8°C
Jaký je teď divadelní život po covidu? Vracejí se diváci?
Já si myslím, že diváci mají velkou chuť, a to nás drží při životě. Lidi projevují neobyčejně velký zájem chodit za kulturou. V kinech je to asi slabší a v divadlech to rozhodně není jednoduché. Momentálně je velice těžké plánovat, je složité pracovat s nějakým předprodejem. Musíme se hodně přizpůsobovat, nejhorší byly poslední tři čtyři měsíce. Lidi chtěli chodit na představení, my jsme chtěli hrát, ale skoro pokaždé byl někdo pozitivní. My jsme to vždycky nějak udělali, ale stálo nás to hodně sil, na poslední chvíli jsme hledali náhrady, přezkoušení bylo třeba během čtyřiadvaceti hodin.
Prý jste kulturu původně vůbec nechtěl dělat, a snažil jste se herectví vyhnout, ale osud tomu chtěl jinak…
Do svých osmnácti let jsem chtěl být profesionální sportovec a snil jsem o olympijských hrách, což se změnilo velmi jednoduše. Na gymnáziu mě oslovila paní profesorka na psychologii, jestli bych se neúčastnil čtení hry Malý princ. A tam jsem poprvé vstoupil na jeviště a už jsem se těch kořenů nezbavil a propadl jsem celý tomuto světu. Ale sport je pořád nedílnou součástí mého života.
A nakonec jste vystudoval DAMU a stal se hercem. Hrál jste v mnoha filmech, seriálech. Natáčíte teď něco?
Letos mám točit s panem režisérem Hřebejkem. A brzy bude mít premiéru film Běžná selhání od maďarské režisérky Christiny Grosan, jde o její debut, natočili jsme ho vloni a hraje zde i Tatiana Medvecká nebo Vica Kerekes. Filmování je pro mě důležitou součástí.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa bez reklam na 9 webech.
