Martine, co bylo během natáčení pořadu pro vás nejnáročnější?
Jednoznačně časová vytíženost. Za jeden rok natočíme dvanáct celovečerních proměn. A spousta momentů, které divák nikdy neuvidí, se do střihu prostě nevejde. Člověk tak často vidí jen malou část toho, co natáčení skutečně obnáší.
Měl jste vůbec čas na rodinný život?
Samozřejmě je to složité. Druhá série už byla trochu jednodušší, protože v první jsme vůbec nevěděli, do čeho jdeme. Člověk se musí připravit a naučit se skloubit natáčení s rodinným životem. Navíc jsou děti už trochu starší, takže to celé bylo o něco snazší.
Čím se letošní řada liší od té první? Jsou tam třeba nějaké nové výzvy pro účastníky?
Je tu jedna obrovská výzva. Absolvovali jsme vlastně nejtěžší závod v historii Extrémních proměn a účastníkům to opravdu dávalo zabrat. Jeden z účastníků má zdravotní omezení, je amputovaný a používá protézu. A dokonce je tu dívka, která má diagnostikovanou roztroušenou sklerózu. Člověk navíc nikdy nemůže všechno naplánovat, protože život je život. U první účastnice Heleny během natáčení zasáhlo úmrtí v rodině, které ovlivnilo i její proměnu. Právě takové okamžiky dělají každý příběh tak lidský a silný.
VIDEO: Hubnoucí show Extrémní proměny se vrací: Helena se projedla na 171 kilo! Jak vypadá dnes?
Co je pro účastníky při hubnutí nejnáročnější? V čem mají největší problém?
Nejde jen o samotné hubnutí. Velkou část náročnosti tvoří i čas a práce spojená s natáčením. To zabere opravdu hodně energie. Každý to přitom vnímá jinak – někdo kdysi sportoval, takže se ke cvičení vrací, někdo začíná úplně od začátku. Takže je to fakt individuální a každému dělá problém něco jiného.
Jaká je pravděpodobnost, že se u účastníků po skončení show objeví jo-jo efekt? A jak se na to díváte?
Samozřejmě, pokud se změna nepřenastaví v hlavě, jo-jo efekt hrozí vždycky. Zhubnout je jedna věc, ale udržet si váhu je úplně jiná kapitola. Hodně záleží na tom, aby si člověk nové návyky opravdu osvojil a bral je jako přirozenou součást života. Pokud si je nezažije a nenaučí se je aplikovat každý den, váha se často vrátí. Proto je podle mě klíčové, aby si lidé osvojili nové nastavení mysli. Teprve tehdy může být proměna dlouhodobá.
Jste s předchozími účastníky v kontaktu? Sledujete jejich cestu?
Ano, samozřejmě. Teď jsme například natáčeli druhou sérii a měl jsem kontakt s Dominikou Vymazálovou, Karlem Horváthem i Tomášem Mučkou. S některými si dokonce pravidelně píšeme. S těmi, kteří chtějí zůstat v kontaktu, určitě zůstávám. Účastníci jsou navíc celkem aktivní na svých sociálních sítích, takže jejich pokroky sleduji. Někteří opravdu pokračují dál. Dokonce jedna účastnice je teď maminkou, takže i tam jsou změny krásně vidět.
Martine, měl jste někdy problém s váhou i vy?
Upřímně, neměl. Oni mi to někdy žertem připomínají účastníci – že nevím, jaké to je hubnout z takové váhy. Musím uznat, že hubnutí pro mě nikdy problémem nebylo. Každopádně mi dává velký smysl je podporovat a motivovat, protože vím, že ta cesta je náročná nejen fyzicky, ale i psychicky.
Jaký je to pro vás pocit, když měníte životy lidí? Co to pro vás znamená?
No, je to krásný. Extrémní proměny prostě miluji, ale to není jen o těch dvanácti účastnících. Každý den dostávám spoustu zpráv od lidí, kterým naše práce pomohla nebo je namotivovala. Je rok od vysílání první série a zrovna včera mi přišla krásná zpráva, že to nakoplo celou rodinu a tatínek začal hubnout. Takových zpráv je spousta. Samozřejmě je to závazek, ale na druhou stranu člověk vidí, že ta práce dává opravdu smysl.
