2°C
Začnu trochu zostra, jestli dovolíte. V představení Dva nahatý chlapi, kde hrajete s hercem Martinem Krausem, jste oba téměř „na Adama“. Herečky nahotu před publikem řeší asi hodně, ale jak to mají chlapi?
No tak pozadí máme s Martinem obě stejná, Martin má teda spíš dva „česnečky“. Já o něco větší česneky. Ale nahoty tam zas tolik není, ona je totiž zábavná jen pár vteřin, pak už je to trochu trapné. Diváky baví hlavně ta možnost, že kdyby nám ta prostěradla, která máme kolem pasu ovázaná jako kolty, sklouzla, neexistuje žádná záchrana…
Opravdu k tomu nikdy nedošlo?
Hru hrajeme v nově otevřeném Divadle Metro, odehráno máme ale už tři a půl roku v Divadle Palace. Takže si to už užíváme, ale máte pravdu, už došlo k nejhoršímu.
No povídejte.
Právě v Divadle Palace se mi stalo, že jsme měli uvázaná prostěradla ze saténu a ta se jaksi nedají moc utáhnout. Takže se stalo, co se stát muselo. Žádná výhra to ale pro diváky nebyla! Když si představíte stodvacetikilového chlapa v černých ponožkách… To opravdu není moc pěkný pohled.
Dobře, ale dnes na jevišti běhá úplně jiný Martin Zounar. Shodil jste, máte svaly, vypadáte dobře.
Děkuji, děkuji, no rozdíl tehdy a teď byl v mých 18 kilech, to je pravda.
Co bylo tím hlavním motivem pro to, abyste se dal do hubnutí?
Víte, všechno souvisí se vším. Roli hraje i psychika, a kdo říká, že ne, tak se mýlí. Já kila nabral především z lenosti a pohodlnosti. Měl jsem fůru vnitřního tuku, extrémně vysoký tlak a najednou jsem začal svůj život přizpůsobovat tomu, co jsem nemohl. Když nemůžete kvůli obezitě ani dýchat, těžko se vydáte na horu Říp. Pořídíte si kroksy s kožíškem a pantofle, tepláky, nosíte vytahané triko a jste ráda, že jste ráda. Všecko je pro vás namáhavé. Takhle jsem dál už žít nechtěl. Bude mi pětapadesát a samozřejmě je to rozdíl oproti tomu, když hubnete ve třiceti. I proto jsem před necelými dvěma lety navštívil lékaře, všechno s ním probral a nastavili jsme si plán a řád, podle kterého jedu.
Je jeho součástí i dieta?
Pozor, já žádné diety nedržím, mám limit 9500 kJ za den a je jedno, jak je načerpám. Nechápu, jak někdo může od pěti hodin odpoledne nejíst až do rána, to je kravina všech kravin! Zásadně nechodím spát vyhladovělý. Zrovna včera jsem dostal večer chuť na sladké, tak jsem si oloupal jablíčko a pomeranč a jak dobře mi bylo! Ráno jsem si dal suchý toust s avokádem a rajčátky, no nádhera to byla. I tu plzničku si někdy dám. Důležité je se hýbat. Lyžuju, sportuju, pohyb mám vydatný. Zadarmo to určitě nemám. Co jsem shodil, přestal jsem chrápat, konečně dobře spím!
Co byste poradil všem věčným dietářkám, které se snaží shodit, ale jimž váha ukazuje pořád stejně?
Poslouchejte svoje tělo, zajděte za odborníkem, nenechte to dojít do krajnosti. Teď vás třeba nic nebolí, ale za tři čtyři roky může být všechno jinak. Žádná dieta a trápení se hladem vám ale nepomůžou!
Není tajemství, že máte mladší snoubenku. Nebyla i ona důvodem pro to, abyste začal měnit styl svého života?
Nepochybně. V době covidu se o mě Kačka dost bála, říkala mi: hele Marťo, ten tvůj tlak je fakt vysokej, začni s tím něco dělat. Netlačila na mě, nevydírala, jen jemně naznačila…
Jak jste se vlastně seznámili?
Dohromady nás dali naši psi. Byl jsem dlouho sám a náhoda tomu chtěla. Potkali jsme se před školou, kam chodily naše dcery. Katka je renomovaná psycholožka, má mě přečteného.
Není tajemstvím, že jste se zasnoubili, na ruce ale žádný prsten nevidím. Čím to?
Před třemi lety jsme měli už termín, ohlášky, všecko bylo objednané. Kačka měla dva dny před zkouškou šatů. Jenže přišel covid. Veškeré přípravy se zbořily jak domeček z karet. Tak jsme si řekli: dobře, do roka a do dne. Jenže přišla druhá vlna. Veškeré nadšení bylo pryč, byli jsme tak znechucení, že jsme si říkali: no tak zajdeme na úřad a hotovo. Vezmeme se bez příprav, tehdy, kdy se nám bude chtít. Přece jen jsem svobodný padesátník, uznejte, to nezní dobře. Už to pro nás ale není taková priorita. Covid mnohé vzal i dal. Nevzal nám ale lásku a to je nejvíc. Jsme pár, to je důležité.
Oba máte z předchozích vztahů dcery. Mě zajímá ta vaše. Je ve věku dospívání – jaká témata s ní momentálně řešíte?
Claudii je čtrnáct, je v pubertě a někdy to není jednoduché. Sportuje, dělá závodně parkúr a já jsem strašně rád, že u těch koní je, protože v tomto věku být slečnou a dělat sport – to není pro okolí dostatečně zajímavé.
Skutečně? Jakože není dostatečně in?
Jasně, dnes je in být EMO. Tedy mít nějaký problém. Třeba nosit zavázané zápěstí, aby se okolí ptalo: „Ty jo, co se děje, co se mu/jí stalo?“ To jsou prosím pěkně věci, které řeší dnešní mládež. Mladí touží být čokosexuálové.
Prosím?
Čokosexuál – jako že je člověk „sladký“. To neznáte?
Neznám. Mám sedmiletého syna, tak jsem zatím ušetřena…
Mladí dnes používají spoustu nových výrazů, které my vůbec neznáme. Dnešní děti mají dnes problém se s někým seznámit, stoupnout si jeden před druhého a vyřešit s ním něco, schopnost konfrontace chybí. Všechno se řeší esemeskami. Chybí osobní kontakt, pohled do očí, toto všechno se jaksi ztrácí. Proto se snažím, aby Claudie zažila, že se suší seno a kydá hnůj, aby pochopila, že svět není jen virtuální realita.
