Sobota 19. září 2020
Svátek slaví Zita, zítra Oleg
Polojasno 20°C

Dara Rolins přestala skrývat svého kolouška! Sebastian miluje hudbu a je mu dvaadvacet

20. srpna 2020 | 06:00

Je to ale tajnůstkářka! Po boku Dary Rolins se už delší dobu objevuje mladíček, kterého si pustila k tělu víc než kohokoliv jiného. Bere ho s sebou na dovolené a hudební výlety nejen po Evropě. Společně s její dcerou Laurou viděli muzikál Frozen i koncert Ariany Grande v New Yorku. Dvaadvacetiletý Sebastian má ale ještě další privilegia. Doprovázel Daru na klávesy během jejího loňského vánočního koncertu v Praze. Přitom soukromí a práci zpěvačka nikdy nesměšovala. Proč tentokrát ze svých zásad slevila?

Důvod je jednoduchý, Sebastian je její synovec! Je synem její sestry Jany, která je textařkou, a hudebního skladatele a producenta Daniela Hádla. A Dara je oběma za hodně vděčná. Když jako dvanáctiletá začala koncertovat po celém tehdejším Československu, byla to právě Jana, kdo ji všude doprovázel. „Rodiče pracovali, tak jsem s Darinkou cestovala já. Když se pak dostala na Pražskou konzervatoř, přestěhovaly jsme se obě do Prahy. Naši zůstali dál žít na Slovensku a až před čtyřmi lety, když táta zemřel, přesídlila máma z Bratislavy za námi,“ vzpomíná Jana na začátky umělecké dráhy své sestry.

V nahrávacím studiu Daniela Hádla pak vznikala nejedna Dařina deska, a i když se zpěvačka časem od popu odklonila, stále se svým švagrem úzce spolupracuje. Snaží se propojit svět klasiky, ke které tíhne Dan, s dance music, již sama preferuje. A teď může kartami výrazně zamíchat Sebastian. Dostal se totiž na prestižní Berklee College of Music v Bostonu, a nebýt korony, už by tam touto dobou studoval skladbu. Celá rodina se z jeho úspěchu raduje a doufá, že jednou napíše své tetě velký hit.

V nahrávacím studiu svého otce se Sebastian pohybuje odmala. Navíc sám skládá a píše texty, teď už dokonce v angličtině. Před lety přispěl písničkou na alba Leoše Mareše, Heleny Zeťové i Diany Kalashové, která coby dítě zazářila v soutěži Česko-Slovensko má talent. Teď spolupracuje se zpěvačkou Ninou Schwarzovou. Připravuje jí desku, přičemž do světa už vypustili singl Yellow i s videoklipem. Píseň má inspirovat všechny, kdo zažívají psychickou či fyzickou šikanu ať už ve vztahu nebo v rodině, a má jim pomoct nebát se promluvit a bojovat za sebe. Žlutá barva v tomto případě symbolizuje vnitřní energii a sílu člověka, kterou si nikdo nemá nechat nikým vzít. Na koncertech ale Sebastian zpěvačku doprovázet nebude. Po Novém roce by měl konečně nastoupit do vysněné školy v Americe, ta ho zaměstná nejméně na čtyři roky. Bude kvůli ní muset přerušit studium na Pražské konzervatoři, kde se věnuje skladbě a pianu. Jeho hlavním pedagogem je Petr Malásek, přičemž skladbu ho v prvním ročníku učil jeho děda Vítězslav Hádl. Ten oddělení popové hudby na Pražské konzervatoři před lety zakládal. A byl to právě on, kdo v Sebastianovi už v útlém dětství probudil zájem o piano.

„Dědeček se mu věnoval velmi trpělivě a uměl to s ním, takže Sebastian nikdy nechtěl s hudbou seknout. Nejvýš nastaly momenty, když mu bylo osm devět let, v nichž zvažoval, jestli dokouká film a pak sedne za piano, nebo obráceně. Ale v zásadě jsme ho do hraní nikdy nemuseli nutit, jak to ve většině případů bývá. I když je to těžká řehole. Jsou to hodiny a hodiny cvičení denně,“ prozrazuje Jana Hádlová. Tchánovi složili manželé Hádlovi poklonu tím, že k jeho 70. narozeninám vyprodukovali muzikálové představení Trhák, k jehož filmové podobě Vítězslav Hádl před 40 lety složil hudbu. Jakmile to situace dovolí, mají v plánu vyjet s inscenací po republice a na podzim se opět vrátit do pražského Divadla Broadway.

I když se Janě Hádlové bude po synovi stýskat, je připravena i na eventualitu, že už se domů natrvalo nevrátí. „Počítám s tím, že může zakotvit někde ve světě, ale nebojím se toho a ani mu v tom nechci bránit. Je to jeho rozhodnutí, jeho život. Miluje Japonsko, tak třeba bude jednou žít tam, kdo ví. Ale nejprve musí vystudovat a něco dokázat, aby se uživil. Teď je to na něm, my jsme pro něj udělali, co jsme mohli.“

Každopádně – kdyby se mu nedařilo v hudbě, může se uplatnit jako grafik. Před konzervatoří vystudoval střední uměleckou školu Michael a je autorem grafické postprodukce alba Niny. „Sebastian měl ve škole rád hlavně dějiny umění. Zajímá se o malíře, chodí po výstavách, baví ho to. Vidí mezi oběma žánry paralelu. Podle něj se muzika dá vyjádřit obrazem a obraz muzikou, ty pocity k sobě patří. Když odmaturoval, podal si hned přihlášku na konzervatoř a nastoupil znovu do prvního ročníku. Asi pochopil, že hudba je to, čemu by se měl věnovat do konce života. Zkrátka je to Hádl. Starší syn Dominik je technickým ředitelem a vedoucím vývojářem u zahraniční firmy. Stačí, že jeden se věnuje výpočetní technice, ten druhý snad bude dělat muziku.“

Autor: Ivana Bachoríková