.
Začal pracovat pro uznávaný týdeník The Village Voice. Jeho články nebyly jen povrchními reportážemi, Max byl fascinován lidmi na okraji společnosti. Jeho osudovým tématem se stal Daniel Rakowitz, přezdívaný „kanibal z East Village“, který v roce 1989 zavraždil svou spolubydlící, tanečnici Moniku Beerle. Max se do případu ponořil s takovou intenzitou, že o něm plánoval napsat knihu.
Tragický konec v Chelsea
V rámci své práce se začal zabývat drogami a alternativními metodami léčby závislostí. Jako oddaný zastánce metody „gonzo žurnalistiky“, kde se reportér stává součástí příběhu, se Max rozhodl vyzkoušet heroin na vlastní kůži, aby lépe pochopil svět svých respondentů. Tato snaha o maximální autenticitu se mu však stala osudnou. Hranice mezi výzkumem a závislostí zmizela během několika měsíců.
Maxův život skončil v tichosti a osamění. Dne 3. října 1991, poté co si sousedé v jeho studiu ve čtvrti Chelsea stěžovali na zápach, bylo nalezeno jeho tělo. Pitva prokázala, že příčinou smrti bylo akutní zasažení organismu kombinací heroinu, kokainu a antidepresiv. Bylo mu pouhých dvaatřiceti let.
