V čem vám balet zlepšil život?
Balet mě formuje jako tanečnici, ale i jako člověka. Určitě jsem získala disciplínu a určitý druh respektu, jak k umění, tak k lidem kolem sebe. Díky prostředí, ve kterém jsem vyrostla, a za to jsem nesmírně vděčná, mám hluboký cit pro estetiku, vnímání krásy, které se zjemňuje a rozšiřuje. Respekt k autoritám, empatii a citlivost získanou díky hudbě, tanci, ale i poezii nebo architektuře, to vše divadlo nabízí. Můj cit a láska k hudbě a umění se prohloubily studiem na konzervatoři. Miluji klasickou hudbu, malování, čtení oblíbené knihy nebo háčkování. Spousta baletek háčkuje nebo plete, je to dobré na nervy a člověk tolik nejí. Je to pro mě relax, únik od všednosti a starostí.
VIDEO: Kateřina Kornová: Z modelky spokojenou babičkou!
Najde se také něco, před čím vás balet zachránil?
Říká se, že baletky mají jiný práh bolesti, že toho hodně vydrží, a je to pravda. Jsme zocelené a zároveň křehké duše. Naše povolání je nesmírně náročné, takže si myslím, že balet mě hlavně posílil jak po fyzické, tak po psychické stránce. Zlepšil mi soustředění a naučil mě být celkově silnější a odolnější.
Váš tatínek je tanečník, herec, zpěvák a také stepuje. Proto i u vás zvítězil tanec?
Odmalinka mě bavila hudba i tanec. Doma v obýváku jsem tančila na muzikál Dracula a znala všechny jeho texty. Moje maminka si všimla, že mám dobrý rytmus, a přihlásila mě do folklorního souboru Valášek, kde jsem začala tancovat. A právě tam jsem si uvědomila, že to byla dobrá volba. Velmi mě to bavilo a naplňovalo.
Jaká byla cesta od folklorního souboru k baletu v Národním divadle?
Začínala jsem si uvědomovat, že se cítím na jevišti šťastná. Ve Valášku jsme byli skvělá parta, našla jsem si tam přátele, jezdili jsme po světových festivalech a zažili spoustu legrace. Folklor je pro mě pozitivní tancování plné života a zpěvu. Zažila jsem tam velkou část svého života a moc ráda na to vzpomínám. K baletu jsem se dostala náhodou. Má nejlepší kamarádka ze základní školy mi řekla o konkurzu na taneční školu, tak jsem to zkusila a vzali mě. Díky Valášku jsem měla dobré základy jevištního projevu i fyzické předpoklady. Po studiu jsem přemýšlela, co dál, a Národní divadlo bylo jasná volba. Je to nejlepší soubor u nás. Šla jsem tam, prošla konkurzem a přijali mě. Na to, že jsem s baletem začala poněkud pozdě, to pro mě byl velký úspěch.
Jste demisólistka, co to znamená?
V Národním divadle existují čtyři stupně uplatnění – tanečník ve sboru, demisólista, sólista a první sólista. Já jsem demisólistka, což znamená, že mohu tančit sólové role, ale s povinností tančit i ve sboru. Ve své práci, která mě baví, jsem poctivá a cílevědomá. Můj sen je předávat lidem radost, hezké vzpomínky a zážitky z toho, co vidí na jevišti, co prožijí v divadle. A samozřejmě se dostat ve své profesi tam, kde se budu cítit prospěšná, užitečná a šťastná. Teď šťastná jsem a dál se uvidí.
Co vás na baletu překvapilo, případně i dojalo?
Určitě mě překvapilo, jak silné pouto přátelství si člověk může vytvořit mezi tanečníky. Představte si, že na škole jste spolu celý den pět dní v týdnu po dobu osmi let, a v divadle ještě déle. To je skoro jako druhý domov. Je to malá komunita, kde se všichni znají. Jak na škole, tak v souboru jsem měla to štěstí, že jsme se všichni mezi sebou podporovali, a to je vzácné. Jinak já se dojímám pořád, hlavně když každý den sleduji svou dceru, jaké dělá pokroky, a v práci mi stačí slyšet živý orchestr, být v majestátním zákulisí divadla a vnímat tu atmosféru nebo stát na konci představení před tleskajícími diváky a vnímat ten okamžik. Nedávno jsem zažila doslova katarzi po premiéře baletu Liliom, kde tančím jednu z hlavních rolí, kterou miluji. Při klaněčce se otevřela opona a lidi doslova řvali nadšením. V tu chvíli se mi vlily slzy do očí a já si uvědomila, jak je to krásný a silný pocit, a pak si řeknete, že všechna ta dřina a odříkání mají prostě smysl. Takže tohle mě dojímá.
Popište nám, jak vypadá váš běžný tréninkový den a jak se vyrovnáváte s bolestí a únavou.
V divadle začínáme v deset hodin ráno baletním tréninkem a poté probíhají zkoušky podle repertoáru, většinou končíme v šest hodin večer. Do toho hrajeme představení, i o víkendech. Je to náročné, člověk si musí najít čas i na odpočinek, což jsem zjistila, že s dvouletou dcerou jde těžko, ale mám velkou pomoc a podporu v rodině. Také máme v divadle špičkové fyzioterapeutické centrum, kde se o nás dobře starají. Máme i výživového poradce, trenéry, maséry, fitko a pilates. A když jsem hodně unavená, zajdu si do sauny nebo na masáž, snažím se spát a dobře jíst.
Jak si udržujete motivaci a vášeň pro tanec i po letech strávených na špičkové úrovni?
Má motivace je má dcera i to, že jsem stále ještě celkem mladá a snažím se říkat sama sobě, že na to mám. A záleží mi i na tom, když mi to říkají druzí. Nakopne mě to. Člověk se může stále zlepšovat a být lepší, a to ve všem, co si zamane. To je také jedna z mých motivací. Člověk ale musí umět i dobře naslouchat svému tělu – když řekne „zpomal“, tak zpomalit, zastavit se, nadechnout se, nabrat sílu. Bez toho to nejde, nejsme stroje.
Daří se vám skloubit náročnou profesi a mateřství?
Mám velkou podporu v rodině a má dcera je od narození bezproblémové dítě. Netvrdím, že to není náročné, ale dá se to zvládnout. Dcera chodí od roka do jeslí a miluje to tam, nikdy neplakala, je velmi společenská, což mi v mnohém ulehčilo. A já? Mnohdy to snáším hůř než ona.
Co byste poradila mladým dívkám, které sní o kariéře profesionální baletky?
Když vás tanec nebo balet pohltí jako mě, nenechte si to za žádnou cenu vzít, nikým a ničím. Je to jen vaše. A jestli k tomu máte ještě talent, máte vyhráno.
Další zajímavé a inspirativní články z oblasti módy, zdraví, krásy, ale i tipy do domácnosti a zajímavé rozhovory najdete v aktuálním vydání týdeníku Blesk pro ženy! Pořídit si ho můžete i v elektronické podobě nebo formou předplatného v našem iKiosku!
