Energická korpulentní herečka se mužům vždy hodně líbila. Vdala se ale pouze jednou, ve třiadvaceti letech, za svého hereckého kolegu z brněnského divadla Štěpána Zemánka, manželství však dlouho nevydrželo. „Nechtěla jsem zůstat sama, ale osud tomu tak chtěl a dnes jsem ráda. Jeden člověk, kterému jsem se hodně líbila, mi řekl: ,Vadilo by mi, že se po tobě všichni ohlížejí.‘ To jsem ještě byla i hezká,“ vzpomínala. Ale podle všeho, samotou nijak nestrádala.

Po rozvodu měla ještě dva vážnější vztahy, které také záhy skončily.  „Založením jsem samotář. A než žít s někým, s kým bych si třeba nerozuměla, to je lepší být sama,“ říkala herečka. A tak přestože si zahrála spoustu starostlivých maminek, mateřství nikdy nepoznala.

Vše si prý vynahradila ve svých rolích, především filmových, protože právě před kamerou ji to bavilo víc, než na divadelním jevišti. „Milovala jsem natáčení. Utekla jsem kvůli němu jednou i z divadelní zkoušky. Vím, že většina herců opěvuje hlavně divadlo, ale pro mě to byla velká štrapáce.“

Za láskou až do Finska

V roce 1962 se na Filmovém festivalu v Karlových Varech seznámila s finským novinářem Heikkim. Vznikl z toho sice jen vztah na dálku, přes dopisní papír, ale na dlouhá léta. V roce 1968 pak s filmem Rozmarné léto vyjela na festival do Finska, kde se herečka nezamilovala do muže, s nímž

měla tak dlouhý korespondenční vztah, ale do celé severské země. „Později jsem ji navštívila ještě několikrát a začala jsem se hlouběji zajímat o jejich historii," svěřila se. A protože vždy tíhla ke psaní, o Finsku napsala dvě knížky: Finský maraton a v Zemi Kalevově.

Další její zeměpisnou láskou bylo Řecko, které ji donutilo přemýšlet o víře. „Míla uměla dlouhé hodiny vyprávět o řeckých památkách, malířství a sochařství. Ještě, když jí bylo dobře, plánovala, že bychom se tam společně vypravily. Koupila si plavky a sháněla inzeráty na hubnutí. Pak jí ale odradila ta velká vedra, která už špatně snášela,“ vybavuje si její příbuzná a letitá přítelkyně Myrna Skálová, která byla její častou společnicí.

Nemoci a hnutí Grálů

Legendární maminka Štěpána Šafránka z filmových „Básníků“ se poslední roky života uzavřela a věnovala se hlavně psaní. Napsala na dvacet pohádkových knížek. Ve dvou z nich Lásko bože lásko, a Ta naše písnička česká opěvovala český folklór. „Vznikla tak, že jsem si doma sama pro sebe a pro svého pejska, když jsem nemohla usnout, prozpěvovala různé lidové písničky. Zjistila jsem, že jich znám asi padesát a že každá z nich v sobě nese nějaký příběh, no a ten jsem si domyslela a sepsala. A protože mám ráda různé skřítky, víly a jiné pohádkové bytosti, je jich v mých příbězích plno,“ objasňovala Myslíková.

Svému milovanému filmování se ve stáří ale už bránila. Proto už se také neobjevila v posledním dílu populární série „Básníků“. „V době, kdy jí oslovil a režisér Dušan Klein, si prošla dost vážnými zdravotními problémy. Měla Parkinsonovu chorobu a cukrovku.  Od svých hereckých kolegů se odstřihla částečně i tím, že se upnula na Hnutí Grálu. Potřebovala v něco věřit a běžné církve ji neuspokojovaly,“ zdůvodňuje Myrna.

Třetí vydání knihy autorky Blanky Kovaříkové s názvem Herecké romance a podtitulem Důvěrná setkání s českými herci a jejich láskami odkrývá milostné životy mnoha oblíbených herců a hereček. Vydalo nakladatelství Brána.

Právě církvi Hnutí Grálu údajně odevzdala většinu svého majetku. Zbylo po ní jen pár oblíbených knížek a gramofonové desky. Myrna to ale vidí jinak. Paní Myslíková prý vždy žila skromně a na majetku nelpěla. Když jí dosloužila stará televize, novou si nekoupila. „Věci nikdy nehromadila, co dostala, zase rozdala. Neschovávala si ani korespondenci, jen vždy poslední dopis, aby věděla, na co má odpovědět,“ vysvětluje.

Setkání s Nebeským

Na sklonku života potkala Míla Myslíková svého „pana Nebeského“, alespoň o něm tak mluvila. „Ráda chodila do nedaleké restaurace na kafíčko a na džus míchaný minerálkou, kterému říkala žbrunda. Jednou se tam seznámila s mužem, s nímž měla hodně společného. Oba je zajímala literatura a divadlo. Začali se scházet a Miluška mu říkala Václave, ačkoli se tak nejmenoval. Připadal jí prý podobný básníkovi Václavu Bolemíru Nebeskému, kterého milovala její oblíbená Božena Němcová. Když o něm mluvila, říkala: ,Ten můj Nebeský‘. Dodával jí energii a chuť do života,“ odhaluje herečky malé tajemství Myrna.

Počátkem léta 2004 spolu s "Nebeským" chtěli jet do Belgie, kde měla Míla kamarádku, ovšem herečku postihla mrtvice. Počátkem dalšího roku přišla další a tu už herečka nepřežila. Zemřela tři dny před svými 72. narozeninami. Stihla ještě napsat knihu svých pamětí, kde vzpomíná na dětství, kariéru a přátele.