Zuzana Bubílková: Máma má tři ledviny, mně chybí štítná žláza | Pro ženy | Blesk.cz

Zuzana Bubílková: Máma má tři ledviny, mně chybí štítná žláza

22. července 2020 | 06:00

Samotnou by ji to nenapadlo a ani lékaři dlouho nic netušili... Až když bylo mamince Zuzany Bubílkové sedmdesát, přišli na to, že je hříčkou přírody. Místo dvou jako každý jiný smrtelník má totiž tři ledviny. Okamžitě dostala od doktorů příkazy, co dělat, aby tuto anomálii přežila. Neuposlechla, a přesto letos oslaví už devadesáté narozeniny. Navíc se chystá se svým manželem Bohumírem na velkou událost – křišťálovou svatbu.

„Máti bolela ledvina, tak šla k lékaři a tam jí zjistili, že má plně vyvinuté tři ledviny. Na jedné straně jednu a na druhé dvě nad sebou. Ale dědičné to není. Byla jsem doktory vyšetřovaná mockrát, tak jsem si jistá, že já nic zdvojeného nemám. Naopak. Chybí mi štítná žláza,“ poukazuje Zuzana Bubílková na léčbu rakoviny štítné žlázy, kterou prodělala v minulosti.

Do té doby prý neměla Bubílkové matka Ludmila žádné potíže, žila normálně. Záhy po vyšetření však dostala od doktorů instrukce, jak fungovat dál. „Říkali jí, že by měla vypít čtyři litry tekutin denně, což by nejspíš nepřežila, a co všechno by neměla jíst, přitom to bylo přesně to, co má běžně v jídelníčku. Úplně ji to vylekalo, tak se na ta doporučení nakonec vykašlala,“ vypráví moderátorka.  Přesto je její maminka ve skvělé kondici a v podstatě soběstačná. Přitom jí bude devadesát a jejímu manželovi o dva roky víc. A protože jsou spolu už 70 let, oslaví letos křišťálovou svatbu.

„Maminka pořád ještě vaří a peče, což ji, na rozdíl ode mě, moc baví, takže asi uspořádáme hostinu a sejdeme se na ní celá rodina. Akorát nevím, jestli přijede i můj syn z Ameriky, drží ho tam práce, ale každopádně se o oslavu zajímá.“

Cestování opačným směrem, tedy do Kalifornie, kde její jediný syn žije, neplánuje v brzké době ani Bubílková. „Nefungují tam bazény a některé obchody jsou pořád ještě zavřené, tak by to asi nemělo smysl, i když mi syn říkal, ať klidně přijedu. Ale já se radila s lékaři a ti mi to nedoporučují. Hlavně kvůli letištím. Říkali, že jsou to semeniště chorob a můžu tam chytnout nejen koronavirus, ale i něco úplně jiného.“

Její mamince bylo šestnáct, když poznala svého budoucího manžela. Vídali se od malička, oba byli z Holešova a jejich rodiny se navzájem znaly. „To byla jiná doba. Dnes je nepředstavitelné, že byste potkala někoho v šestnácti a zůstala s ním do devadesáti. Já osobně si myslím, že lidé pak spolu zůstávají i tak trochu ze zvyku. Tenkrát se taky od ženy nechtělo nic jiného, než aby opečovávala rodinu, starala se o děti. Pokud pracovala, byl to jenom bonus navíc. Kdežto dneska se chce každá žena realizovat a pak jim to doma neklape. Vidím to sama na sobě. Spousta mužů mi řekla, že se vedle mě cítí jako ocas. Vadilo jim, že si lidi víc všímají mě. Prý by to mělo být naopak,“ přiznala Bubílková.

„I moje manželství se kvůli tomu rozpadlo. Manžel byl výtvarník a nikdo ho neznal, kdežto já už dělala pořad Pozor zákruta!. Začala jsem spolupracovat s televizí a pomalu šla nahoru, kdežto on byl pořád na tom samém místě a nevydýchal to. Proto chtěl, abychom spolu emigrovali. Tím by se naše pozice srovnaly, protože bychom v nové zemi byli oba nuly. Ale já to nechtěla svým rodičům udělat. Vzali by nám dům, který jsme spláceli, a dali ho nějakému funkcionáři KSČ. My na něj všichni dřeli, vzali si půjčky, a když byl konečně hotový a splacený, tak bychom o něj přišli. Tak jsem řekla, že s ním do ciziny nepůjdu, a  myslela si, že se vrátí. Ale on se nevrátil. Chtěl mě tímhle krokem donutit, abych za ním přece jenom odcestovala,“ vzpomíná Bubílková, jejíž manželství na rozdíl od svazku jejích rodičů vydrželo pouhé tři roky.

Autor: Ivana Bachoríková