I jeho kolegové zůstávali v němém úžasu nad Sobotovými schopnostmi zvrátit situaci ve svůj prospěch. Miloslav Šimek mu jeho úspěchy u něžného pohlaví doslova záviděl. Na druhou stranu se ale populární komik nechal vlákat do pasti a dítě, které jeho první manželka zplodila s jiným, považoval za své.

Zato druhé manželství pro něj bylo a je požehnáním. Adriena Sobotová mu byla nápomocná, když sepisoval knihu pamětí Holé a trapné dýchání, a iniciovala ho i k tomu, aby ji sám namluvil.

Audioknihu doprovázejí bonusy, přičemž jedním z nich je záznam falešného pěveckého výstupu Adrieny. „Kdysi mě slyšel zpívat Ivan Mládek, to jsme byli u něj na Silvestra, a byl to pro něj takový zážitek, že prohlásil: To není možný! Luďku, z toho bych udělal číslo, něco takového jsem v životě neslyšel,“ vzpomíná Sobotová. „A Luděk to číslo vytvořil. Je to takový rozhovor o manželství s mým zpěvem. Předváděli jsme ho v show Luďka Nekudy a pak jsme ho hráli s naším Směšným divadlem. Manžel měl akorát obavy, abych se náhodou časem nezlepšila a nezačala zpívat čistě. To se naštěstí nestalo, tak se uklidnil.“

Dalším bonusem je slavný děkovný monolog a 60. sonet od Shakespeara. „Je opravdu nádherný. Luděk mi ho občas večer při lahvince vína recituje. Člověku jde až mráz po zádech, jak je ten text pravdivý. Kdysi ho někde četl a úplně si ho zamiloval. Je to jeho srdeční záležitost, ale na audioknihu se dostal spíš shodou okolností. Zvukař totiž nedopatřením smazal některé záznamy a Luděk je musel v nahrávacím studiu namluvit znovu a při té příležitosti se rozhodl, že k nim přidá i tenhle sonet.“

Luděk a jeho manželka přestáli oba nouzové stavy ve zdraví. Jejich kamarádi tolik štěstí neměli. „U některých to bylo opravdu vážné, a přitom nejsou staří. Nám se naštěstí podařilo se covidu vyhnout. Ale taky skoro nikam nechodíme a trošku se snažíme posílit imunitu. Já ještě v tomhle počasí hraji třikrát týdně na venkovních kurtech tenis a Luděk každé ráno chodí na procházku. Vyjde v deset a vrací se o půl dvanácté. Donutil se k tomu a zřejmě to jeho organismu prospívá,“ prozrazuje Sobotová.

I když je populární herec hypochondr, žádné panice kupodivu nepodlehl. Je totiž fatalista, je přesvědčený, že co se má stát, to bude. Zajímá se o východní filosofii, zkusil, jak napovídá název audioknihy, holotropní dýchání a nezavrhuje ani věštbu z karet.

V tomto ohledu byla vyhledávanou odbornicí jeho dnes už zesnulá tchyně Vlasta Svobodová. „Maminka byla ředitelkou v mateřské škole a vedle toho vykládala z karet. Podědila tu schopnost po své mamince a babičce. Luděk si u ní nechal mockrát vyložit a všechno vždycky vyšlo. Pamatuji se, jak jsme měli letět s Jirkou Wimmerem do Austrálie hrát pro krajany, ale máma nám řekla, že nikam nepojedeme. Bylo to absurdní, protože představení byla vyprodaná, všechno bylo zajištěno: letenky, ubytování… Považovala jsem to za nesmysl, ale nakonec to opravdu dopadlo tak, že jsme odlet museli zrušit, poněvadž Luděk měl podepsanou smlouvu na film a natáčení se posunulo přesně do těch dní, kdy jsme měli být v Austrálii. A takhle jí to vyšlo mnohokrát. Věci, o kterých byl Luděk přesvědčený, že dopadnou skvěle, ona viděla černě a nakonec to tak i bylo. Za maminkou chodili i politici! Udělali nějaké rozhodnutí a pak si k ní šli ověřit, jestli bylo správné.“

Jako ostatní herci se i Sobotovi těší do divadla, byť Luďkovi hraní přináší nepřetržité problémy. Bolí ho žaludek a má střevní problémy. „Ty stavy byly způsobené tím, že mě na škole nutili hrát něco jiného, než jsem chtěl já,“ vzpomíná v audioknize. Bohužel ho neopustily, ani když mu bylo časem umožněno hrát po svém. „Později, když byly v televizi přenosy ze Semaforu nebo vůbec výstupy v televizi, zvedal se mi žaludek a bylo mi na zvracení. Mám v kapse už léta připravený rozpustný celaskon a ve chvíli, kdy cítím, že to na mě leze, si do něj kousnu a hned se to zlepší.“

„Talentovaní lidi s darem od Boha to takhle mívají. Jsou příliš zodpovědní, mají nervy, aby obstáli, ale proto pak jejich výkon stojí za to. Komik to má ztížené ještě tím, že musí lidi rozesmát. Takže jde na jeviště a říká si: Sakra, urvu je, budou se bavit, nebo ne? Když hrajete vážnou věc, nejste na reakcích publika tak závislí. Jenomže tady s vámi musí jít,“ vysvětluje Sobotová, která se už chystá na Vánoce.

„Vyloženě se na ně těším, venku na zahradě nám už svítí stromečky. Na Štědrý den budeme se synem Láďou a jeho přítelkyní. Většinou chodíme do naší oblíbené strahovské restaurace na kubu, je to už taková tradice, tak doufám, že budou mít letos otevřeno. A pak odjede Tina za svojí rodinou na Moravu a my se synem a Luďkem budeme mít klasickou večeři. Rybí polévku, rybu a bramborový salát.“

I dárky už mají prý pořešené. „Luděk nesnáší shánění dárků, tak jsem si ho sama koupila, zabalila a on má za úkol dát mi ho pod stromeček. Tak doufám, že ho tam najdu. V minulosti se už stalo, že na něj Luděk zapomněl.“